Výkupní cena prasat v Česku se začala zvedat. Některé tuzemské masokombináty proto už zvyšují cenu vepřového, zatím v rozsahu kolem deseti procent. Ale bude hůř. Důvodem je epidemie afrického moru prasat, která loni v srpnu propukla v Číně a kterou se zatím nedaří byť jen částečně zkrotit. Zkomplikuje život nejen milovníkům „vepřa-knedla-zela“ či šunky, ale také americkému prezidentu Donaldu Trumpovi.
Podle analýzy nizozemské Rabobank, která se specializuje na úvěrování zemědělců, klesne letos čínská produkce vepřového o zhruba třicet procent. To je asi tolik, jako by na světový trh přestala své vepřové kompletně dodávat celá Evropa. V Číně je totiž africkým morem nakažena až polovina chovů, takže je třeba prasata ve velkém vybíjet. Obnovení chovů může zabrat až pět let. Vzhledem k tomu, že Číňané zkonzumují polovinu světového vepřového, je zřejmé, že dovoz do země notně naroste. Už se to děje. Prodejci vepřového v Evropě pociťují tlak na růst cen. Do Česka cenové vzlínání přichází z Německa, neboť zemědělský trh obou zemí je značně propojen.
Vepřové v Česku by mohlo v nejbližších měsících zdražit i o více než pětinu. Jestliže se v únoru cena vepřové kýty bez kosti pohybovala kolem 120 korun za kilogram, nelze vyloučit, že v nadcházejících měsících se dostane až ke 150 korunám za kilogram.
Pořádně se tak prodraží například oblíbené „vepřo-knedlo-zelo“. Jeho ingredience totiž citelně zdražují, a nejen vepřové. V březnu vepřové meziročně zdražovalo jen zhruba o pět procent. Jenže to se ještě neprojevil dopad čínského, vlastně afrického moru prasat. V březnu ovšem citelně narůstala cena zelí, a sice o sto procent oproti březnu roku 2018. Cibule dokonce v březnu meziročně zdražovala o 104 procent. Brambory pro výrobu knedlíků zdražovaly o 70 procent. Kdo má raději houskové knedlíky, ten se musel v březnu smířit s meziročním růstem bílého pečiva o přibližně osm procent. Zkrátka a dobře, africký mor prasat v kombinaci se špatnou úrodou loňského roku, kvůli níž zdražují brambory, zelí, cibule či obiloviny a tedy pečivo, může snadno vést k tomu, že v nejbližších měsících bude „vepřo-knedlo-zelo“ běžně třeba o třetinu dražší než loni ve stejnou dobu.
Mimochodem, špatná loňská úroda může přispět ke zdražení vepřového též, jelikož kvůli ní roste cena krmné směsi pro prasata.
Naštěstí vždy existuje možnost dát se na zdravější jídelníček. Příští měsíce, ba možná léta bude atraktivní sója. Pokud ne chuťově, pak alespoň cenově ano. Sójové boby totiž pro svůj vysoký obsah bílkovin Číňanům dobře slouží právě i k výkrmu prasat. Když teď ale mají krmit minimálně o třetinu zmenšený chov, je zřejmé, že jejich poptávka po sóji klesá. Dovoz sójových bobů do Číny tak letos poprvé za patnáct let zřejmě poklesne. Další snížení dovozu pak nastane v roce příštím. Ruku v ruce s tím sója zlevní. Důvodem je nejen epidemie prasečího moru, ale také obchodní válka Pekingu s Washingtonem.
Symbolem obchodní války se stala právě sója. Americký prezident nyní naléhá na Peking, aby zatížil cly jiné než klíčové zemědělské produkty, včetně sóji. V předvolební kampani pro prezidentské klání v příštím roce chce totiž potěšit americké farmáře, kteří tvoří podstatnou část jeho voličstva. Pokud však Trump Peking přesvědčí, a ten cly zatíží něco jiného než sóju, bude čelit nečekané hrozbě – zmíněnému africkému moru prasat. Ten může mít na poptávku po produkci amerických zemědělců stejný nebo podobný dopad jako cla Pekingu na americký zemědělský dovoz.
Pokud se epidemii nepodaří rychle zkrotit, Číňané nejspíše nebudou chtít sóju odebírat jen pro Trumpovy krásné oči. Jestliže ji neupotřebí jako dříve na výkrm prasat, proč by ji měly skladovat po stovkách tun nevyužitou?
Je ale samozřejmě možné, že se Trump s Číňany dohodne na tom, že budou místo americké sóji odebírat více amerického vepřového.
I tak však africký mor prasat v Číně představuje riziko nejen pro českého labužníka, milovníka „vepřa-knedla“, ale také právě pro Trumpa v kontextu jeho snahy o znovuzvolení v příštím roce.
Všechno zdražuje, od brambor přes elektřinu až po stavební materiál. Zvyšuje se pravděpodobnost, že Česká národní banka zvýší sazby
Poměrně citelné inflační tlaky byly v březnu patrné v oblasti produkce napříč ekonomikou. Zejména kvůli loňské neúrodě, způsobené suchým a teplým počasím, druhý měsíc znatelně, meziročně více než osmiprocentním tempem, rostly ceny zemědělských výrobců. Táhne je zdražování producentů v oblasti rostlinné výroby. Dramaticky rostou ceny zeleniny, například cibule, nebo brambor. Poměrně markantní je rovněž zdražení obilovin, které se pak přenáší do pětiprocentního meziročního růstu cen pekárenských a cukrářských výrobků. Zrychlení inflačních tlaků lze navíc v příštích měsících očekávat také v oblasti živočišné produkce, která v březnu meziročně v zásadě stagnovala. Kvůli epidemii afrického moru prasat v Číně lze totiž očekávat až pětinové zdražení vepřového, které se v jisté míře promítne do zdražení dalších živočišných výrobků.
Navzdory ztrátě dynamiky, kterou pociťuje tuzemský průmysl, nedochází ke zvolnění inflačních tlaků. Naopak, inflace v oblasti cen průmyslových výrobců nabrala v březnu opět na dynamice, když v meziročním vyjádření dosáhla takřka čtyř procent, a mírně tak překonala očekávání trhu. Důvodem je zejména růst cen elektřiny. K němu dochází kvůli růstu cen uhlí na světových trzích a enormnímu zdražení emisních povolenek v EU. Ty jen za poslední rok zdražily o zhruba devadesát procent a mají před sebou patrně další citelné, až dvojnásobné zdražení. To by se výhledově mělo projevit dalším růstem cen elektřiny. Průmysloví výrobci ovšem čelí také letošnímu více než třetinovému nárůstu cen ropy a souvisejícímu zdražování ropných produktů, paliv a pohonných hmot.
Aby toho nebylo málo, rapidně zdražují rovněž stavební práce. Stavebnictví naráží na kapacitní omezení daná hubenými předchozími léty. Citelně rostou i ceny stavebních materiálů. Rostoucí cenová dynamika je patrná rovněž v oblasti služeb pro podniky. Zde je znát zejména obecný mzdový růst v ekonomice, který se pochopitelně projevuje také v oblasti náborářských služeb, podnikového poradenství, finančního poradenství či reklamních nebo bezpečnostních služeb.
Březnová čísla k cenám výrobců zvyšují pravděpodobnost, že Česká národní banka na svém měnověpolitickém zasedání počátkem května letos poprvé zvýší základní úrokovou sazbu. Inflační tlaky v tuzemské výrobní sféře jsou zřetelně patrné a v základních kategoriích překonávají inflační cíl ČNB. Ten se sice, jak známo, týká cen spotřebitelských, nikoli výrobních, ovšem růst cen ve výrobě se mnohdy přelévá právě do vzestupu cen spotřebitelských. Toto přelévání by na horizontu měnové politiky, tedy v příštích šesti až osmi čtvrtletích, mohl omezit nepříznivý ekonomický vývoj v zahraniční. Právě potenciální zhmotnění zahraničních rizik, jako jsou obchodní války nebo zpomalení čínské ekonomiky, jsou momentálně klíčovým antiinflačním tlakem v ČR. Část bankovní rady ČNB tato rizika zřejmě odradí od hlasování pro zvýšení sazeb, a to navzdory popsaným cenovým tlakům v průmyslu.
Češi opouštějí daňové ráje, nechtějí být na „blacklistu“
České firmy ve velkém začaly opouštět daňové ráje. Za první letošní čtvrtletí se jejich počet snížil o 259, což je větší pokles než za celý rok 2018, 2017 i 2016. Vyplývá to z informací poradenské společnosti Bisnode. Ve zrychleném tempu tak pokračuje proces, který započal v polovině probíhajícího desetiletí a který spočívá v „odlivu“ českých firem z daňových rájů.
Důvodem ztráty zájmu je především mezinárodní tlak, který je na daňové ráje vyvíjený zejména v posledních několika letech. Do značné míry jej pomohl odstartovat mediální zájem o daňové ráje spojený s kauzami typu Luxembourg Leaks či Panama Papers. Daňové ráje jsou ale také v rostoucí míře viděny jako zdroj růstu ekonomické nerovnosti ve společnosti, jelikož je v disproporční míře využívají bohatí lidé, zatímco chudší lidé a střední vrstvy své daňové povinnosti v mnohem vyšší míře plní. Daňovým rájům neprospěla ani pokrizová vlna úsporných opatření zejména v evropských zemích, která vedla k zintenzivnění veřejné debaty nad spravedlností rozdělování celospolečenského bohatství. Řada podnikatelů tak už nechce být s daňovým rájem spojována, neboť to představuje sílící reputační riziko.
Symbolem zmíněného mezinárodního tlaku je v rostoucí míře „blacklist“, čili černá listina, daňových rájů, jejíž předloňské vydání Evropská komise letos v březnu aktualizovala. Zahrnula dalších deset zemí, které vykazují znaky jurisdikce nespolupracující právě v daňových otázkách. „Blacklist“ nyní obsahuje patnáct zemí či jurisdikcí.
Situaci však nelze vidět příliš černobíle. To, co platí pro většinu Čechů, neplatí pro všechny. Obliba některých daňových rájů mezi Čechy naopak stoupá, a to včetně těch daňových rájů, které jsou zařazeny na zmíněný černý seznam EU. Takovým daňovým rájem jsou například Marshallovy ostrovy. Tam v roce 2010 sídlilo pouze pět českých firem, loni už to bylo 155 firem, tedy nejvíce v historii. Mezi Čechy ale roste zájem například také o umístění sídla do Spojených arabských emirátů, které jsou podobně jako Marshallovy ostrovy rovněž na zmíněném černém seznamu obzvláště závadných daňových rájů. Od roku 2010 narostl počet českých firem se sídlem v SAE ze 184 na loňské dosavadní maximum 361.
Ministerstvo financí letos z privatizačního účtu převedlo nezvykle velkou částku nezvykle brzy. Ocitá se rozpočet pod tlakem kvůli slabší ekonomice, či jde jen o kompenzaci za rok 2018?
Ministerstvo financí letos převedlo historicky dosud nejvyšší roční částku z takzvaného privatizačního účtu do příjmů státního rozpočtu (konkrétně do příjmu kapitoly všeobecné pokladní správy). Příslušná částka odpovídá osmnácti miliardám korun. K přesunu těchto prostředků mezi privatizačním účtem a rozpočtem také letos došlo nezvykle brzy, už v březnu. Obvykle totiž k přesunu prostředků dochází v druhé polovině roku, v měsících září až listopadu.
V roce 2012 byla uzákoněna možnost převádět prostředky z privatizace, z onoho takzvaného privatizačního účtu (v současnosti se jedná například o dividendy ČEZ), do státního rozpočtu. V letech 2012 až 2018 objem převedených prostředků činil ročně průměrně 8,6 miliardy korun. Letošní zmíněný osmnáctimiliardový převod je tedy více než dvojnásobkem průměrné hodnoty. Dosud nejvyšší roční částka byla v letech 2012 až 2018 převedena hned v roce 2012, kdy v září toho roku došlo k převodu 14,4 miliardy korun.
Je ovšem třeba říci, že v loňském roce k převodu mezi privatizačním účtem a státním rozpočtem nedošlo, od roku 2012 vůbec poprvé. Letošní nadprůměrnou částku převodu tak lze chápat jako kompenzaci právě za loňský rok, a to včetně jejího načasování, jak je zmíněno, nezvykle na první čtvrtletí roku.
Ministerstvo financí by však mělo lépe vysvětlit tyto své kroky, aby rozptýlilo možné obavy, že se při průběžném plnění letošního rozpočtu ocitá kvůli slabšímu než předpokládanému výkonu ekonomiky pod tlakem, a musí si tak pomáhat ne zcela standardním způsobem. (16.4.2019)