Dnes se píše další kapitola historie burzovního obchodování. A zatím zlatým písmem. Začíná se obchodovat s akciemi ropného podniku Saudi Aramco. Jedná se o největší primární úpis akcií dějin. A vypadá to s ním znamenitě. Akcie podniku dnes na rijádské burze rychle poskočily o deset procent, čímž dosáhly denního limitu. Tržní hodnota podniku tím pádem vzrostla na 1,88 bilionu dolarů, přičemž nelze vyloučit, že již zítra docílí psychologické úrovně dvou bilionů dolarů. Tím by podnik pokořil další metu dějin burzovního obchodování, neboť takovou hodnotu nikdy žádná burzovně obchodovaná společnost neměla.
Saúdská Arábie se díky úpisu Saudi Aramka stává devátým největším kapitálovým trhem světa, když předhání Indii, zatímco dotahuje Německo a Kanadu.
Saudi Aramco, neboli Saudi Arabian Oil Co., je globálně nejziskovější podnik, který těží desetinu veškeré světové ropy. V rámci primárního úpisu svých akcií získal kapitál ve výši 25,6 miliardy dolarů. Vzhledem k tomu, že Aramco dá na burzu pouze 1,5 procenta svých akcií, a to za cenu odpovídající zhruba 8,50 dolaru za akcii, činila celková hodnota podniku před vstupem na burzu 1,7 bilionu dolarů. Během dnešního obchodování tak hodnota podniku stoupla o bezmála 200 miliard dolarů.
To právě z něj činí suverénně nejhodnotnější firmu světa. Nyní je nejhodnotnější firmou světa Apple, jejíž tržní hodnota činí bezmála 1,2 bilionu dolarů, v závěsu pak Microsoft s hodnotou přibližně 1,15 bilionu. Žádná další firma na světě už bilionové hodnoty nedosahuje. Dneškem také definitivně končí desetileté období, po které nejhodnotnější firma pocházela ze Spojených států. V roce 2009 totiž ExxonMobil předběhl tehdejší jedničku, podnik PetroChina.
Rychle se tak může naplnit sen korunního prince pouštního království, Muhammada bin Salmána. Jak prohlásil už v roce 2016, kdy záměrem dát akcie podniku na burzu překvapil celý svět, primární úpis by mohl podnik ohodnotit až na dva biliony dolarů. To by znamenalo, že firma je zhruba osmkrát hodnotnější než všechno to, co se letos vyprodukuje na území České republiky, tedy než hrubý domácí produkt Česka. Nakonec však i s ohodnocením čítajícím zmíněných 1,7 bilionu mohl být spokojený. Šetření, které mezi institucionálními investory provedla ještě před oznámením o výsledku úpisu společnost Sanford C. Bernstein & Co., totiž přisuzovalo Aramku odhadovanou průměrnou hodnotu pouze necelého 1,3 bilionu. Část trhů má akcie Aaramka za nadhodnocené, „vyšponované“ politicky.
Saúdskoarabská královská rodina, faktický vlastník podniku, učinila vše proto, aby úpis „dopadl dobře“. Musela kvůli tomu však slevit z původních ambicí, poprvé předestřených ve zmíněném roce 2016. Akcie se měly původně obchodovat i na burze v New Yorku či v Londýně, a to v objemu odpovídajícím až takřka třem procentům celkové hodnoty podniku, a do celé věci měla být šířeji zapojena mezinárodní investorská komunita. Ve své dnešní podobě úpis působí tak, že se semkly bohaté rodiny králů, šejků i emírů zemí Zálivu, aby svojí investicí zamezily fiasku. Fiasko úpisu Aramka by totiž vrhlo určitý stín na celý Záliv. Jeho neslavnější dny jsou pomalu, ale jistě sečteny, neboť sílící celosvětové tažení bojovníků s klimatickými změnami či nástup břidličných těžařů v USA neposkytuje ropnému byznysu Zálivu nejlepší vyhlídku. Fiasko úpisu akcií by mohlo investorům otevřít oči v tom smyslu, že by prozřeli: král je nahý už teď!
Ostatně vstup Saudi Aramka na burzu je vlastně také právě přiznáním, že vyhlídky ropného průmyslu se zatemňují. Saúdskoarabská královská rodina peníze utržené za akcie podniku investuje do odvětví a firem, třeba online přepravní platformy Uber, se slibnějšími vyhlídkami, aby snížila silnou závislost pouštní ekonomiky na ropě.
Sám Rijád učinil pro úspěch úpisu také doslova vše, co mohl. Natřikrát snížil Aramku sazbu daně z příjmu, slíbil světově nejtučnější dividendu (na dividendách příští rok podnik vyplatí 75 miliard dolarů, což by pokrylo všechny výdaje českého státního rozpočtu na rok 2020 a ještě by zhruba sto miliard korun zbylo) a nabídl bonusové akcie drobným investorům, kteří budou akcie Aramka držet; získají jednu akcii na každých deset, které budou držet alespoň 180 dní od primárního úpisu. Přesto je vidět věci v perspektivě. Dividenda, jakkoli tučná, je vzhledem k celkové tržní hodnotě Aramka stále relativně nižší než dividendy jiných velkých ropných firem, například společností Royal Dutch Shell, Total nebo Exxon Mobil.
Podnik Saudi Aramco navazuje na činnost amerického kapitálu v Zálivu. Trpká zkušenost s nedostatkem ropných produktů na americkém trhu během první světové války povzbudila počátkem dvacátých let minulého století americkou administrativu v čele s ministrem obchodu a pozdějším prezidentem Herbertem Hooverem k „politice otevřených dveří“. Vzhledem k tomu, že americké společnosti ztratily roku 1920 možnost získávat ropu v oblasti někdejší Mezopotámie, kterou ekonomicky ovládly Británie a Francie, musely v rámci „politiky otevřených dveří“ hledat zdroje ropy jinde v arabském světě. Kalifornská část někdejšího Rockefellerova ropného panství jménem Standard Oil (dnešní Chveron), legislativně rozděleného na sedm částí roku 1911, prostřednictvím své plně vlastněné dcery, California-Arabian Standard Oil, začala po letech průzkumu těžit saúdskoarabskou ropu koncem 30. let. V roce 1944 pak změnila název na Arabian American Oil Co, neboli Aramco. Poté, co Američané podpořili Izrael během Jomkipurské války v roce 1973, Saúdská Arábie Aramco postupně znárodnila.
Loňský čistý zisk podniku činí 111 miliard dolarů. To je takřka dvojnásobek zisku společnosti Apple, která je nyní nejziskovější burzovně obchodovanou firmou světa. Saudi Aramco je ovšem ziskovější nejen než Apple. Je také ziskovější než pětice největších ropných skupin světa dohromady, tedy než ExxonMobil, Royal Dutch Shell, BP, Total a taktéž již zmíněný Chveron. Letos sice bude výsledek Saudi Aramka zřejmě slabší, neboť v pololetí vykázal podnik čistý zisk necelých 47 miliard dolarů, avšak pokles se týká i dalších ropných společností, neboť jej způsobuje propad cen ropy na světovém trhu, který se týká všech. V případě Saudi Aramka je ovšem navíc třeba započítat negativní dopad výpadku v dodávkách ropy po zářijových útocích jemenských povstalců, připisovaný ovšem zejména Íránu. Útok zasáhl největší světová zařízení na zpracování ropy, Saudi Aramku se však podařilo dodávky poměrně rychle obnovit, zhruba během dvou týdnů.
Primární úpis akcií Aramka je největším takovým úpis akcií historie. Dosud je největším úpisem vstup na burzu společnosti Alibaba v roce 2014. Čínská technologická společnost tehdy od investorů získala 25 miliard dolarů, což však v dnešních cenách odpovídá 26 miliardám. Za zmínku také stojí vstup na burzu japonského mobilního operátora NTT DoCoMo v roce 1998. Před jednadvaceti lety sice tímto úpisem firma získala „jen“ lehce přes 18 miliard dolarů, což však v dnešních cenách odpovídá 28 miliardám. Primární emise Saudi Aramka je tedy po zahrnutí inflace „až“ třetí největší.
Každý občan ČR včetně dětí zřejmě dá na uhlíkovou neutralitu přes 60 tisíc korun ročně, po dobu dvaceti let, plyne z vládních dokumentů a výroku premiéra Babiše
Náklady na dosažení uhlíkové neutrality v Česku budou podle premiéra Andreje Babiše činit 675 miliard korun, uvádí dnešní zpráva ČTK. Premiér má evidentně na mysli roční náklady, nikoli náklady celkové.
Ve vládním dokumentu „Ochrana klimatu“ (viz https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/boj-s-klimatickou-zmenou-bude-cesko-stat-biliony-korun--zapojit-se-ale-musi-cely-svet-178312/) z konce minulého měsíce jsou totiž náklady snižování emisí zachyceny následovně.
Snížení emisí oxidu uhličitého „pouze“ o 80 procent do roku 2050 podle dokumentu vyvolá náklady ve výši řádově biliónů korun.
„Dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 je mnohem dražší, než by odpovídalo pouhému aritmetickému rozdílu mezi snížením emisí o 80 resp. 100 procent,“ uvádí přitom dále dokument. Evropská komise také podle české vlády předpokládá, že náklady dosažení uhlíkové neutrality v ČR budou až dvojnásobné ve srovnání se starými členskými státy EU a odhaduje je na až na stovky miliard korun ročně po dobu minimálně dvaceti let.
Pokud nyní premiér Babiš vyčísluje náklady na 675 miliard korun – a zjevně tedy jde o roční náklady –, pak to znamená, že každý občan Česka včetně nemluvňat a penzistů dá na uhlíkovou neutralitu ze svého v dnešních cenách každoročně po dobu příštích dvou desetiletí zhruba 63 500 korun.
Jedná se nutně o jen velmi hrubý propočet. Nicméně hrubou představu nákladnosti dosažení uhlíkové neutrality zřejmě poskytuje.
Tyto peníze občané často vydají, aniž si toho všimnou, například v podobě vyšších cen elektřiny či tepla, a to bez snahy o dosažení uhlíkové neutrality.
Evropská komise na svém nadcházejícím summitu představí revoluční balík legislativy, takzvaný Zelený nový úděl (Green New Deal). Cílem je právě dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality, kdy emise oxidu uhličitého, skleníkových plynů, které jsou vypouštěny, budou ve stejném objemu také pohlcovány. Svět emituje zhruba 37 gigatun oxidu uhličitého ročně. Nazpět se podaří pohlcovat asi jenom 11 gigatun.
Zelený nový uděl bude podle všeho znamenat citelný zásah do každodenních životních návyků obyvatel EU. Například co se týče vytápění bytů, naší vlastní spotřeby, a to nejen energií, ale třeba i jižního ovoce. Převážení ananasů či banánů zanechává obrovskou uhlíkovou stopu a je absolutně v nesouladu s tím, co teď zamýšlí Evropská komise.
Ochrana životního prostředí je rozumnou věcí. Je třeba, aby životní prostředí bylo chráněno a zlepšováno sociálně únosným způsobem, jinak se celá bohulibá snaha může „zvrtnout“ s nedozírnými neblahými důsledky nejen na klima samotné, ale na celou společnost. (11.12.2019)
