Komentáře Lukáše Kovandy: Česko má nejlepší rating v historii a i mezi zeměmi bývalého východního bloku. Přední ratingová agentura Moody’s mu po dlouhých takřka sedmnácti letech zvýšila hodnocení

Ratingová agentura Moody’s v pátek po uzavření trhů zlepšila hodnocení úvěrové spolehlivosti České republiky. Premiér Andrej Babiš to hned v sobotu ráno označil na twitteru za skvělý úspěch tuzemského hospodářství, což je nepochybně pravda.

Už v roce 2018 ČR dosáhla nejlepšího ratingu svých dluhových závazků v historii. Nyní jej tedy dále vylepšuje. Alespoň pokud vezmeme v potaz ratingové hodnocení tří globálně klíčových ratingových agentur, tedy kromě Moody’s také hodnocení agentur Standard & Poor’s a Fitch.

Až do pátku platilo, že dlouhodobý cizoměnový dluh byl v případě ČR hodnocen společně s dluhem estonským nejlépe ze zemí bývalého východního bloku. Nyní, po zlepšení ratingu agentury Moody’s ze známky „A1“ na „Aa3“ platí, že Česko má vůbec nejpříznivěji hodnocený cizoměnový dluh ze všech zemí bývalého východního bloku.

Třetí nejpříznivější hodnocení z daných zemí má Slovensko. ČR suverénně vévodí mezi zeměmi bývalého východního bloku, které si zároveň ponechaly svoji národní měnu. Z tohoto pohledu se na druhém místě v souhrnném hodnocení tří uvedených agentur umisťuje s poměrně značným odstupem Polsko. Agentury Polsku přisuzují o dva až tři stupně horší hodnocení než České republice.

Hodnocení dlouhodobých závazků v domácí měně se pak v případě ČR příliš neliší od zmíněného ratingu dluhu cizoměnového. Agentury Moody’s a Fitch uplatňují na cizoměnový dluh stejný rating jako na dluh v domácní měně, agentura Standard & Poor’s hodnotí závazky ČR v domácí měně o jeden stupeň lépe („AA“) než závazky cizoměnové („AA-“).

Po zlepšení ratingu agentury Moody’s Česká republika dosahuje svého vůbec nejlepšího hodnocení v historii země od roku 1993. Loni v srpnu zlepšila své hodnocení o jeden stupeň agentura Fitch. Předtím bylo hodnocení České republiky ze strany daných tří agentur stabilní od roku 2011. Je však třeba uvážit, že v hodnocení agentur existují rozdíly, dané odlišnou metodikou. Například agentura Moody’s držela už od listopadu roku 2002 právě až do včerejška rating cizoměnových závazků ČR na neměnné úrovni „A1“. Za stejnou dobu agentura Fitch změnila příslušné hodnocení ČR hned šestkrát, a to vždy ve směru zlepšení hodnocení, celkově o sedm stupňů.

Z celosvětového pohledu je ČR stále „dlužníkem druhé kategorie“. Žádná z tří nejdůležitějších agentur jí nepřisuzuje prvotřídní hodnocení, které náleží zemím typu Německa, Nizozemska, Švýcarska nebo třeba Austrálie. V hodnocení Standard & Poor’s se ale ČR umisťuje jen o dva stupně níže než Spojené státy, jejichž dluh je obecně považován za bezpečné útočiště.

ČR je po včerejším zlepšení ratingu Moody’s také jedinou zemí bývalého východního bloku, která dosahuje ratingu z pásma vysokého stupně v hodnocení všech tří nejvýznamnějších agentur. V očích agentury Moody’s ČR stačilo hodnocení ČR až do včerejška stále jen na rating z vyššího středního pásma, nyní však i právě z pohledu Moody’s náleží české závazky do vysokého stupně hodnocení. Vesměs jde ovšem pochopitelně o hodnocení z širšího pásma investičního. Cizoměnové závazky ČR jsou v tomto pásmu nepřetržitě od vzniku země v roce 1993. Naposledy spekulativní stupeň přisoudila některá ze tří klíčových agentur, konkrétně Moody’s, někdejšímu Československu v roce 1992.

Veřejné finance ČR jsou v lepším stavu než veřejné finance většiny zemí, které vykazují lepší hodnocení. Ratingové agentury totiž zohledňují také vlastní výkonnost ekonomiky a do hodnocení promítají i jiné než ryze ekonomické aspekty, například kvalitu a stabilitu institucí nebo geopolitickou pozici.

Cestovní ruch v ČR se od roku 1989 změnil k nepoznání. Výzvou příštích let leckdy bude spíše jeho omezení než další rozmach

Cestovní ruch v České republice zažil po roce 1989 bouřlivý rozmach. Ten předně souvisel pochopitelně s otevřením hranic, liberalizací tuzemské ekonomiky a jejím zapojením do globalizujícího se světového trhu.

Postupně se turismus dále rozvíjel díky zlevňování cestování v poměru k výdělkům zahraničního i tuzemského obyvatelstva, díky vstupu ČR do EU a vstupu naší země schengenského prostoru. Poslední desetiletí se pak v pokračujícím rozmachu turismu zrcadlí nástup asijských ekonomik a mohutnění střední třídy v zemích typu Číny. V posledních pěti letech pak další zintenzivňování turismu v ČR odráží nebývalou prosperitu české ekonomiky, doprovázenou nejnižší mírou nezaměstnanosti v ekonomicky vyspělém světě, poměrně nízké ceny ropy a pohonných hmot po roce 2014 a rozšiřování on-line služeb v oblasti cestovního ruchu, ať už jde o on-line prodejce letenek či hotelů nebo platformy krátkodobého ubytování typu AirBnb.  

Turistický ruch zvláště v posledních letech díky výše uvedenému natolik zintenzivnil, že už je spatřován nejen jako vítaný zdroj finančních prostředků, ale také jako environmentální zátěž nebo zátěž v oblasti památkové péče. Zvláště exponovaná místa typu Českého Krumlova, Adršpachu, Krkonoš či historického centra Prahy pravděpodobně budou proto v příštích letech se sílící frekvencí přistupovat k regulaci a omezování cestovního ruchu.

Mezi lety 1989 a 2018 vzrostl na území České republiky počet hotelů a podobných ubytovacích zařízení z 1431 na 6277. Například pětihvězdičkových hotelů bylo v roce 1989 v tuzemsku sedm, loni už 62. V loňském roce do Česka poprvé v historii přijel takový počet zahraničních hostů, který je plně srovnatelný s celkovým počtem obyvatel ČR. Zahraničních hostů bylo loni 10,61 milionu, počet obyvatel pak loni dle čerstvé informace ČSÚ činil 10,65 milionu. Letošek tak podle všeho bude prvním rokem historie, kdy počet zahraničních hostů převýší počet obyvatel ČR. Pro srovnání, v roce 1989 přijelo do země přibližně třikrát méně turistů, a sice 3,20 milionu.  

Více po republice cestují i sami Češi. V roce 1989 se jich v tuzemsku v rámci turistiky ubytovalo 5,90 milionu, loni to bylo 10,64 milionu. Je to jeden z projevů rostoucí životní úrovně Čechů v posledních třiceti letech, ale také technologického rozvoje, zpohodlnění přepravy a poklesu přepravních nákladů či obecného rozvoje podnikatelství a ubytovacích kapacit.   

Výsledky cestovního ruchu v ČR do značné části odráží vývoj domácí i světové ekonomiky. To plyne z obecného faktu, že intenzita cestovního ruchu s ekonomickým výkonem poměrně těsně souvisí. Čím lépe na tom lidé ekonomicky jsou, tím ochotněji utrácejí právě za cestování a turistiku, což jsou zpravidla výdaje zbytné.

Turistický ruch v ČR letos úspěšně navazuje na loňský historicky rekordní rok. Je to patrné z čísel za aktivitu v oblasti cestovního ruchu v letošním druhém čtvrtletí. Počet hostů v tuzemských hromadných ubytovacích zařízeních se ve druhém kvartále meziročně zvýšil o 4,9 procenta.

Za letošní první pololetí je celkový počet ubytovaných hostů meziročně o 2,7 procenta vyšší. V řadě aspektů tuzemského cestovního ruchu se zrcadlí globální ekonomické faktory. Jistým překvapením druhého čtvrtletí je nízký nárůst počtu čínských návštěvníků. Tento vývoj souvisí s nepříznivým tlakem, pod kterým se čínská ekonomika ocitá v důsledku již přes rok trvající obchodní války s USA.

Od dubna do června také došlo k meziročnímu poklesu návštěvníků z Británie, což je dáno nejistotou spjatou s brexitem, která podvazuje obecnou aktivitu ostrovní ekonomiky a zatemňuje Britům vyhlídky stran vlastní ekonomické budoucnosti. 

Po loňském silném roce vykazují letos snížení návštěvnosti hosté z Jižní Koreje, což opět alespoň částečně souvisí s obchodní válkou. Korea patří kvůli své ekonomické provázanosti s Čínou v daném ohledu mezi nejzranitelnější ekonomiky. 

Naopak například v návštěvnosti polských hostů se odráží dobrý výkon jejich ekonomiky, který v uplynulých čtvrtletích vysoce předčí výkon ekonomiky české. Symbolem zájmu polských návštěvníků o Česko se loni na jaře a v létě stal jejich nápor v Adršpachu, kvůli němuž několik dní v řadě kolabovala místní doprava.

Česká pošta nezachytila trendy internetu. Měla by rušit pobočky, ne listonoše

Jednodušší a rychlejší fungování nebo vyšší spolehlivost doručování. To si Česká pošta slibuje od snižování pracovních míst o 7000.  Jaká je budoucnost poštovních služeb?

Česká pošta skončila loni poprvé ve ztrátě, byť letos by to mělo být lepší, několik desítek milionů v plusu. Ještě na konci 90. let ovšem měla zisk přes miliardu korun. Pak na ní ale dopadl vývoj informačních technologií. Místo korespondenčních lístků jsme začali používat e-maily. On-line komunikace nahlodala celý obchodní a provozní model České pošty.

Pošta nezachytila trendy, které internet přinesl a které jí mohly prospívat. Například on-line obchody, e-shopy, větší objem balíkové přepravy a zásilek. Nedokázala to zužitkovat, což je určitá chyba na straně managementu. Celý podnik je třeba ozdravit.

Nemělo by se to ale dít na úkor poštovních doručovatelů. Ti totiž za problémy nemohou. Už teď je jich málo a jsou špatně placení. Pošta by měla přikročit k jiným krokům. Jedním z nich by mohlo být rušení poboček.

Máme snad jednu z nejhustších sítí kamenných poboček na světě. Hlavně v malých obcích by mohly poštovní služby více provozovat prodejci potravin nebo suvenýrů, v rámci programu Pošta Partner. Tak to už funguje v několika západních zemích. Je to něco na způsob partnerského byznysu.

Právě pobočky pošt na malých obcích jsou ale dnes často i středobodem společenského života. Při rušení by tak mohl nastat problém. Nepřejí si to politici ani na krajských nebo celostátních úrovních. Cítí, že by se to mohlo obrátit proti nim. Je třeba posoudit, jestli ztráta stojí za to, abychom provozovali společenská místa setkání v jednotlivých obcích zvaná pošty, nebo raději upřednostníme zefektivnění chodu organizace.

Trumpova cla na zboží z EU jsou varováním pro Česko a jeho plány s digitální daní

Spojené státy zavedou odvetná cla na evropské zboží. Zatím však nejde o transatlantickou obchodní válku, byť její pravděpodobnost narůstá. Světová obchodní organizace povolila Spojeným státům uvalit cla na zboží z EU v objemu 7,5 miliardy dolarů ročního dovozu.

USA by tak měly uplatnit nová cla ve výši 25 procent na irskou či skotskou whisky, víno, sýry, olivy, ale i některé strojírenské výrobky z Německa. Cla by měla být zavedena v druhé polovině října. EU je odhodlána na americká cla odpovědět podobně, dodatečnými cly na americký dovoz.

Američanům vadí, že úhlavní rival Boeingu, společnost Airbus, má získávat výhodu v konkurenčním boji díky miliardám dolarů státních subvencí. Hrozbou nových cel chtějí EU přimět k tomu, aby praxi subvencování Airbusu opustila.

Tato Trumpova celní hrozba se však v mnohém odlišuje od hrozeb předchozích (ať již naplněných či ne), například těch vůči Číně nebo evropským autům či francouzskému vínu. Nelze ji úplně chápat jako zahájení transatlantické obchodní války. Obchodní válka mezi Washingtonem a Bruselem sice nadále hrozí, a zvláště tíživě by zasáhla evropský autoprůmysl, avšak možná nová cla ve věci subvencí Airbusu jsou přece jenom poněkud o něčem jiném. Washington si na příslušné subvence stěžoval u Světové obchodní organizace poprvé už polovině minulého desetiletí, tedy za vlády prezidenta George Bushe mladšího.

Další rozdíl oproti jiným Trumpovým celním výhrůžkám spočívá v tom, že nyní americká administrativa deklarovala, že cla případně zavede teprve, až k tomu dostane „zelenou“ od Světové obchodní organizace. Což je instituce, kterou Trump jindy s gustem přehlíží.

Z hlediska Česka bude zavedení zmíněných cel jasnou známkou toho, že americká administrativa neváhá citelnými dodatečnými cly zatěžovat ani dovoz z EU, tedy ze zemí vojensky spojeneckých. Česko by proto mělo znovu zvážit, zda je na místě zavedení digitální daně namířené proti převážně americkým technologickým gigantům, jako je Google, resp. jeho matka Alphabet, nebo Facebook. Washington může uvalit odvetné clo také na české zboží, které do USA hodně vyvážíme, například motory či pneumatiky.

Tuzemské firmy je tam vyvážejí v objemu takřka deseti miliard korun ročně. Je třeba si tedy uvědomit, že pracovní místa v těchto českých podnicích jsou digitální daní potenciálně ohrožena, byť nepřímo.

Pokud Trump zatíží cly právě i český dovoz do Spojených států, přijdou dané firmy o velmi důležité odbytiště, propadne se jim zisk a budou muset eventuálně propouštět. Otázkou je, zda tato případně ztracená pracovní místa stojí za pět miliard korun do státního rozpočtu navíc.

Pokud se v důsledku možných Trumpových cel propadne vývoz českých pneumatik a motorů do Ameriky o polovinu, bude česká ekonomika jako celek z hlediska příjmu opět na nule. Ministerstvo financí, jak plánuje, má sice díky digitální dani získat navíc pět miliard. Čeští výrobci pneumatik a motorů ale zároveň o pět miliard přijdou. Navíc budou ohrožena pracovní místa v těchto podnicích.

A to samozřejmě nepočítáme všechny další firmy, které do Spojených států také vyváží, byť již objemově méně významné položky, než jsou motory a pneumatiky. Takže celé dobrodružství s digitální daní se může tuzemskému hospodářství ve finále vymstít. Více ztratí, než kolik získá.

To vše přitom není nutně volání po tom, aby se technologičtí giganti nezdaňovali. Pokud už je však Česko zdanit chce, je z politického a zřejmě i ekonomického hlediska rozumnější vyčkat na zmíněné mezinárodní řešení digitálního zdanění, dojednané na půdě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Zálohované výživné umocní morální hazard a zvýší podíl neplatičů

Už od roku 2021 by v Česku mohlo fungovat zálohované výživné. Vyplývá to z aktuálního návrhu ministerstva práce a sociálních věcí. Na první pohled se jedná o bohulibý záměr. Stát totiž na sebe vezme roli vymahače a pokusí se „vyboxovat“ neplatičovy alimenty. Mezitím, než peníze vymůže, pokud je ovšem vůbec kdy vymůže, zajistí peníze poškozenému dítěti právě sám stát, tedy daňový poplatník. Čím je dítě starší, tím vyšší dávka bude.

V důsledku to tedy bude daňový poplatník, kdo poškozeným dětem bude hradit alimenty. Daňového poplatníka samozřejmě s poškozeným dítětem zpravidla nic nepojí, tedy kromě možné solidarity. Na tu se odvolávají sociální demokraté nebo komunisté, kteří návrh podporují.

Potíž je v tom, že návrh je svým apelem za solidaritu a pomoc v sociálně tíživé situaci možná pro řadu lidí líbivý, avšak nesystémový. Odkud se bere víra, že stát, resp. úřady práce vymůžou neplatičovy alimenty snáze, než pokud by zůstalo vše tak, jak je to nyní?

Systémovým řešením je zlepšení práce soudů a zlepšení vymahatelnosti práva. Ostatně jak práce soudů, tak vymahatelnost práva v Česku stále pokulhává za dobrým mezinárodním standardem, jak plyne z řady srovnávacích studií. Tímto to stát mezi řádky přiznává. Říká vlastně, že není schopen zlepšit práci soudů, takže se obrací zase a opět na daňového poplatníka. Daňový poplatníku, plať!

Je totiž iluzorní domnívat se, že úřady práce budou alimenty efektivně vymáhat. Lze očekávat úspěšnost v jednotkách procent případů. A to i z objektivních důvodů. Mezi neplatiči je řada těch, kteří jsou ve výkonu trestu. Pokud by stát zlepšil vymahatelnost práva a zároveň legislativně usnadnil práci vězňů, aby si mohli jednodušeji vydělávat, právě i na alimenty, půjde o skutečně systémové řešení.

Takto se ale ze zálohovaného výživného stává v podstatě jen další sociální dávka.

A to navíc dávka s neblahými důsledky. Prosazení zálohovaného výživného totiž zmírní celospolečenský tlak na soudy, aby zefektivňovaly a zrychlovaly svoji činnost. Zmírní tlak na tolik žádoucí zlepšení vymahatelnosti práva v ČR, včetně práva těch, kteří jsou neplatiči poškozeni.

Naopak zesílí podněty těch, kteří alimenty nyní platí, aby tak již nečinili. Proč také, když za ně alimenty uhradí stát, resp. daňový poplatník. Ekonomové hovoří o takzvaném morálním hazardu. Člověk v takovém případě jedná morálně závadně, jelikož ví, že případné náklady svého závadného chování neponese on, ale někdo jiný, případně společnost jako celek, čili opět nebohý daňový poplatník.    

Čerpací stanice přestaly nafukovat své marže, benzín i nafta zlevní

Pohonné hmoty se aktuálně prodávají za zhruba stejnou cenu jako před týdnem. Benzín zlevnil o dva haléře na 32,55 koruny za litr, kdežto nafta o haléř zdražila na 32,05 koruny za litr. Utichly mediální zvěsti o možném neblahém dopadu útoku na saúdskoarabská ropná zařízení z poloviny září, takže tuzemské čerpací stanice přišly o argument pro zvyšování své marže. Své marže tak přestaly nafukovat.

Ropa se naopak ocitá pod setrvalým výprodejním tlakem. Cena ropy Brent klesla na své takřka dvojměsíční minimum. Důvodem propadu je zejména obava ze zpomalení americké ekonomiky a bezprostředně pak vyšší než očekávaný stav amerických zásob. Trhy se v rostoucí míře obávají, že obchodní válka Spojených států a Číny vyústí v celosvětovou recesi, která by citelně podvázala poptávku po ropě. Cenu ropy tlačí dolů také to, že Saúdská Arábie už koncem září plně obnovila provoz na zasažených ropných zařízeních. Zprovoznila je tedy rychleji, než se čekalo. Přitom rovněž zmírňuje napětí v oblasti Zálivu.

V září ovšem produkce ropy v režii kartelu OPEC zaznamenala nejvýraznější měsíční propad za uplynulých šestnáct let, právě kvůli výpadku po útocích na saúdskoarabská ropná zařízení. Naposledy se produkce kartelu během jediného měsíce výrazněji zhroutila v roce 2002, kvůli tehdejším stávkám na venezuelských ropných zařízeních. Měsíční ropná produkce kartelu byla v září nejslabší od roku 2009, kdy se jeho členské země rozhodly omezit těžbu kvůli probíhající globální finanční krizi. 

Vývoj na světovém trhu tedy poměrně jednoznačně signalizuje další propad cen ropy. V příštích sedmi dnech se tak čeští řidiči dočkají zlevnění benzínu o pět až deset haléřů na litr. Nafta kvůli blížící se zimě zlevní méně výrazně, do pěti haléřů na litr. (5.10.2019)