Rozsáhlé požáry, které v současnosti devastují část australského území, napáchaly dosud škodu za až 2,5 miliardy australských dolarů, v přepočtu tedy za takřka čtyřicet miliard korun. Příští měsíc zřejmě australskou centrální banku přimějí k tomu, aby opět přikročila ke snížení základní úrokové sazby. Požáry nejsou jediným důvodem pravděpodobného uvolnění měnové politiky, avšak jsou dalším podstatným argumentem pro něj. Klíčovým důvodem je slábnoucí spotřebitelská poptávka. Jenže požáry přispívají k dalšímu zhoršení spotřebitelské nálady a k dalšímu poklesu ochoty Australanů utrácet.
Škody, které živel páchá na životním prostředí, jsou obtížně, pokud vůbec vyčíslitelné. Australské úřady ovšem uvádějí, že škody, jimž čelí australský turistický ruch, tamní zemědělství a maloobchod, se už nyní pohybují v rozmezí od 1,1 do 1,9 miliardy australských dolarů. Další půlmiliardu dolarů škod má na svědomí kouřový opar a smog, který v důsledku požárů zahaluje města tak, že se neblaze podepisuje na markantním snížení produktivity práce, maloobchodních výdajů, přičemž zároveň zhoršuje celkové zdraví a kondici obyvatelstva, což má pochopitelně též svůj ekonomický náklad.
Zvláště silně zasažené oblasti se v důsledku požárů mohou ekonomicky zotavovat dlouhé roky. Úřady odhadují, že v těchto oblastech poklesl místní hrubý produkt až o padesát procent. Jestliže dojde k vylidnění těchto míst, k plnému ekonomickému zotavení už nemusí dojít nikdy, neboť jednoduše budou chybět adresáti vládních podpůrných a sanačních programů.
Sanace a obnova zasažených oblastí ovšem obecně poněkud paradoxně přispějí k růstu hrubého domácího produktu, takže současný pokles budou do značné míry kompenzovat. Hrubý domácí produkt celé australské ekonomiky připraví požáry dle odhadu analytiků až o jedno procento jeho úrovně, zejména pak během prvního letošního čtvrtletí. Právě část této ztráty ale bude následně kompenzována v důsledku obnovy zasažených území. Jedná se o další příklad toho, že hrubý domácí produkt a míra jeho růstu jsou spíše ukazatelem ekonomické aktivity než přímo blahobytu.
Koruna rapidně posiluje, zlevnit by mohla třeba elektronika. Jak se ale kurs bude vyvíjet dále?
Koruna vstoupila do roku 2020 nečekaně „zhurta“. Během prvního týdne roku zhodnotila na znatelně silnější úroveň, než jakou jí ještě v prosinci 2019 analytici věštili pro samotný konec letošního roku. Vždyť z pravidelného šetření České národní banky vyplývá, že dle analytického konsensu se má jedno euro prodávat koncem roku 2020 za 25,36 koruny. Jenže hned během prvního dne roku 2020 se koruna dostala níž, na 25,31. A ještě než skončil tříkrálový večer, posílila dokonce až na kurs 25,23, tedy na svoji nejsilnější úroveň vůči jednotné evropské měně za skoro dva roky, tedy za celé období od února 2018.
Nečekaně silné posilování české koruny ale započalo už během podzimu 2019. Nahrává mu opětovně vysoce expanzivní měnová politika světově významných centrálních bank. Evropská centrální banka (ECB) provádí od listopadu 2019 kvantitativní uvolňování a americká centrální banka realizuje jakési zastřené kvantitativní uvolňování, prováděné v reakci na zářijový závažný výpadek likvidity v americkém mezibankovním systému.
V důsledku je celosvětově trhům masivním způsobem poskytována nová likvidita (lidově řečeno, opět se tisknou dolary či eura ve velkém), což podněcuje jejich apetýt po riziku. V posledních třech měsících loňského roku jsme tak byli svědky bujaré nálady na akciových trzích, kterou koncem roku 2019 ještě přiživil dílčí smír v celní válce USA a Číny a výrazné snížení rizika takzvaného tvrdého brexitu. Bujará nálada přetrvala právě i do začátku roku 2020. Obecně vede k tomu, že podstatná část světového kapitálu se přesouvá do rizikovějších aktiv typu akcií nebo i měn, jakou je koruna. Českou měnu navíc zatraktivnil efekt zmíněné opětovně extrémně uvolněné měnové politiky ECB spočívající v rozevírání nůžek mezi úrokovými sazbami v Česku a v eurozóně.
Posilování koruny je prostě výsledkem „idylky“ na světových trzích, tedy příznivé kombinace uvolněné měnové politiky a nadějného vývoje stran celních válek nebo brexitu. Hned první dny roku 2020 ale daly tušit, že idylická situace může vzít rychlé zasvé. Smrt íránského elitního generála Sulejmáního rukou Američanu napovídá, že dvacátý rok bude na Blízkém východě opět vysoce třaskavý. Dost možná až tak, že investorům zase chuť na rizikovější aktiva typu české koruny alespoň z části vezme.
Stále je tedy prozíravé počítat s tím, že koruna svoji pouť letošním rokem zakončí kolem úrovně 25,40 za euro. Kurs koruny k dolaru by měl ke konci letošního roku být na zhruba 22,05 koruny. Silnější koruna vůči dolaru by mohla letos příznivě tlačit na zlevňování třeba elektroniky. Cenově výhodnější by mohla být jak dovážená elektronika, tak ta zakoupená v e-shopech. Elektronika je zboží, které poměrně rychle zastarává, takže během letošního roku bude zlevňovat i bez ohledu na vývoj kursu. Prodejci zkrátka budou muset postupně uvolňovat sklady, aby je mohly doplnit novým, modernějším typem té či oné elektroniky, ať už jde o mobil, televizor nebo třeba bílou techniku. Některé druhy elektroniky mohou během roku zlevnit třeba až o dvacet procent. Například během roku 2018 zlevnil televizor podle údajů ČSÚ o zhruba patnáct procent, a to koruna během toho roku vůči dolaru oslabila o zhruba 5,5 procenta.
Při výraznějším a trvalejším letošním zlepšení mezinárodní ekonomické a geopolitické situace nelze vyloučit zvýšení základní úrokové sazby ČNB a výraznější posílení koruny až k 25,10 koruny za euro, což však není základní scénář. Spíše je třeba opravdu sázet na to, že na mezinárodních trzích bude „střídavě zataženo“. Americký prezident Donald Trump sice nebude příliš chtít stupňovat obchodní válku s Čínou, aby si před volbami nepoškodil ekonomiku, na stranu druhou je bláhové domnívat se, že si Washington s Pekingem „padnou do náruče“. Jejich napjatý vztah bude víceméně skutečností i nadále. O napjaté blízkovýchodní situaci už řeč byla. „Idylka“ prostě nejspíše nevydrží.
Koruna letos bude jednoznačně ve vleku mezinárodního dění. Světově významné centrální banky však budou schopny tlumit možné houstnoucí geopolitické napětí či případný nepříznivý dopad stupňování obchodní války a zavádění cel ze strany USA a dalších zemí. Tím budou tlumit i možný strach investorů z držení rizikovějších aktiv, včetně české koruny, tudíž k výraznějšímu oslabení české měny by dojít nemělo. Pravděpodobnější je její výraznější posílení, avšak v základním scénáři skončí koruna nakonec jen nepatrně silnější, než byla koncem roku 2019. Výraznější posílení české měny nastane jen tehdy, pokud se trvaleji budou zlepšovat mezinárodní ekonomické a obchodní podmínky, což je například vzhledem k nevyzpytatelnosti Trumpova jednání docela odvážný předpoklad. (7.1.2020)
