Válečný konflikt na Blízkém východě rozpoutaný Spojenými státy a Izraelem výrazně zahýbal cenami. Nejen pohonných hmot, ale také plynu a následně i elektřiny. Proč ceny plynu rostou a jak dlouho po ukončení konfliktu může trvat, než se vrátí k původním hodnotám?
Íránský raketový útok na Katar a blokáda dopravních cest v Perském zálivu způsobili výpadek 20 % světové produkce zkapalněného plynu (LNG), opravy poškozených zařízení mohou trvat až pět let. Trhy jsou propojené – čím menší nabídka a vyšší poptávka, tím dražší plyn. Většina dodavatelů už začala zdražovat, někteří i dvojnásobně. Fixace posledních výhodných nabídek elektřiny a plynu proto dává smysl.
Výpadek v Kataru ovlivňuje celý svět
Cena plynu, kterou jako zákazníci platíme svému dodavateli, se skládá ze dvou částí. Regulovaná složka pokrývá náklady na distribuci a určuje ji stát prostřednictvím ERÚ. Druhou částí je neregulovaná neboli obchodní složka, kterou stanovuje přímo dodavatel. Ta vychází z aktuálních cen na burze, přesněji ze schopnosti dodavatele plyn nakoupit. Zásadní roli zde hraje nabídka a poptávka. Pokud je plynu dostatek a poptávka nižší, ceny klesají. V opačném případě rostou. Přesně podle toho pak dodavatelé vydávají své ceníky pro koncové zákazníky.
„Za běžných okolností bychom v těchto dnech sledovali pokles spotřeby, protože topná sezóna končí a přibývá teplých jarních dnů. Samozřejmě existují rozdíly mezi severní Evropou, kde ještě bývá chladno, a jižní Evropou, kde už plyn na vytápění téměř nepotřebují. Celkově by však spotřeba postupně klesala. To by znamenalo i nižší ceny, protože nabídka by začala převyšovat poptávku. Zjednodušeně řečeno, dalo se očekávat zlevňování plynu pro zákazníky. Jenže letošní rok běžný není. Důvodem je válka, kterou koncem února rozpoutaly Spojené státy a Izrael útokem na Írán. Ten následně udeřil na státy Perského zálivu, kde způsobil rozsáhlé škody a blokací námořních tras přispěl k výraznému výpadku plynu na světových trzích,“ říká Lukáš Kaňok, ředitel sekce Energo společnosti Kalkulátor.cz.
Katar, který vyrábí přibližně 20 % světové produkce zkapalněného plynu (LNG), má poškozená výrobní zařízení. Na první pohled by se mohlo zdát, že Evropy se to příliš netýká, protože od Kataru nakupuje jen omezené množství plynu. V dnešním propojeném světě jsou ale dopady i tak velmi výrazné.
Jakmile vypadne takto významný zdroj plynu, jeho odběratelé musí hledat náhradu jinde. A protože mezi ně patří země jako Čína, Japonsko, Indie nebo Jižní Korea, dalo se očekávat, že se pokusí přeplatit evropské státy a přesměrovat si dodávky z Austrálie či Spojených států k sobě. Přesně to se stalo a vedlo to k okamžitému růstu cen plynu na trzích. V některých dnech ceny vyskočily i na více než dvojnásobek.
Zásobníky mohou zůstat poloprázdné
Jedním z dalších důsledků prudkého zdražení je fakt, že se zatím nezačal ve větším nakupovat plyn do zásobníků, protože za takto vysoké ceny to nedává ekonomický smysl. Několik týdnů konfliktu už máme za sebou a pokud znovu ztroskotají mírová jednání, může situace trvat ještě další měsíce. To by mohlo znamenat, že nestihneme naplnit zásobníky před začátkem další topné sezóny.
Schopnost zásobníky plnit, řekněme něco jako průchodnost trubek, je omezená.
Samotné plnění trvá měsíce a rychleji jej zvládnout nelze. Pokud se nezačne včas (a začít se již mělo), tak by se zásobníky nemusely stihnout naplnit do konce léta a muselo by se pokračovat i během další topné sezóny, kdy ceny plynu přirozeně rostou. Plyn by se tedy nakupoval dráž než v minulých letech, což by znamenalo další zdražování pro domácnosti i podnikatele.
„Na první pohled se může zdát, že ukončení konfliktu problém s plynem vyřeší. Bohužel to tak úplně není. Sice by se mohl obnovit průjezd pro stovky lodí čekajících naložených v zálivech, které nyní nemohou vyplout, to ale pokryje poptávku maximálně na několik týdnů. Z dlouhodobého pohledu bude chybět katarská produkce, protože zařízení poškozená íránským raketovým útokem nepůjde opravit ze dne na den. Škody jsou natolik rozsáhlé, že podle prvních odhadů mohou opravy trvat čtyři až pět let,“ vysvětluje Lukáš Kaňok.
Čeká nás návrat k uhlí?
Minimálně pětina LNG tak může chybět i po skončení války. To přirozeně vytváří velkou příležitost pro státy jako Austrálie nebo Spojené státy, které se pravděpodobně pokusí navýšit své výrobní kapacity. Už dnes se o to snaží. Bavíme se totiž o miliardách dolarů možných zisků. Obě země ale zároveň uvádějí, že nyní jedou na hranici svých kapacit. Ani zde tedy řešení nepřijde okamžitě.
Nedostatku plynu se obávat nemusíme, na trhu ho stále bude dostatek. Otázkou zůstává spíše cena. Právě vysoké ceny mohou být problémem pro některé země. Typickým příkladem jsou Pákistán nebo Bangladéš. Tyto státy se v posledních letech snažily omezit uhlí a přejít na plyn. Odebíraly jej z Perského zálivu za zajímavé ceny a s levnější dopravou, než jakou má Evropa ze Spojených států.
Přechod na plyn tak pro ně dával smysl. Jenže nyní se dostaly do složité situace. Plyn, který kupovali, není k dispozici. A jiný, výrazně dražší, třeba z USA, si nemohou dovolit. Ostatní státy je jednoduše přeplatí, a tak jim nezbývá než návrat k uhlí.
„V Česku plošný návrat k uhlí nehrozí, i když některé domácnosti o tom při dlouhodobě vysokých cenách možná začnou uvažovat. Cena plynu ale poroste téměř jistě. Promítne se do ní omezená výroba LNG, vyšší poptávka i rostoucí náklady na přepravu. Ty zdražují například proto, že velké množství lodí zůstává uvězněno v Perském zálivu. Ceny dopravy LNG už v některých dnech dosáhly patnáctinásobku běžných hodnot,“ zdůrazňuje Lukáš Kaňok.
Nejvyšší čas fixovat
Dodavatelé sice uklidňují, že mají nakoupené zásoby, je však jen otázkou času, kdy je vyčerpají. Takto vysoké ceny dopravy a plynu dlouhodobě neunesou a zvýšené náklady proto budou muset přenést na zákazníky. Už dnes vidíme, že většina postupně zdražuje. Zatím jen ceníky pro nové zákazníky, ty nejlevnější rychle mizí a někde už se ceny plynu i zdvojnásobily. Dobrou zprávou je, že se lze do určité míry bránit. Stále existuje možnost uzavřít smlouvu s fixovanými cenami. Více než polovina českých domácností ji nemá, přitom právě u smluv na dobu neurčitou se případné zdražování projeví nejdříve.
„Pořád jsou na trhu relativně levné nabídky elektřiny i plynu, které lze podepsat na dva nebo tři roky. Novou smlouvu je možné uzavřít minimálně půl roku před koncem té stávající. U smluv na dobu určitou pak dodávky plynule navážou a zákazník bude platit dnešní ceny bez ohledu na to, co se mezitím stane na trzích. U smluv na dobu neurčitou je situace ještě jednodušší, novou smlouvu lze podepsat kdykoliv. Platit začne po třech měsících, tedy po uplynutí výpovědní lhůty,“ dodává Lukáš Kaňok z Kalkulátor.cz. (22.4.2026
.jpg)