Plyn v EU je opět u hranice 100 eur za megawatthodinu.
Plynová krize EU sice v posledních dnech mediálně ustoupila dalšímu z comebacků covidu, ale zažehnána není. Vždy třeba zrovna včera burzovní cena plynu v EU vyhoupla zpět na 100 eur za megawatthodinu. Tedy na více než pětinásobek hodnot běžných před pandemií. Nepochybně už nyní si ale lze vzít z plynové krize několik poučení.
Extrémně drahý plyn je především dokladem toho, že zelenání EU postupuje příliš překotně. Environmentalisté si sice stěžují, že politici jednají zpomaleně, nicméně trh je usvědčuje z omylu. Samozřejmě, ekonomické oživení, jež se dostavilo s postupující jarní vakcinací a s dojmem, že jsme covid přemohli, je energeticky náročné. Nárůst cen plynu či elektřiny tak zcela překvapivý není. Zarážející je ale mimořádná prudkost nárůstu, v rozsahu stovek procent.
Nárůst by byl mnohem slabší, pokud by se EU, v čele se svojí nejsilnější ekonomikou, Německem, nestavěla tak přezíravě k jaderné energii. Energetický trh EU je silně propojený, a třeba propojení německého a českého trhu s elektřinou je ještě silnější, takže odstavování německých jaderných elektráren je palčivě znát také v ČR. Zvláště, odstavují-li Němci také své uhelné zdroje, což se pochopitelně děje též. Současná plynová krize EU signalizuje, že ani Němci nemají za své odstavované zdroje dostatečnou zelenou náhradu. Letos se to ukázalo už v létě. Málo foukalo, takže větrníky vyrobily málo elektřiny. Musela být už v létě vyráběna z plynu, takže se nestihly doplnit plynové zásobníky. Což je zásadní důvod, který od září citelně tlačí cenu plynu v EU nahoru.
Plyn je fosilní zdroj, jejž Němci favorizují. Až tak, že s Rusy postavili potrubí, kterým si přivedou plyn z Ruska přímo k sobě. Odstavování jaderných a uhelných elektráren v EU tak vedle zdražování způsobuje růst energetické závislosti na Kremlu.
Dlouhodobým poučením z krizového vývoje letošního roku tedy musí být to, že bez rozvoje jádra je ozeleňování EU prakticky nemyslitelné. Nastupující Fialova vláda by tedy rozhodně měla na úrovni EU utvořit alianci se zeměmi typu Francie a vyjednat jaderné energii jednou provždy status bezemisního zdroje. Následně by měla zahájit kroky směřující k rozšíření jaderných kapacit, například k výstavbě dalších bloků v Dukovanech, ale také v Temelíně. Dukovanské bloky totiž vlastně jen nehradí nynější tamní bloky, které mezitím zastarají „do nepoužitelna“.
Další poučení je krátkodobější povahy. Překotné ozeleňování EU a s ním spojený prudký nárůst cen plynu a elektřiny je podstatou pádu společnosti Bohemia Energy. Zpomalením ozeleňování EU tedy lze docílit toho, že ubude dalších „Bohemia Energy“. Nicméně pády dodavatelů energií tady budou i nadále. Poučení si tedy musí vzít hlavně každý z odběratelů z řad domácností či firem. Vedle finanční gramotnosti je třeba pěstovat také jakousi gramotnost ve vztahu k dodavatelům energií. Odběratel by měl vědět, jaká rizika hrozí, bude-li mu daný dodavatel zajišťovat plyn či elektřinu levněji. Jestliže je něco levnější, je třeba se ptát proč. V případě dodavatelů energií tomu tak často je z důvodu provozování rizikovějšího byznysmodelu.
Lidé v Česku vždy měli a mají možnost si nechat dodávat energie od státu (resp. od ČEZ, v němž má stát většinový podíl), nebo od soukromníka. Rozhodnou-li se pro soukromníka, třeba proto, že levnější, fajn, ale jeho láce bývá vykoupena vyšším rizikem.
Snad pád Bohemia Energy v tomto otevřel oči už úplně každému. K volnému trhu a svobodě nerozlučně patří zodpovědnost každého z nás. Pokud zodpovědnost za své životy předáváme úřadům a státu, pak se nedivme, v čem všem nám nakonec „kecá do života“.
Krejčířova vila se prodala za pětinu původní odhadní ceny, v podstatě za cenu pozemku
Končí nejsledovanější série aukcí realitního majetku v novodobé historii ČR.
Černošická vila uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře se vydražila za 21,4 milionu korun, tedy nominálně za zhruba dvacetinu nákladů její výstavby, které jsou odhadovány na více než 400 milionů korun.
Při rozloze pozemku přesahující 2000 metrů čtverečních tak byla vydražena v podstatě za cenu tohoto poměrně lukrativního černošického pozemku, od níž jsou odečteny náklady na základní sanaci morálně i technicky značně nevyhovujících umístěných objektů i celého příslušného areálu.
Po pěti letech a osmi kolech dražeb tak končí nejsledovanější série aukcí nemovitostního objektu v novodobé historii ČR. První aukce proběhla už v roce 2016, kdy se objekt nepodařilo vydražit za necelých 65 milionů korun, tedy za zhruba dvě třetiny tehdejší odhadní ceny, čítající takřka sto milionů korun.
V roce 2019 vilu zachvátil požár, jenž snížil odhadní cenu na 42 milionů korun. Už před požárem se vilu ale nepodařilo prodat ani za 27 milionů.
Druhá Krejčířova černošická vila byla roku 2017 prodána za 15,8 milionu korun. Odhadní cena přitom činila takřka 26 milionů korun. Objekt z 30. let se tedy prodal jen za zhruba šedesát procent odhadní ceny. Za nižší prodejní cenu mohlo umístění druhé Krejčířovy vily v záplavové oblasti, nutnost rekonstrukcí a oprav, ale také skutečnost, že patřila odsouzenému, nebezpečnému a mediálně nechvalně proslulému zločinci. To na objektu zanechalo určité „stigma“, jež snižuje jeho cenu. Přitom nešlo o nemovitost, kterou by si nechal Krejčíř postavit jako větší z jeho někdejších černošických vil, tu loni vyhořelou.
Šedesát procent nové odhadní ceny Krejčířovy vyhořelé černošické vily, té dnes vydražené, odpovídá částce 25,2 milionu korun. Nese si však sebou daleko výraznější nepříznivé „krejčířovské stigma“ než zmíněná prodaná druhá Krejčířova černošická vila, ta ze 30 let.
Je s ním totiž v obecném povědomí mnohem těsněji spjata. Fotografie této Krejčířovy vily se nesčetněkrát objevily v médiích, vždy v negativních souvislostech. Navíc budova postupně zastarala nejen co se vybavení týče, ale právě i morálně. Šrámy na ní zanechal také rozsáhlý vandalismus. Málokdo chce dát dvě desítky milionů za bydlení v obydlí tak nechvalně proslulé osoby, jakou Krejčíř je.
To všechno jsou důvody, proč se vila prodala ani na za 60 procent odhadní cen jako druhá z Krejčířových černošických vil, ale ještě levněji.
Česko povážlivě táhne dolů čipový hladomor a zdražující ropa
I tak ale růst tuzemské ekonomiky překonal očekávání.
30Růst české ekonomiky ve třetím čtvrtletí překonal očekávání, když vykázal tempo 3,1 procenta. Vyplývá to ze zpřesněných údajů, které dnes zveřejnil ČSÚ. V předběžném odhadu uváděl úřad číslo 2,8 procenta. Svůj odhad tedy zpřesněním upravil poměrně výrazně nahoru. Stále se však nejedná o definitivní údaj. Každopádně žádných výrazných změn by již doznat neměl.
Tempo růstu 3,1 procenta je zhruba o procentní bod vyšší než údaj, s jakým v aktuální prognóze počítá Česká národní banka. Dnešní zpřesněný údaj o růstu ekonomiky ve třetím čtvrtletí tak signalizuje, že tuzemské hospodářství letos expanduje výraznějším tempem než pouze 1,9 procenta, jak prognózuje právě ČNB.
Česká ekonomika ve třetím čtvrtletí vykázala vyšší než očekávaný růst přesto, že ji rekordním způsobem stahoval dolů propad zahraničního obchodu. Saldo zahraničního obchodu se totiž meziročně propadlo o rekordních více než 102 miliard korun.
Na vině je zejména propad automobilové výroby, a tedy i příslušného exportu, který souvisí s mezinárodní logistickou krizí, specificky pak zejména s takzvaným čipovým hladomorem. Za dramatickým propadem salda zahraničního obchodu je ale také prudký meziroční nárůst cen ropy na světových trzích. Zatímco loni ve třetím čtvrtletí se průměrná cena pohonných hmot v ČR pohybovala kolem 27,80 koruny za litr, jak vyplývá z údajů CCS, letos ve stejném období roku to bylo o takřka pět korun na litr více. A to navzdory letošnímu snížení spotřební daně z motorové nafty. Česko jako čistý dovozce ropných produktů pochopitelně při růstu světových cen ropy vykazuje za jinak stejných podmínek snížení salda zahraničního obchodu.
Záporný příspěvek zahraničního obchodu k výkonu české ekonomiky ve třetím čtvrtletí ovšem více než kompenzovaly kladné příspěvky spotřeby domácností i vlády a také investic. Spotřebu domácností povzbuzovalo letošní takzvané zrušení superhrubé mzdy, tedy de facto snížení daně ze mzdy zaměstnanců, dále pak realizace spotřeby odkládané během pandemických uzavírek a konečně také realizace spotřeby realizované z opatrnostních úspor tvořených z popudu obav z vážného zhoršení ekonomické situace v důsledku pandemie.
Za celý letošní rok česká ekonomika přidá 2,8 procenta. I ke konci roku ji stahují a budou stahovat dolů překážky mezinárodního obchodu a rovněž další vlna covidové pandemie, která nepříznivě doléhá zejména na sektor služeb, pohostinství a ubytování. (1.12.2021)
