Kontrast podnikatelské a spotřebitelské nálady

Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS

Zatímco podnikatelé krotí svůj dřívější optimismus, spotřebitelé hledí do budoucna pozitivně. Tak jednoduše se dají shrnout dnešní výsledky konjunkturálního průzkumu. I když nálada ve firmách postupně uvadá, není rozhodně dramaticky špatná. Spíš je vidět, že si firmy uvědomují rostoucí nákladové tlaky a nejistoty spojené s prodlužujícím se konfliktem v Perském zálivu, který se promítá do vyšších cen energií a může ovlivnit i budoucí poptávku.

Firmy v průmyslu nyní hodnotí současnou poptávku dobře, ale přece jen o něco méně pozitivně než před měsícem. Současně věří v její další růst, zároveň však počítají se zvyšováním cen své produkce. Zvýšená inflační očekávání přitom nepanují jen v průmyslu, ale i v dalších odvětvích. Chuť nabírat nové zaměstnance mírně převažuje pouze ve stavebnictví, které si ovšem dalším vývojem zakázek až tak jisté není. Důvod? Zřejmě nejistota kolem veřejných rozpočtů a vysoké ceny stavebních materiálů, které mohou zájem o investice ochladit.

Naproti tomu spotřebitelská nálada se v září zlepšila. Obavy ze zhoršení ekonomické situace na horizontu jednoho roku opadaly a s tím se i vrátila víra ve zlepšení vlastní finanční situace, i když inflační očekávání domácností nijak zvlášť nepominula.

Celkově dnešní průzkum ukazuje na zvýšenou nejistotu v podnikatelském sektoru, který se vyrovnává s novým nákladovým šokem. Na druhou stranu nikdo nepodléhá skepsi ani depresi, takže průzkum stále nahrává scénáři pozvolného ekonomického růstu vykoupeného vyšší inflací.

ČNB sazby nezměnila, prozatím…

Na svém zářijovém zasedání ponechala bankovní rada ČNB úrokové sazby beze změny. Na rozdíl od ECB, která své sazby nedávno zvýšila, má tuzemská centrální banka stále poměrně komfortní vyčkávací prostor. I po tomto rozhodnutí zůstává její depozitní sazba o 125 bazických bodů výše než sazba ECB.

Přesto se po dnešku zvýšila pravděpodobnost, že ČNB v příštích měsících přistoupí k dalšímu zvýšení úrokových sazeb. Důvodem je především nepříznivý vývoj na komoditních trzích. Drahá ropa, vysoké ceny plynu a s nimi spojený růst cen elektřiny vytvářejí prostor pro nový inflační impulz v příštím roce. Nebude zdaleka tak silný jako po energetické krizi v roce 2022, rozhodně jej však nebude možné přehlížet. 

Vyšší ceny energií se budou postupně propisovat do spotřebitelských cen přímo i nepřímo. Přímo prostřednictvím domácností, kterým budou končit fixace cen energií, a nepřímo přes firmy, které budou vyšš náklady na energie a další vstupy postupně promítat do cen svých výrobků a služeb. Pro dovozce navíc představují riziko i rostoucí náklady na silniční a námořní dopravu. Zapomínat nelze ani na inflační očekávání, která sama o sobě vytvářejí větší prostor pro růst cen v ekonomice.

Není proto vyloučeno, že základní sazba ČNB bude do konce roku opět začínat čtyřkou. To by znamenalo vyšší náklady na financování pro firmy bez úrokového zajištění a časem i pro domácnosti. Hypoteční sazby přitom zdražují už nyní, protože reagují především na výrazný růst střednědobých a dlouhodobých tržních úrokových sazeb. Finanční trhy totiž po celém světě zvyšují svá inflační očekávání a současně počítají s vyššími rizikovými přirážkami. S vyššími náklady se bude muset vyrovnat také stát při financování svého dluhu.

Ke zvýšení sazeb může ČNB nepřímo přimět i vývoj kurzu koruny. Pokud bude ECB pokračovat ve zpřísňování měnové politiky, může se úrokový diferenciál vůči euru dále zúžit a koruna se dostat pod oslabující tlak. Přitom právě kurz koruny zůstává jednou z nejúčinnějších brzd dovážené inflace, o kterou se centrální banka pravděpodobně nebude chtít připravit.

Česká, třetí nejnižší inflace v EU

Inflace v ČR zůstává jednou z nejnižších v celé EU. S aktuální hodnotou 1,5 % je Česká republika třetí zemí s nejnižší inflací. Prvenství si přitom drží další země mimo eurozónu, a to Švédsko. Inflace v eurozóně dosahuje 3,2 %, tedy více než dvojnásobku české úrovně.

Za nízkou inflaci v ČR mohou především klesající ceny potravin, jejichž zlevňování patří k nejrychlejším v EU. Naopak proinflačně působí náklady na bydlení. Podobně jako v řadě dalších zemí střední a východní Evropy zde rychle rostou nájmy i další výdaje spojené s bydlením.

Stejně jako Českou republiku trápí i další evropské země rostoucí ceny energií, zejména pohonných hmot. K nim se přidává zdražování elektřiny a plynu, přičemž tempo růstu se liší podle rozsahu cenových fixací v jednotlivých státech. V ČR jsou ceny elektřiny stále nižší než před rokem, zejména díky převzetí poplatku za podporované zdroje energie státem. Tento efekt však představuje pouze dočasné snížení inflace a na konci roku vyprchá.

Postupně se zároveň do inflace začnou promítat vyšší tržní ceny elektřiny a plynu. V některých zemích je tento vývoj patrný již nyní. Například v Řecku jsou ceny plynu pro domácnosti meziročně vyšší zhruba o třetinu a v Belgii přibližně o čtvrtinu.

Energetická inflace tak znovu nabírá na síle a bude představovat problém pro domácnosti napříč Evropskou unií. Trhy s plynem a elektřinou jsou navíc úzce propojené, takže se cenové šoky mohou poměrně snadno přelévat mezi jednotlivými zeměmi. Nepříznivé je, že k tomuto vývoji dochází již před zimní sezónou, kdy bývají ceny energií obvykle ještě vyšší.

ECB i ČNB budou muset pečlivě sledovat, zda vyšší ceny energií nezačnou vytvářet sekundární inflační tlaky. Ty by mohly odstartovat novou inflační vlnu, i když v daleko menším rozsahu než po začátku války na Ukrajině. Tržní ceny energií sice zdaleka nedosahují tehdejších extrémů, jejich inflační potenciál však rozhodně nelze podceňovat.

Comeback výrobní inflace

Výrobní inflace v průmyslu postupně nabírá na síle. Ceny průmyslových výrobců byly v srpnu o 2 % výše než loni, a to především v důsledku zdražování vyráběných PHM.

Jako brzda této inflace fungují stále ještě meziročně levnější energie a snižující se ceny v potravinářském průmyslu.

Za celý zpracovatelský průmysl nicméně ceny rostou o 4 %. A nejde jen o PHM, ale také o zvyšování cen v chemickém a plastikářském průmyslu, kam se už propisují dražší vstupy.

Hlavní rizika pro další vývoj výrobních cen přinášejí ceny energií. Zdaleka ne pouze drahé PHM, které jsou vnějším nejviditelnějším projevem krize v Perském zálivu, ale už i drahý plyn a elektřina.

Zemní plyn, který je zdrojem energie i surovinou v chemickém průmyslu zdražil oproti únoru na více než dvojnásobek. A to jak na spotovém (nad 80 eury), tak na forwardovém trhu (v průměru pro rok 2027 nad 60 eury).

Podobně nepříjemný příběh se odehrává i na trhu s elektřinou, která je výrazně dražší pro letošek i pro rok 2027. Nejde přitom o žádné symbolické zvýšení cen, ale podstatné zdražení, které se propíše i do výrobních cen napříč ekonomikou. Neobvyklé je zejména to, že ceny elektřiny zůstávají vysoké i mimo zimní topnou sezonu a převyšují úrovně z minulého léta

Čeká nás proto pravděpodobně období nákladové inflace, která nemusí být tak dramatická jako po začátku války na Ukrajině, ale rozhodně nebude zanedbatelná.

Inflační tlaky z výroby se následně propíšou i do spotřebitelské inflace cílované centrální bankou. Vzhledem k tomu, že situace na komoditních trzích zůstává vyhrocená, sázky na růst sazeb ČNB nabírají na síle.

Největší inflační riziko pro rok 2026/2027 dnes skutečně neleží na trhu práce, ale na energetických a komoditních trzích. (28.9.2026)