Velkoobchodní cena zemního plynu v EU se dnes poprvé od 28. října vrátila nad úroveň 81 eur za megawatthodinu, poskočila až o takřka deset procent. Koncem předminulého týdne se přitom dostala už i pod úroveň 65 eur za megawatthodinu. Stalo se tak po příslibu ruského prezidenta Vladimira Putina, že Gazprom, plynárenský monopol většinově ovládaný Kremlem, navýší své krátkodobé dodávky do EU. Mělo se tak stát právě k dnešnímu dni, tj. k 8. listopadu. Jenže zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko mělo své dodávky navýšit. O víkendu i dnes ráno naopak ruské dodávky plynovodem Jamal, který posílá plyn do Německa, opět nabíraly opačný směr. To část trhu vnímá jako signál, že Putin ani dnes svému slibu nedostojí. EU by se tak ocitla v ještě hlubší plynové krizi, protože už nyní čelí závažné hrozbě výpadků v zásobování plynem.
Poměrně nízké zásoby plynu před nástupem vrcholné topné sezóny probouzejí mezi obchodníky napříč EU paniku. Pokud dnes Putin nezačne plyn posílat, paniku to zřejmě umocní a cena plynu může opět jako v říjnu převýšit úroveň 100 eur za megawatthodinu. To by znamenalo, že plyn může ještě výrazněji zdražit alespoň některým z odběratelů z řad českých domácností a že zřejmě nastanou další krachy dodavatelů typu Bohemia Energy.
Velkoobchodní cena plynu v EU je dnes zhruba o 375 procent výše než před rokem touto dobou. Takto mimořádný cenový nárůst je podstatou problémů, do nichž se dostali dodavatelé typu zmíněné Bohemia Energy. Pro ně představoval příslovečnou „černou labuť“, tedy nečekanou událost, která má přitom závažný, až transformativní dopad. „Černá labuť“ extrémně vysokých cen by do EU „nepřilétla“, pokud by kontinent měl více svých stabilních zdrojů energie, zejména pak zdrojů jaderných. Podstatnou problému je tedy také již léta trvající prosazovaní zelené agendy EU, které vede k překotnému vypínání uhelných elektráren a jaderných bloků na propojeném energetickém trhu EU.
Nízké zásoby plynu, jež jsou bezprostředně výsledkem post-pandemického prudkého ekonomického vzmachu a také rozmarů počasí v Evropě – poměrně málo v ní letos foukalo a pršelo –, zvyšují rovněž cenu ropy, a tedy i pohonných hmot v ČR. Benzín Natural 95 se včera u českých čerpacích stanic prodával v průměru za 37,07 koruny za litr, plyne z dnešních dat CCS. Je tak nejdražší za celé období od října 2012, tedy za více než devět let. Nafta včera stála bez dvou haléřů 36 korun za litr. Nafta je v ČR nejdražší od října 2014.
Ropa a pohonné hmoty zdražují vlivem nedostatečných zásob plynu v EU proto, že nedostatek plynu zesiluje poptávku po ropě, resp. po ropných produktech, které slouží coby náhražka plynu, jako je topná nafta. Generální ředitel saúdského státního ropného monopolu Saudi Aramco, Amin Nasser, se nechal v říjnu slyšet, že právě i nedostatek plynu v EU navyšuje poptávku. Globální plynová krize podle něj navyšuje poptávku po ropě o zhruba 500 tisíc barelů denně.
Rijád přitom zároveň užívá plynové krize jako zdůvodnění, proč se nepoddá tlaku, například Spojených států, aby společně s dalšími klíčovými tradičními těžaři v čele s Ruskem navýšil ropnou těžbu. Saúdská Arábie, ale také třeba Spojené arabské emiráty se vyjadřují v tom smyslu, že nebýt politiky kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem, i trh s ropou by zachvátil takový cenový růst, jaký zažívá trh s plynem. OPEC zkrátka argumentuje, že problém v oblasti světové energetiky nyní netkví v příliš drahé ropě, ale v příliš drahém plynu, případně uhlí, jež představuje další náhražku plynu. Tato argumentace umožňuje Rijádu, ale samozřejmě také Moskvě odolávat mezinárodnímu tlaku na navýšení těžby, který vyvíjejí primárně Spojené státy. Ty se nakonec zřejmě uchýlí k čerpání ze svých strategických rezerv, neboť vysoké ceny paliv začínají být vážným vnitropolitickým problémem Bidenovy administrativy.
Kreml tak v důsledku přispívá k vyvolání citelných inflačních tlaků na Západě hned dvojím způsobem. Zaprvé, dodává do EU méně plynu, než by mohl, a, zadruhé, udržuje poměrně nízkou úroveň těžby ropy.
Ekonomika: Fialův správný krok do mlhy
Koaliční smlouva a vládní programové prohlášení vznikající Fialovy garnitury se v ekonomických bodech vydává často správným směrem, ale krokem méně jistým, než jaký by ideálně měl být. To proto, že řada ekonomicky přínosných cílů je formulována až příliš vágně, ba mlhavě, což otevírá prostor spekulaci, do jaké míry na nich bude nová vláda trvat, nesleví z nich a nesejde z cesty nastoupené správným směrem.
Příkladem vágně formulovaného, na první pohled rozumného cíle, je pravidlo daňové brzdy. To by stanovovalo strop daňovému zatížení. Jakmile by složená daňová kvóta, počítaná pro každý rok na základě vyhlíženého celkového daňového zatížení v poměru k HDP, dosáhla úrovně brzdy, vláda by dále nemohla celkovou daňovou zátěž navyšovat. Daňová brzda je tak v principu obdobou brzdy dluhové, což je legislativa, která vládě znemožňuje navyšovat veřejné výdaje po dosažení stanované úrovně veřejného zadlužení k HDP. Problémem dluhové brzy je to, že nemá podobu ústavního zákona, takže celkem snadno lze hranici dluhové brzdy posunout nahoru, ze stávající úrovně 55 procent HDP. Obdobným neduhem by zřejmě trpěla také legislativa týkající se navrhované daňové brzdy. Jejím problémem je navíc to, že vznikající vláda zatím ani nestanovila konkrétní její číselné vyjádření. Bez něho ovšem postrádá podstatnou část své smysluplnosti.
Přínosná bude také valorizace daňové slevy na poplatníka, kterou vznikající vláda rovněž zamýšlí. Podle předem daného vzorečku by se tak nejspíše každoročně upravovala úroveň slevy, jako je tomu v případě valorizace důchodů. To by do daňového systému ČR vneslo dodatečnou předvídatelnost a politikům tak omezilo možnost „handlování“ v rámci daňových úprav. Na základě jakých proměnných konkrétně by se měla sleva valorizovat, ale zatím vznikající vláda nespecifikuje.
Fialova vláda chce rovněž co nejrychleji plnit fiskální maastrichtská kritéria pro přijetí eura. Nikoli ovšem za účelem jeho přijetí, ale z titulu ozdravování veřejných financí. Fialově družině jde tedy zejména o snížení schodku státního rozpočtu alespoň na tři procenta hrubého domácího produktu, což je fiskální kritérium, které nyní Česko nesplňuje. Neříká ovšem, co pro ni znamená ono „co nejrychleji“ – je tedy opět poměrně vágní. Nastupující vláda tímto i tak částečně slevuje ze svých ambicí, neboť koalice Spolu podle svého volebního programu chtěla do roku 2025 snížit schodek dokonce až na 1,5 procenta HDP. Je současně zřejmé, že případné splnění všech maastrichtských kritérií již touto vládou nebude znamenat zahájení přístupového procesu do eurozóny. Takové případné rozhodnutí ponechá nyní nastupující vláda až některé z vlád následujících. To je rozumné. V tuto chvíli neplyne ze vstupu do eurozóny pro Česko žádná opravdu zásadní výhoda.
Přínosné jsou v programu nové vlády také trvalé zrušení EET, které zbytečně zatěžuje podnikatele a vůbec ekonomicky činorodé lidi, a plán snížení zaměstnavatelských odvodů na sociálním pojištění. Jejich stávající úroveň je dlouhodobě zásadní slabinou tuzemského daňového systému a brzdou celkového ekonomického rozvoje.
Fialova vláda se ovšem stále přes řadu správných úmyslů nevěnuje v dostatečné míře tomu, „kde na to vše vezme“, aniž by výrazněji zvyšovala daně. To je zásadní otázka. V jejímž zodpovídání není nastupující garnitura jen vágní, je více než to: je ještě mnohem mlhavější.
Doprava: Důraz se přesouvá na železnici
Fialova vláda chce větší důraz než vláda Babišova klást na rozvoj železniční dopravy, a to včetně její elektrifikace, a na rozvoj zejména vysokorychlostních tratí. To je společensky a ekonomicky velmi bohulibý a potenciálně značně přínosný cíl. Vznikající vláda si ale klade až příliš ambiciózní cíle, vzhledem k tomu, že má k dispozici maximálně „jen“ čtyřleté funkční období.
Realizace projektů vysokorychlostních železnic se rozvrhují na mnohem delší dobu. Navíc je otázkou, zda bude Fialova vláda s to rychle překonat legislativní, administrativní a jiné překážky v rozvoji vysokorychlostních tratí, na nichž si „vylámaly zuby“ vlády předchozí. Vždyť o rozvoji sítě vysokorychlostních železnic se hovoří od 90. let.
Nelze také očekávat, že v řádu jednotek let se podaří díky výstavbě vysokorychlostních tratí uvolnit kapacitu koridorů natolik, aby mohly být využity pro navýšení objemu nákladní železniční přepravy. Přesně to ovšem vláda slibuje. Je tak otázkou, zda se ji v uspokojivé podaří naplnit deklarovaný záměr vytvoření podmínek „pro přesun části nákladní dopravy ze silnic na koleje“. Nákladní železniční přeprava zejména na klíčových tazích stále čelí jejich enormnímu přetížení a je poměrně optimistickým předpokladem, že se tuto situaci podaří výrazně změnit k lepšímu během období čtyř let.
Oč silněji nastupující vláda akcentuje záměr rozvoje železniční dopravy, o to slabší relativní důraz – hlavně v porovnání s vládou končící – klade na rozvoj dopravy silniční. Samozřejmě ji zmiňuje, ovšem nikterak nevysvítá záměr její jakkoli zásadnější prioritizace. Fialova vláda se zatím nezavazuje k žádné cifře plánovaných kilometrů nově postavených dálnic, což může být prozíravé.
Nový rektorem VŠE je komunikačně zdatný Dvořák, přední tuzemský expert na finance
Novým rektorem Vysoké školy ekonomické, největší veřejné vysoké školy s ekonomickým zaměřením v ČR, byl dnes zvolen Petr Dvořák, dosavadní prorektor pro studijní a pedagogickou činnost.
Dvořák je předním českým odborníkem v oblasti finančnictví, v němž během své již bezmála čtyřicetileté kariéry sbíral zkušenosti nejprve zejména coby pedagog a posléze, po roce 1990, coby také jako praktik. Neopominutelná je rovněž jeho vědecká činnost. Na akademické půdě se zaměřuje zejména na problematiku komerčního bankovnictví a finančních derivátů či řízení bankovních rizik. V praxi od 90. let působil například v dozorčí radě Českomoravské záruční a rozvojové banky či Komerční banky. Je členem rozkladové komise České národní banky.
Dvořák v dnešní volbě rektora poměrně jednoznačně porazil protikandidáta Ladislava Mejzlíka, děkana Fakulty financí a účetnictví VŠE. Funkce se Dvořák ujme 1. dubna 2022 po jmenování prezidentem.
Nově zvolený rektor šel do volby s programem upevnění pozice VŠE na tuzemské i mezinárodní akademické mapě coby moderní efektivně řízené univerzity, otevřené novým trendům. Coby rektor bude usilovat o naplnění svého klíčového záměru, jímž je vytvoření datově-analytického centra, které by zaručilo zvýšení úrovně strategického řízení školy a efektivní interní komunikaci. Bude také usilovat o získání mezinárodní akreditace AACSB. Dvořákovo vítězství znamená, že stávající rektorka Hana Machková bude pokračovat jako prorektorka, neboť je členkou nejužšího Dvořákova týmu, jenž bude tvořit budoucí vedení VŠE.
VŠE ve Dvořákovi získává do svého čela zkušeného profesionála, jenž je zdatný jak odborně, tak obecně v komunikaci navenek, i k širší veřejnosti. Jeho deklarovaný důraz na mezinárodní spolupráci by měl posunout celou VŠE dále v této tak zásadní oblasti.
Benzín v ČR už stojí přes 37 korun za litr, je nejdražší za posledních více než devět let
Zastavit zdražování může sílící koruna a prezident Biden.
Benzín Natural 95 se v neděli u českých čerpacích stanic prodával v průměru za 37,07 koruny za litr, plyne z dnešních dat CCS. Je tak nejdražší za celé období od října 2012, tedy za více než devět let. Nafta včera stála bez dvou haléřů 36 korun za litr. Nafta je nejdražší od října 2014. Její cena je z historického hlediska níže než cena benzínu, neboť vláda letos snížila spotřební daň z motorové nafty, což její cenu o několik desítek haléřů stlačuje.
Pohonné hmoty v Česku zdražují prakticky soustavně od začátku letošního roku, kdy se ještě litr benzínu prodával za méně než 27,90 koruny a litr nafty vyšel dokonce na méně než 27,20. Během listopadu ale jejich zdražování ustane, či se alespoň pozastaví. Klíčovým důvodem je razantní posilování české koruny vůči americkému dolaru, které odráží razantní zvyšování úrokových sazeb v podání České národní banky. Růst cen pohonných hmot ovšem ustane i proto, že se pozastavil vzestup ceny ropy Brent. Ta se nyní prodává o několik dolarů levněji než ve druhé polovině října, kdy její cena dosáhla úrovní nad 86 dolary za barel – tedy prakticky maxim od roku 2014.
Růst cen ropy ustal, neboť trh nyní sází na to, že americká administrativa buď dotlačí Rijád, případně i další tradiční velké těžaře k navýšení objemu těžby, nebo uvolní část barelů ze svých strategických rezerv. Zdražování pohonných hmot v USA totiž jinak může stát Bidenovu administrativu cenné politické body. Trh se nyní kloní k tomu, že poté, co Biden minulý týden s tlakem na Saúdskou Arábii neuspěl, uchýlí se nyní k čerpání ze strategických rezerv. To by vytvořilo dodatečnou nabídku ropy ve světě, a stlačilo tak její cenu. Přitom pokud se cena Brentu nevrátí nad 85 dolarů za barel, je další zdražování pohonných hmot v ČR prakticky vyloučené, leda by citelně oslabila koruna.
Růst cen pohonných hmot v Česku by měl ustat už v polovině listopadu. Zatím tak nelze počítat s tím, že by se cena benzínu či nafty přiblížila hranici 40 korun za litr jako v roce 2012, kdy byly pohonné hmoty v ČR historicky vůbec nejdražší. Benzín se tehdy, v polovině září 2012, prodával průměrně za více než 38,50 koruny za litr, nafta stála až 37,20 koruny za litr.
Růst cen pohonných hmot by měl během listopadu ustat také v dalších sousedních či blízkých zemích. Benzín je aktuálně levnější než v ČR tradičně v Polsku a pak také ve Slovinsku či v Maďarsku. V Rakousku je jeho cena srovnatelná. V Chorvatsku, na Slovensku či v Německu je dražší. Nafta je levnější v Polsku. Na Slovensku, v Rakousku, v Maďarsku, v Chorvatsku, ve Slovinsku a samozřejmě i v Německu vyjde nafta dráž než v Česku.
Dobře už bylo. Příští rok může kvůli vysoké inflaci znamenat největší náraz na peněženky Čechů od 90. let
Vrcholné hospodářskopolitické instituce v ČR definitivně přestávají předpokládat, že nynější rapidní tuzemská inflace je pouze přechodnou záležitostí. Ministryně financí Alena Schillerová dnes uvedla, že v nové prognóze, kterou její úřad vydá v úterý, počítá pro příští rok s šestiprocentní průměrnou inflací.
Šestiprocentní inflace by znamenala, že se životní úroveň Čechů v příštím roce sníží nejvýrazněji od krizového roku 2013. Podle říjnového pravidelného šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky totiž průměrná nominální mzda poroste v příštím roce pětiprocentním tempem. Reálná mzda českých pracovníků by se tak snížila o jedno procento. Výraznější ztrátu kupní síly utrpěli Češi v tomto miléniu pouze jednou, a sice ve zmíněném krizovém roce 2013. Tehdy reálná mzda poklesla dokonce o 1,5 procenta.
Ovšem ani pokles reálné mzdy přesahující dokonce i úroveň 1,5 procenta nelze pro příští rok vyloučit. To by znamenalo, že Češi si budou muset „utáhnout opasky“ nejvýrazněji od 90. let.
Ministerstvo financí totiž dosud předpokládalo inflaci v roce 2022 čítající 3,5 procenta. Svoji prognózu tak upravilo vydatně směrem vzhůru. Jestliže během pár měsíců došlo k navýšení odhadu z 3,5 na zhruba šest procent, nikdo není psáno, že nemůže dojít ještě k navýšení na 6,5, či dokonce až sedm procent. Pokud by se inflace pohybovala v pásmu od 6,5 do sedmi procent, přičemž by mzdy narostly nominálně opravdu jen o pět procent, Češi by si reálně pohoršili vskutku nejvýrazněji od zmíněných 90. let.
Ministerstvo úpravou svého odhadu následuje Českou národní banku, která již v týdnu rovněž upravila svůj odhad průměrné inflace v příštím roce výrazně směrem vzhůru. Místo 2,8procentního průměrného meziročního růstu hladiny spotřebitelských cen nyní ČNB prognózuje vzestup dvojnásobný, 5,6 procenta.
Průměrná inflace tak v příštím roce bude zhruba trojnásobně překonávat inflační cíl České národní banky ve výši dvou procent. V takovém případě lze již jen těžko hovořit o přechodnosti. Vždyť už letos ve druhém čtvrtletí činila průměrná inflace 4,1 procenta. A pokud vyjde předpoklad nově zveřejněné prognózy ČNB, v letošním čtvrtém čtvrtletí vykáže inflace průměrnou úroveň 5,3 procenta. Takže to v souhrnu znamená, že by inflace převyšující cíl ČNB dvoj- až trojnásobně byla realitou po dobu půldruhého roku. Letos ve druhém pololetí a po celý příští rok. To už má k přechodnosti vskutku poměrně daleko.
ČNB předpokládá, že inflace se vrátí do tolerančního pásma inflačního cílování, tedy do pásma od jednoho do tří procent, teprve v prvním čtvrtletí 2023, kdy by inflace měla průměrně činit 2,3 procenta. Ještě v posledním čtvrtletí roku 2022 to ale budou podle její nové prognózy průměrně 4,1 procenta.
Ministryně Schillerová: Tahle inflace nebude jen přechodná
V tom, že životní úroveň lidí v ČR půjde trvaleji dolů, se tentokrát shoduje s Českou národní bankou.
Vrcholné hospodářskopolitické instituce v ČR definitivně přestávají předpokládat, že nynější rapidní tuzemská inflace je pouze přechodnou záležitostí. Ministryně financí Alena Schillerová v neděli uvedla, že v nové prognóze, kterou její úřad vydá v úterý, počítá pro příští rok s šestiprocentní průměrnou inflací.
Dosud přitom úřad předpokládal inflaci čítající 3,5 procenta. Ministerstvo tak následuje Českou národní banku, která již v týdnu rovněž upravila svůj odhad průměrné inflace v příštím roce výrazně směrem vzhůru. Místo 2,8procentního průměrného meziročního růstu hladiny spotřebitelských cen nyní ČNB prognózuje vzestup dvojnásobný, 5,6 procenta.
Průměrná inflace tak v příštím roce bude zhruba trojnásobně překonávat inflační cíl České národní banky ve výši dvou procent. V takovém případě lze již jen těžko hovořit o přechodnosti. Vždyť už letos ve druhém čtvrtletí činila průměrná inflace 4,1 procenta. A pokud vyjde předpoklad nově zveřejněné prognózy ČNB, v letošním čtvrtém čtvrtletí vykáže inflace průměrnou úroveň 5,3 procenta. Takže to v souhrnu znamená, že by inflace převyšující cíl ČNB dvoj- až trojnásobně byla realitou po dobu půldruhého roku. Letos ve druhém pololetí a po celý příští rok. To už má k přechodnosti vskutku poměrně daleko. Pro občany ČR to znamená trvalejší výrazné zhoršování jejich životní úrovně, nebudou-li schopni čelit inflaci adekvátně výnosným investováním, které je ovšem z povahy věci vždy rizikovější než spoření.
ČNB předpokládá, že inflace se vrátí do tolerančního pásma inflačního cílování, tedy do pásma od jednoho do tří procent, teprve v prvním čtvrtletí 2023, kdy by inflace měla průměrně činit 2,3 procenta. Ještě v posledním čtvrtletí roku 2022 to ale budou podle její nové prognózy průměrně 4,1 procenta.
Za levnými nákupy do Polska. Čtvrteční prudké zvýšení úroků ČNB Čechům rekordně zlevnilo nákupy v Polsku
Česká koruna v pátek zakončila obchodování na nejsilnější úrovni vůči polskému zlotému v celé novodobé historii. Je nyní vůči polské měně nejsilnější od v 90. let, kdy jak Česko, tak Polsko procházely transformačním období. V rámci transformace Česko přijalo režim volného plovoucího kursu v květnu 1997, Polsko pak v dubnu 2000.
Za celé období, po něž obě země požívají plovoucí kurs, tedy do dubna 2000, je podle dat Bloombergu právě teď polská měna vůči té české nejslabší. Kurs v pátek zakončil obchodování na úrovni 5,491 koruny za jeden zlotý. Dosud nejslabší úroveň vůči koruně vykazovala polská měna v druhé polovině září 2011, kdy se propadla až na kurs 5,499. Poprvé v historii lze tedy pořídit jeden zlotý za méně než 5,50 koruny.
Slabá polská měna zvýhodňuje nákupy zejména Čechům v polském příhraničí, kteří tak právě díky extrémně výhodnému kursu vyrážejí k severnímu sousedovi na nákupy ještě houfněji než běžně.
Oslabování polské měny plyne z několika příčin. Loni koncem roku proti ní začala intervenovat polská centrální banka. V podobném duchu, v jakém Česká národní banka během své intervence z let 2013 až 2017 znehodnocovala korunu. Polská centrální banka začala intervenovat proto, aby zamezila výraznějšímu posílení zlotého, které by podle ní ohrožovalo křehké post-pandemické zotavování polské ekonomiky.
Uměle oslabené polské měně navíc nenahrává ani to, že globální ekonomické oživení bylo letos na jaře a v létě nakonec vydatnější, než se čekalo, zejména díky postupujícímu očkování. To společně s nad očekávání rostoucí inflací trhy vede k předpokladu, že centrální banky typu té americké zahájí zpřísňování své měnové politiky také dříve, než se čekalo. Což zatraktivňuje dolar a dolarová aktiva, zatímco měny typu zlotého ztrácejí další část své lákavosti.
Navíc polská centrální banka drží základní sazbu stále na výrazně níže než Česká národní banka. To pomáhá vysvětlit, proč zlotý ztrácí proti české koruně. Česká národní banka svoji základní sazbu razantně zvedá. A letos ji ještě s největší pravděpodobností ještě razantně zvýší, z nynější úrovně 2,75 procenta až na 3,25.
Základní sazba ČNB tak podle sázek trhu bude během tří měsíců činit právě až 3,25 procenta. To by znamenalo, že bude o procentní bod vyšší než základní sazba polská. Trh nyní sází na to, že základní sazba polské centrální banky vystoupá během tří měsíců ze stávající úrovně 1,25 na zhruba 2,25 procenta.
Procentní bod rozdílu v úročení představuje natolik významné vyhlížené zatraktivnění české měny vůči polské, že mezinárodní investoři o to raději budou své finanční prostředky ukládat do korunových aktiv, namísto těch ve zlotém. Což jen korunu vůči zlotému déle zpevní. Další mírné posilování koruny vůči polské měně je tedy poměrně pravděpodobné.
Slabý zlotý pochopitelně zatraktivňuje nákupy Čechů v polských obchodech. A to přesto, že polská inflace je nyní ještě výraznější než ta česká. Polská inflace aktuálně už nyní dosahuje úrovně takřka sedmi procent, a je tak nejvyšší od roku 2001. Dost pravděpodobně dále poroste. Česká inflace úroveň sedmi procent překročit neměla. I tak ale bude nejvyšší od roku 2008.
Zejména Češi ze severních částí naší země se tak nyní do Polska vydávají častěji než jindy za nákupy nejen potravin, ale třeba i oděvů, nebo dokonce nábytku. (8.11.2021)