Závažnější než samotná výše veřejného dluhu ĆR je stávající dynamika jeho nárůstu. Hrozí totiž, že mnohé země EU začnou své veřejné finance ozdravovat rychleji než ČR, což by mohlo postavení Česka v rámci EU – coby šesté nejméně zadlužené země – zhoršit. Navíc by takový vývoj nenechaly bez povšimnutí ratingové agentury. Ty pandemický nárůst tuzemského zadlužení zatím tolerují, neboť vnímají celkový mimořádný kontext, kvůli němuž nastalo.
A vnímají také kontext mezinárodní, ve kterém se Česko nijak nevymyká. To se však může změnit právě tehdy, pokud Fialova vláda nebude s to v uspokojivé rychlosti zahájit proces konsolidace veřejných financí. Možné zhoršení ratingu dluhu ČR, které se pak dostaví, prodraží obsluhu státního dluhu a může celé Česko uvrhnout do nebezpečné dluhové spirály.
Už nyní vláda konsolidaci musí připravovat. Hledat výdaje, které lze škrtnout. Je jich dost. Leckdy jde však o „drobné“ vzhledem k velikosti rozpočtu. Jenže „halíře dělají talíře“. Příkladem z mnoha je možná úspora na podpoře stavebního spoření. V letech 2000 až 2020 vyplatil stát na této podpoře 193,4 miliardy korun. Za rok 2021 lze předpokládat reálně vyplacenou státní podporu zhruba čtyři miliardy korun (ministerstvo financí údaj za loňský rok teprve zveřejní). Celková podpora od roku 2000 tedy poskočí na více než 197 miliard korun.
Stavební spoření v Česku ale chřadne už od poloviny nultých let. Jeho státní podporu bychom měli konečně zcela zrušit. V posledním předpandemickém roce 2019 šly na státní podporu stavebka necelé čtyři miliardy korun, tedy zhruba 0,25 procenta uskutečněných výdajů státního rozpočtu v daném roce. Pro srovnání, v době „vrcholící slávy“ stavebka v roce 2005 šlo na jeho státní podporu přes 16 miliard. To odpovídalo 1,7 procenta výdajů tehdejšího státního rozpočtu. Předloni šly na stavebko zhruba čtyři miliardy, avšak výdaje rozpočtu byly kvůli pandemii mimořádně nafouknuté, což údaj o podílu stavebka na výdajích rozpočtu – 0,2 procenta – pochopitelně zkresluje. Je ale zřejmé, že význam státní podpory stavebního spoření opravdu dlouhodobě trendově klesá, byť v uplynulém desetiletí převážně jen velmi pozvolna. Zrušení státní podpory je navýsost žádoucí a plošný pláč veřejnosti to tedy také nezpůsobí.
Uvažme, že byť jde „jen“ o jednotky miliard, jde stále o veřejné peníze, které plynou zhusta do oblasti bydlení a nemovitostí, kde tedy dále nafukují už tak vyšponované ceny. Stát, respektive tedy daňový poplatník, by se neměl na nafukování cen bydlení podílet, a už vůbec ne touto cestou.
Oblečení v Česku zdražuje nejrychleji od 90. let, předzásobení není chybou. Cena bavlny je na více než desetiletém maximu
Ceny oděvů a obuvi v ČR loni poskočily nejvýrazněji od 90. let. Podle ČSÚ vzrostly o 6,5 procenta. Znatelně tak překonaly svůj nárůst z roku 2020, o 3,7 procenta, který byl přitom pro celé toto milénium, tedy pro období od roku 2000, rekordní.
Citelný růst cen oblečení a obuvi není nic, nač by byli Češi zvyklí. Vždyť v letech 2000 až 2013 ceny oděvů a bot soustavně, rok co rok, klesaly. Ta doba je ale pryč.
Každopádně růst loňského roku, o uvedených 6,5 procenta, je něco zcela nezvyklého i na poměry posledních let. Snese to srovnání snad jen s vysoce inflační dobou části 90. let.
Přitom ceny oblečení a obuvi porostou i letos, a ještě výrazněji. Obchodníci varují, že mohou podražit až o 20 procent. Řada z nich totiž stále doprodává – nyní v novoročních slevách – zásoby objednané třeba ještě před rokem, kdy ve světě panovaly mnohem nižší ceny. Opravdu výrazného zdražení se tak dočkají kolekce právě na rok 2022.
Za zdražováním oděvů i obuvi stojí především „obvyklí podezřelí“. Tedy vzestup cen energií a problémy v mezinárodní přepravě. Promítají se ovšem i třeba výkyvy počasí.
Příkladem je bavlna. Sucha v Texasu zhoršují vyhlídky její letošní sklizně. Kvůli drahým energiím, zejména plynu, zdražují hnojiva, pro jejichž výrobu je plynu potřeba. Dražší hnojiva dále prodražují pěstování a produkci bavlny. Navíc její přeprava z míst sklizně je stále dražší kvůli zdražujícím pohonným hmotám, rostoucím v důsledku zdražování ropy. Ropa tento týden uzavřela obchodování blízko maxim za celé období od roku 2014. Zdražující elektřina, jež zdražuje částečně v důsledku růstu cen plynu, pak prodražuje zpracování bavlny a samotnou výrobu třeba triček nebo džínoviny.
Na burze v New Yorku se bavlna, resp. termínové kontrakty na ni, prodávala v závěru tohoto obchodního týdne takřka nejdráže za uplynulé desetiletí.
Zvláště v případě oblečení typu spodního prádla či běžných triček nebo košil lidé v ČR neudělají chybu, když si nyní předzásobí – třeba právě v novoročních výprodejích.
Polovina Čechů, zhruba 4,5 milionu lidí, nemá dostatečné úspory
Během rekordní inflace letošního roku mohou velmi trpět, hrozí růst kriminality.
Celá polovina Čechů nemá dostatečné finanční úspory. Pokud by totiž přišli o svůj hlavní zdroj příjmu, vystačili by s úsporami pouze tři měsíce a méně. Což je nedostačující.
Například hledání nového zaměstnání může zabrat i tři čtvrtě roku, a to i v současných podmínkách poměrně nízké míry nezaměstnanosti. Volná místa v nabídce jsou totiž často relativně neatraktivní, navíc se nehodí pro každého. Koho propustí v 50 letech z kancelářské práce, těžko půjde na stavbu přidávat cihly.
Lidé by měli mít úspory, jež jim po přičtení podpory v nezaměstnanosti pokryjí výdaje na 12 měsíců, aniž by se výrazněji zhoršila jejich životní úroveň.
Polovina dospělé populace v ČR odpovídá zhruba 4,5 milionu lidí – všichni tito tedy v citovaném průzkumu agentury Ipsos Mori pro Provident Fiancial uvedli, že de facto nemají dostatečné úspory. Jde o nebezpečně vysoký počet.
Podstatnou část z nich ovšem tvoří důchodci. Ti se nemusí obávat, že o svůj hlavní zdroj příjmu přijdou. Pro drtivou většinu ze nich jsou totiž tímto příjmem státem pravidelně vyplácené starobní penze.
Ač důchodci tedy zpravidla nečelí riziku ztráty zaměstnání, jsou vystaveni obecné inflaci. Ta letos může nabýt „generační“ povahy, a být tak nejvýraznější od 90. let – celoročně až sedmiprocentní, v lednu více než desetiprocentní. Lze předpokládat pokračující citelný růst cen bydlení a energií, ale také dramaticky navýšený vzestup cen potravin. Potraviny loni zdražily jen o necelé procento, takže letos toto slabé zdražení budou „dohánět“.
Důchodci, ale i další sociální zranitelné skupiny obyvatelstva, například nízkopříjmoví manuální pracovníci nebo matky samoživitelky, tak mohou doplatit na nízké úspory nejen v případě ztráty zaměstnání, ale právě i v případě vysoké inflace. A to zejména inflace, které se nelze „vyhnout“, jako je inflace cen bydlení, energií nebo potravin.
Zatímco loni se inflace týkala často věcí, které si lze „odpustit“ a jejichž nákup ostatně důchodce ani samoživitelky příliš nezajímá, jako jsou auta nebo stavební materiály, letos budou daleko výrazněji zdražovat nezbytnosti typu základních potravin nebo bydlení. Podle zveřejněných údajů Eurostatu zdražující nemovitosti v ČR nejrychleji v celé EU, což se promítne do znatelného zdražení právě bydlení, i nájmů.
Nedostatečné úspory milionů lidí v ČR tak mohou statisícům z nich přivodit vážnou finanční tíseň, jež se promítá do zhoršení zdraví, psychických problémů, alkoholismu, ba i vzestupu kriminality a dalších sociálně krajně nežádoucích jevů.
Česko loni rozšířilo svůj „zlatý poklad“ o více než tunu zlata
ČNB v posledním půldruhém roce navýšila své zlaté rezervy nejvíce od 90. let, cena zlata však klesá.
Česká národní banka loni přikupovala zlato. Své devizové rezervy ve zlatě rozšířila celkem o 35 tisíc troyských uncí zlata, což odpovídá 1,01 tuny drahého kovu. Na počátku loňského roku disponovala 305 tisíci troyských uncí drahého kovu, koncem roku to bylo už 340 tisíc uncí, neboli zhruba 10,6 tuny. ČNB tak ke konci loňska držela nejvíce zlata od ledna 2015.
Korunová cena zlata loni poklesla, a to o 1,9 procenta. Na počátku roku se unce kovu prodávala za v přepočtu 40 787 korun, na konci roku pak za 40 020 korun. Majetek ČNB ve zlatě jejích devizových rezerv se tak rozrostl z 12,44 miliardy korun na 13,61 miliardy korun. Hodnota zlata v devizových rezervách ČNB, ve „zlatém pokladu“ ČR, tedy během loňska narostla 1,17 miliardy korun.
ČNB radikálně redukovala své devizové rezerv ve zlatě v roce 1998. Mezi lety 1997 až 1999 se tak zlaté rezervy v jejím držení snížily z 2,08 milionu troyských uncí na 446 tisíc uncí. Od té doby držené zlaté rezervy pozvolna klesaly až do května 2020, kdy činily 252 tisíc tun, a odpovídaly tak historicky rekordně nejnižší hmotnosti.
Od předloňského června až do loňského prosince tedy ČNB rozšířila své zlaté devizové rezervy o 88 tisíc troyských uncí. Během uplynulého zhruba půldruhého roku tak hodnota zlata v jejích devizových rezervách narostla z 10,53 miliardy korun na uvedených 13,61 miliardy korun, tedy o 3,1 miliardy korun. ČNB tak své zlaté rezervy v uplynulém půldruhém roce rozšířila nejvýrazněji od 90. let. Unce zlata je však nyní o zhruba 1800 korun levnější než před zhruba rokem a půl, kdy se svým obnoveným dokupováním začala.
Zlato je obecně považováno za pojistku proti inflaci. V loňském roce se však toto příliš nepotvrdilo, když kov dokonce zlevnil, navzdory celosvětově rapidně zrychlujícímu růstu cen.
Za posledních deset let žlutý kov zhodnotil v dolaru, v němž se ve světě obchoduje, o 12,7 procenta, ročně průměrně o 1,2 procenta. Po přepočtu do korun se dočkal zhodnocení o sedmnáct procent, ročně průměrně o 1,6 procenta. Při průměrné roční inflaci v letech 2012 až 2021 čítající v Česku 2,1 procenta to tedy značí, že zlato nepředstavovalo ani tehdy příslovečnou ochranu před inflací.
Standardní akciové investování v uplynulém desetileté před dopady inflace chránilo mnohem lépe než zlato. Kdo například před deseti lety investoval do hlavního indexu takové kodaňské akciové burzy, ten si i s dividendami připisuje k dnešku po přepočtu do korun zhodnocení přesahující 400 procent. Bukurešťská burza vynesla za tu dobu v korunách včetně dividend zhruba 370 procent.
Kdo investoval v souladu s hlavním indexem amerických akcií, Standard & Poor’s 500, ten má s dividendami v korunách takřka také o 370 procent více. Hlavní index pražské burzy, PX, vynesl za posledních deset let i s dividendami zhruba 150 procent. České nemovitosti podle Eurostatu zhodnotily mezi lety 2010 a 2021 o zhruba sto procent.
„Provařené“ české, a hlavně americké akcie tak v uplynulých deseti letech inflaci zcela vyzmizíkovaly, stejně jako tuzemské reality, zatímco zlato – údajná pojistka proti ní – ji ani nepokrylo. ČNB však zlato pořizuje i z jiných důvodů, než je ochrana před inflací. Diverzifikuje tak své i ve světovém měřítku velmi objemné portfolio devizových rezerv. (16.1.2022)
