Nálada v tuzemském průmyslu se v květnu v rámci možností zlepšila, už není pod bodem mrazu, ale na něm. Tak lze také číst květnová čísla indexu nákupních manažerů v tuzemském zpracovatelském průmyslu, který zpracovává společnost Markit. Index v květnu vykázal lepší než očekávaný výsledek. Také si polepšil oproti dubnu. Vykázal hodnotu 39,6 bodu, zatímco trh očekával hodnotu 38,5 bodu. Dubnový údaj činil 35,1 bodu. V praxi to znamená, že provozní podmínky v tuzemském zpracovatelském průmyslu se nadále dramaticky zhoršují, ovšem už ne až tak citelným tempem jako v dubnu. Jakákoli hodnota indexu nižší než 50 bodů signalizuje zhoršování podmínek. Toto zhoršování podmínek však ani letos v dubnu, ani nyní v květnu nedosáhlo intenzity z nejhorší fáze světové finanční krize před jedenácti lety. Je však třeba si uvědomit, že v porovnání se stavem v roce 2009 se nyní do situace vehementněji vkládá vláda se svými podpůrnými programy. Například nebýt poměrně rychle zavedeného a koncepčně zvládnutého programu kurzarbeitu, z něhož ve velkém těží například tuzemský automobilový průmysl, byla by intenzita zhoršování podmínek v českém průmyslu ještě citelně razantnější, než je tomu nyní.
Zároveň ovšem podpůrná opatření vlády poněkud zastírají skutečný stav věcí a nelze vyloučit, že podmínky v průmyslu se dále znatelně zhorší tehdy, až doběhne platnost nyní běžících podpůrných opatření. Tak by se mělo stát zejména v posledním čtvrtletí letošního roku. Skutečný stav podmínek v průmyslu bude tedy možné objektivně hodnotit až právě v posledním čtvrtletí, i když částečně už v září. Pesimismus v českém průmyslu sice mezi dubnem a květnem letošního roku zeslábl, ovšem zůstává otázkou, kdy se začne znatelně zotavovat nejen česká, ale také zahraniční poptávka, na které je tuzemský průmysl silně závislý. Jinými slovy, znatelné odeznívání krize tuzemské průmyslové výroby nastane postupně teprve tehdy, až uspokojivě oživí jak česká, tak nutně i zahraniční ekonomiky, zejména ty v eurozóně. Specifickým problémem tuzemského průmyslu je citelné oslabení koruny během koronavirové krize, které zdražuje dovážené výrobní vstupy, a znesnadňuje tak tuzemským producentům udržet si v náročném období klienty prostřednictvím snižování ceny výstupů. Postupně, s opětovným otevíráním naší i zahraničních ekonomik a zintenzivňováním zahraničního obchodu se však zhmotní příznivý efekt slabší koruny na vývozní konkurenceschopnost tuzemského průmyslu.
Po zrušení karenční doby narostl počet neschopenek takřka o pětinu. Éře kanceláří typu „open space“ zřejmě i tak odzvonilo
Prognóza, že Češi budou po zrušení karenční doby „více nemocní“, se potvrdila. Loni totiž bylo nově nahlášeno 1914,8 tisíce případů pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Oproti roku 2018 přibylo 65,3 tisíce případů. Za druhou polovinu roku 2019 bylo nahlášeno celkem 838,5 tisíce případů pracovní neschopnosti pro nemoc. To je o osmnáct procent více v porovnání se stavem za druhé pololetí roku 2018. Zrušení karenční doby, k němuž došlo loni 1. července, znamená, že zaměstnancům jsou jako před rokem 2008 propláceny i první tři dny nemoci. To evidentně už loni ve druhém pololetí vedlo k nárůstu takzvané fiktivní nemocnosti. Zaměstnanci tedy poukázání na svoji nemoc využívali jako snadnou omluvu ze zaměstnání. Firmám přitom loni podle dat úřadů práce chyběly statisíce lidí. Zrušení karenční doby a zjevný nárůst fiktivní nemocnosti značil v souhrnu výpadek dalších desetitisíců lidí z celkové pracovní síly. Pozitivním efektem zrušení karenční doby je to, že zaměstnanci svá onemocnění, například různé virózy, v menší míře takzvaně přechází. Tím by se měla snížit míra šíření infekčních onemocnění v pracovních kolektivech. To se letos kvůli výjimečné situace koronavirové nákazy ovšem pochopitelně nenaplnilo, takže na kompletní zhodnocení zrušení karenční doby si budeme muset počkat do dalších let. Uvidíme, zda se její zrušení a slabší intenzita šíření onemocnění v pracovních kolektivech projeví i v lepších hospodářských výsledcích daného zaměstnavatele. Zaměstnavatelé ovšem budou nyní reagovat na letošní nákazu COVID-19. Budou ve vyšší míře než doposud umožňovat práci z domova, takzvaný „home office“, nebo budou ve vyšší míře upřednostňovat pro své zaměstnance kancelářské prostory s více místnostmi či „buňkami“, tedy opak konceptu „open space“, který umožňuje poměrně snadné šíření různých nákaz.
Teprve tehdy plně posoudíme, zda příznivý „nepřímý“ efekt zrušení karenční je či není s to kompenzovat negativní „přímý“ efekt spjatý s růstem nákladů zaměstnavatele, které vznikají právě kvůli jejímu zrušení. Připomeňme, že karenční dobu uplatňuje více než polovina zemí Evropské unie. Náklady zaměstnavatelů na pracovní sílu přitom už nyní patří v ČR k nejvyšším v rámci EU a jejich další růst pochopitelně sníží celkovou konkurenceschopnost tuzemských firem a podniků.
Loňské zrušení karenční doby v souhrnu zvýhodňuje postavení zaměstnanců před podnikateli a živnostníky (OSVČ). To proto, že sebezaměstnané osoby, jichž se karanční doba pochopitelně netýkala, a zaměstnavatelé jsou zrušením poškozeni. Zato zaměstnanci si relativně polepšují. Mají snazší život i případnou nemoc. Ale i tu fiktivní, ovšem.
Růst mezd letos jen těsně překoná inflaci, v prvním čtvrtletí činila průměrná mzda 34 471 korun
Průměrná reálná měsíční mzda v ČR v letošním prvním čtvrtletí rostla dle našeho předpokladu meziročně o 2,5 procenta. Vzhledem k 3,6procentní inflaci během prvního čtvrtletí činila průměrná mzda nominálně 34 471 korun. Koronavirová krize se projevila pomalejším nárůstem průměrné mzdy, než s jakým bylo možné počítat ještě v březnu. Krize se totiž postupně projevuje zhoršováním situace na trhu práce a růstem míry nezaměstnanosti. Ta sice podle aktuálních informací ministerstva práce a sociálních věcí činí jen 3,6 procenta, avšak během letních měsíců se dostane až do pásma pěti až šesti procent.
V prvním čtvrtletí se ovšem krize na trhu práce ještě příliš neprojevila, a to jak kvůli jeho setrvačnosti, tak kvůli opatřením, která vláda začala zavádět či jejich zavedení signalizovala. Jedná se například o kurzarbeit. Platy ve veřejné sféře nebyly dotčeny už vůbec.
Za pomalejší než očekávaný nárůst průměrné mzdy v letošním prvním čtvrtletí tak může plně soukromý sektor, zejména jeho zranitelné skupiny typu agenturních pracovníku, pracovníků v pohostinství nebo třeba živnostníků v oblasti cestovního ruchu.
Reálně za celý letošní rok mzdy porostou tempem 0,5 procenta, nominální růst průměrného výdělku tak jen poměrně těsně překoná inflaci. (1.6.2020)
