Česká vláda chce zavést sedmiprocentní digitální daň pro velké internetové firmy, jako je Facebook nebo Google. Na zavedení daně se dnes dohodla koalice hnutí ANO a ČSSD. Ministerstvo financí má za úkol do konce května připravit příslušný návrh.
Česká republika se tak zařazuje za další země EU, jako je Rakousko, Francie, Itálie, Španělsko, Belgie či Británie, které letos zavádějí svoji vlastní digitální daň. Činí tak proto, že jednání ohledně tříprocentní celounijní digitálně daně poněkud ustrnula.
Digitální daň je však poměrně kontroverzní nástroj a jednotlivé země, včetně České republiky, se mohou od příštího roku kvůli jejímu zavedení dostat do mezinárodní obchodní pře. Je totiž vysoce pravděpodobné, že internetové firmy se budou bránit právní cestou. A mohou použít hned několik docela pádných argumentů.
Tím prvním je argument diskriminace. V případě Česka by se daň měla dotknout firem s celosvětovým obratem nad 750 milionů eur, čili 19,2 miliardy korun. Otázka je, jak tuzemská vláda tuto hranici obhájí. Dotčené internetové firmy budou velmi pravděpodobně argumentovat selektivností takového přístupu, či přímo diskriminací velkých hráčů.
Další argumentem bude odvolání se na mezinárodní úmluvy v daňové oblasti. Takže například internetová firma, která sídlí v Irsku a má digitální daň odvádět v Česku, se může snažit odvolat na podmínky vzájemné daňové úmluvy mezi Irskem a Českem a argumentovat, že Česko nemá právo ji zdaňovat. Taková situace může nakonec vést k mezinárodnímu sporu Irska a České republiky, k mezinárodní arbitráži.
V případě arbitráže pak dotčená internetová firma bude nejspíše argumentovat dvojím zdaněním. Digitální daň, včetně té české, je daní z obratu, nikoli ze zisku, což právě značí, že ke dvojímu zdanění dojít může. Právě na tomto základě už loni napadli zmíněnou zvažovanou tříprocentní celounijní digitální daň právní experti Evropské rady, což je jeden z důvodů, proč se jednání ohledně této daně tak vlečou. Bylo by zvláštní, pokud by podobnou námitku nevznesly internetové firmy samotné.
V neposlední řadě mohou internetové firmy předat celou věc své vlastní vládě, nejčastěji tedy vládě USA, odkud většina z nich pochází. Ta by pak záležitost pravděpodobně řešila jako obchodní spor přenesený na půdu Světové obchodní organizace. Dále se tak mohou vyhrotit již dnes poměrně napjaté obchodní vztahy mezi evropskými zeměmi a USA.
Česká vláda nyní musí zvážit všechny tyto aspekty. A zejména to, zda inkaso digitální daně v odhadované výši pěti miliard korun ročně stojí za uvedená rizika mezinárodních sporů, arbitráží, případně dokonce zhoršení vztahů se Spojenými státy, kde už celá věc přesahuje ekonomickou dimenzi a překračuje například i do dimenze mezinárodně-bezpečnostní.
Vyvážíme živá zvířata, dovážíme zpracované maso, tedy i práci zahraničního řezníka. Letitý neduh českého zemědělství pokračuje i letos
Údaje o zemědělské produkci v ČR v letošním prvním čtvrtletí potvrzují letitý neduh tuzemského agrárnictví. Zemědělská výroba se v Česku zaměřuje předně na primární produkci, kde tuzemsko vykazuje citelné přebytky v obchodu se zahraničním. Za období od prosince 2018 do února 2019 dosahovala bilance českého zahraničního obchodu s živými zvířaty vesměs kladných hodnot. V případě skotu to bylo ve vyjádření v hmotnostních jednotkách 18,5 tisíce tun, v případě prasat 7,1 tisíce tun a konečně v případě drůbeže 9,9 tisíce tun. Bohužel, v případě již zpracované zemědělské produkce vykazuje Česká republika naopak vesměs schodek svého zahraničního obchodu. Přitom právě zpracovaná produkce vykazuje vyšší úroveň přidané hodnoty, a tedy také vyšší úroveň prospěšnosti z makroekonomického hlediska. Česká republika však v uvedeném období vykazuje schodek v zahraničním obchodu s hovězím masem ve výši 5,8 tisíce tun, v případě vepřového pak deficit čítající 60,7 tisíce tun a schodek 22,5 tisíce tun u drůbežího.
Klíčovým problémem českého zahraničního obchodu se zemědělskou produkcí je právě jeho silné zaměření – a zejména v oblasti vývozu – na produkty s nízkou úrovní zpracování. Typickou položkou českého zemědělského vývozu jsou kromě živých zvířat například krmiva, obiloviny, olejnatá semena, minerální voda či čerstvé mléko. Česko vyváží živá zvířata, a to přebytkově, zatímco je ve schodku s dovozem zpracovaného masa, tedy i například dováží i práci zahraničního řezníka.
Tuzemský agrární vývoz se tedy soustředí na produkty s relativně nízkou kilogramovou cenou. V uplynulých zhruba patnácti letech tato levná produkce vykazuje v oblasti zemědělského exportu velmi silnou růstovou dynamiku. Celkový objem exportu tak roste nikoli z důvodu vzestupu kilogramové ceny exportu, nýbrž z důvodu rapidně rostoucího vyváženého váhového množství.
Rostoucí schodek agrárního zahraničního obchodu České republiky tak pramení primárně z jeho struktury, totiž ze zmíněné orientace na produkci s nízkou úrovní zpracování. Pokud by se bralo v potaz ryze váhové saldo českého zahraničního obchodu, už od počátku milénia dosahuje ČR naopak přebytku.
Česká republika by se proto do budoucna měla ve svém zemědělském zahraničním obchodě více orientovat na rozvíjející se země. Struktura českého zemědělského zahraničního obchodu s nimi je totiž systematicky příznivější v tom smyslu, že prim hraje vyvážená produkce s vyšší mírou zpracování a vyšší kilogramovou cenou. V případě českého zahraničního obchodu s rozvinutými zeměmi je tomu přesně naopak, tam dominuje vyvážená levná produkce, s nízkou přidanou hodnotou.
Bohužel, teritoriálně vykazuje český zemědělský zahraniční obchod příliš silnou orientaci právě na rozvinuté ekonomiky, když zhruba šedesát procent obratu tuzemského agrárního zahraničního obchodu se realizuje pouze ve vztahu k pěti zemím, a sice Německu, Slovensku, Polsku, Rakousku a Maďarsku.
Důvodem této závislosti na omezeném počtu zemí, který činí tuzemský zemědělský zahraniční obchod silně zranitelným, je zejména fakt, že ČR je středoevropskou ekonomikou bez přímého přístupu k námořnímu přístavu. Neblaze se zde ovšem projevuje také podřízenost zahraniční obchodní politiky České republiky pravidlům společné obchodní politiky EU, která omezuje možnost větší teritoriální diverzifikace tuzemského agrárního zahraničního obchodu. (30.4.2019)