Projev ministra obrany na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost
V Míčovně Pražského hradu se dnes konal již 13. ročník konference „Naše bezpečnost není samozřejmost“. Od roku 2014 se na ní pravidelně setkávají špičky politické reprezentace a přední bezpečnostní experti, aby nejen zhodnotili uplynulé období, ale zejména aby předestřeli plány na další postup při zajišťování obrany a bezpečnosti České republiky. Mezi hlavními řečníky, kteří vystoupili v úvodu konference, byl také ministr obrany Jaromír Zůna, jehož celý projev je níže.
Vážení páni senátoři, vážení poslanci, Vaše Excelence, vzácní hosté, dámy a pánové.
Těší mě, že se opět mohu zúčastnit konference „Naše bezpečnost není samozřejmost“ a pozdravit vás poprvé jménem svým i celého ministerstva v roli ministra obrany České republiky. Rovněž děkuji předsedovi spolku Jagello 2000 Zbyňku Pavlačíkovi za pozvání.
Také mi dovolte, abych poděkoval organizátorům a podporovatelům za organizaci konference, která je dnes již tradiční událostí našich kalendářů. Domnívám se, že můžeme všichni, jako občané, ale i představitelé bezpečnostní komunity, být hrdí na to, že máme v České republice takovouto akci, pořádanou navíc v prestižních prostorách Pražského hradu.
Využívám této příležitosti rovněž k tomu, abych poděkoval všem vojákům a občanským zaměstnancům Ministerstva obrany, kteří se v těchto dnech podílejí na plánování, přípravě a provedení operace na evakuaci našich občanů z krizového regionu Blízkého a Středního východu.
Armáda České republiky plní úkoly, disponuje prostředky, podporou a podmínkami, o kterých se nám v minulosti nesnilo. Je tomu tak dobře, pokud vnímáme negativní trend vývoje v bezpečnostním prostředí a stále širší škálu rizik a hrozeb, které z tohoto vývoje pro naši zemi vyplývají.
V souladu s programovým prohlášením vlády je naším cílem zajistit bezpečnost státu, stabilitu veřejných financí a funkční stát, který dokáže chránit své občany i v krizových situacích. Obrana státu je v tomto kontextu jednou z klíčových priorit vlády.
Průběh aktuálních konfliktů a krizí ukazuje, jak zásadní je například kvalitní protivzdušná obrana, strategické zásoby nejen munice, funkční systém varování obyvatelstva, procvičovaný systém zvládání krizí či odolná společnost a infrastruktura, význam nových operačních domén a podobně. Tyto oblasti patří i mezi priority vlády a současné dění potvrzuje, že se jedná o priority dobře zvolené. Připravovaná koncepce pozemní protivzdušné obrany se zaměřuje na obranu kritické infrastruktury a obyvatelstva a počítá s vybudováním několikavrstvého systému protivzdušné obrany pokrývající celé území státu. Náklady na to budou velmi vysoké. Musíme dosáhnout konsensu, abychom je byli ochotni a schopni vyčlenit a rozumně investovat. Proto nezjednodušujme pohled na potřebu budování naší armády a posilování obrany a bezpečnosti státu pouze na formální ukazatele, ale postupujme cestou praktických opatření realizovaných v přijatelném čase, které reálně posílí naši armádu a budou odpovídat aktuálním bezpečnostním potřebám státu.
V této souvislosti mi vyvstává na mysli jeden vzácný text paní profesorky MATLARY, který hovoří o reflexi a síle a zájmech v transatlantických vztazích mezi Evropou a Spojenými státy, kde již tehdy uvedla: “Vojenská síla je používána více, než v době studené války a je užívána jako Clausewitzovský nástroj politiky; a je nasazována společně s dalšími nástroji ve zvyšujícím se počtu zemí.” To bylo v roce 2004.
Nyní s odstupem v čase jsme skutečně svědky eskalace strategického soupeření v globální rovině, v nastupující multipolaritě rivalita přetlačuje spolupráci, mezinárodní normy a pravidla jsou zpochybňována, dochází k sekuritizaci komodit a procesů – hovořil zde o tom místopředseda vlády - které jsou podstatné pro sociálně ekonomickou stabilitu státu a zajišťování jeho bezpečnosti, ve výsledku na povrch vyplouvají nové zranitelnosti a závislosti. Zároveň Spojené státy v souladu se svou strategií činí kroky, aby Evropa převzala hlavní odpovědnost za svou bezpečnost a bezpečnost svého regionu. Toto vše nutí jak NATO, tak i EU, k adaptaci, změnám přístupů a politik.
Ačkoliv by tomu nemuselo tak být, pokud bychom se dlouhodobě drželi tradičních konzervativních škol výstavby armády a zajišťování bezpečnosti a obrany státu a nenechali se unést argumentací o momentálních účelech, kterým jsme podřídili pohledem metodiky „DOTMLPFI“, vojáci a vy všichni znáte, co ta zkratka znamená, prakticky vše. Proto nás nyní hledání nové rovnováhy v systému stojí tolik úsilí, zdrojů i politických implikací. To je to vybalancování, o kterém mluvil pan ministr Havlíček.
Kvalita strategií se vždy odvíjí od toho, zda jsme schopni klást si ty správné otázky. Doufám, že se nám podaří správné otázky vložit do obsahu nově připravovaných koncepčních dokumentů Ministerstva obrany. Otázkou například je, co při řešení dlouhodobého směřování výstavby armády stojí na výdajích na obranu a co přímo nikoliv.
Jestliže v období 2014-2025 vzrostly výdaje na obranu o 400 %, proč se adekvátně nezvýšila bojová hodnota a úroveň připravenosti a modernizace armády? Proč v současnosti nedosahujeme tempa modernizace a výstavby armády, které jsme měli například v prvních pěti letech profesionalizace armády? A takových otázek bych mohl položit celou řadu. Jestliže jsme dokázali plánovat výstavbu těžké brigády s rozpočtem někde okolo 80 miliard Kč, tak když vyskočil rozpočet na 160 miliard, odložili jsme realizaci celé řady opatření o osm let. Odpovědi na tyto otázky přirozeně existují. Nikoliv ale v podobě tezí, ale v podobě dat a faktů.
V této souvislosti si vybavuji diskusi mezi Michailem Gorbačovem a Margaret Thatcher na jednom z mezinárodních fór, kdy uvedla: „Pokud by platila zákonitost, že bohatství země je odvislé od množství surovinových zdrojů, bylo by dnes Rusko rájem a Hong Kong vesnicí rybářských chýší. Je tomu ale přesně naopak, protože je to především o tom, jak se rozhodneme žít.“ A v těchto základních otázkách to je.
V podstatě víme dlouhodobě, že potenciál čistě štábních procesů v tvorbě strategických dokumentů, je už vyčerpán. A proto i jazyk našich koncepcí je stále formálnější. Že se NATO řadí do kategorie asymetrických aliancí, to víme z učebnic, které jsme koneckonců napsali i my zde v České republice. O tom, že přenos odpovědnosti na evropské členy NATO za obranu a bezpečnost na jedné straně, a strategie USA přenést těžiště činnosti svých vojenských sil a revitalizovat strukturu vojenských aliancí studené války v indo-pacifické oblasti na straně druhé, to také víme již od konce 90. let. Nelze se proto schovávat za teze, že jsme o těchto zásadních změnách podmínek nevěděli a že jsme se proto špatně rozhodovali o tom, jakým směrem budovat a posilovat naši obranu a bezpečnost.
Proto jsme přesvědčeni, že řešením není až tak změna našich obranných politik, ale naopak návrat k ní – k té reálné politice modernizace a budování systému obrany státu, který bude z našeho pohledu znamenat následující:
► že, silná, moderní a důvěryhodná armáda představuje jeden ze základních pilířů státní suverenity, bezpečnosti obyvatel a plnění mezinárodních závazků. Prioritou vlády je proto budování profesionálních, technologicky vyspělých a efektivně řízených ozbrojených sil, které budou schopny účinně bránit území České republiky, její obyvatele a současně přispívat ke kolektivní obraně spojenců. Samozřejmě to bude spojeno s velkými náklady.
► v tomto kontextu provádíme revizi strategických dokumentů a cílů obrany. Především se budeme soustředit na reálné potřeby ochrany teritoria, vzdušného prostoru a obyvatelstva České republiky. Prioritou je připravenost na celé spektrum současných i budoucích možných bezpečnostních hrozeb s tím, že větší akcent bude kladen i na hrozby vnitřní.
► v doktrinální oblasti se zaměříme na implementaci moderních trendů vojenského umění a systémově na posilování naplňování článku 3 Washingtonské smlouvy. Součástí tohoto úsilí bude rovněž aktualizace krizové a branné legislativy tak, aby odpovídala současnému bezpečnostnímu prostředí a aliančním požadavkům.
► v organizační a strukturální oblasti jsou připravovány postupné změny, které vytvoří podmínky pro naplňování politicko-vojenských ambicí České republiky v závislosti na vývoji bezpečnostní situace. Tyto změny budou v následujících letech jedním z nejviditelnějších projevů transformace resortu obrany. Ono je to spojené také s tím, že rozsah závazků a politicko-vojenských ambicí, které ČR převzala i v rámci Aliance CT 25, se do současné struktury nevejdou – řečeno obrazně – a budeme muset provést strukturální změny, abychom je byli schopni absorbovat a implementovat.
► v personální oblasti vynaložíme úsilí na posílení profesních forem přípravy, které jsou klíčové pro funkčnost ozbrojených sil, se souběžnou adaptací systému přípravy personálu tak, aby odpovídal plánovanému růstu početních stavů i kvalifikačních požadavků na personál. Oproti nedávné minulosti se to bude týkat i přípravy velitelů, štábů a specialistů záložních sil. Bez kompetentního, motivovaného a dostatečně početného personálu Česká republika své politicko-vojenské ambice nenaplní.
► modernizace ozbrojených sil si udrží svou kontinuitu i tempo v souladu s dlouhodobými plány. Rozvoj konkrétních schopností ozbrojených sil zahrnuje zavádění moderních systémů protivzdušné obrany, bezpilotních prostředků, posilování pozemních sil a modernizaci klíčové infrastruktury, včetně leteckých základen.
► pokračuje digitalizace a modernizace obranného systému, zejména v oblasti systémů velení a řízení a komunikační infrastruktury. Významnou roli v tomto procesu bude hrát výzkum a vývoj v oblasti pokročilých technologií.
► financování obrany bude založeno na zásadách odpovědnosti, transparentnosti a předvídatelnosti. Jednou z podmínek pro přechod na pružnou, hospodárnou a efektivní realizaci strategických a zvlášť významných projektů vyzbrojování je z dlouhodobého hlediska implementace nových a moderních nástrojů financování.
► urgentním úkolem je modernizace krizové a branné legislativy, která musí být uvedena do souladu se současnými bezpečnostními hrozbami a riziky. Harmonizace krizového řízení bude ověřována prostřednictvím národních i aliančních cvičení.
► koncepce výstavby armády bude vycházet z principu, že profesionální armáda, aktivní záloha i všeobecná záloha tvoří jeden integrovaný celek.
► strategické plánování v oblasti obrany zahrne Dlouhodobý výhled obrany do roku 2040 a navazující Koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2040.
► financování obrany bude vycházet ze zákonného rámce stanovujícího minimální výši výdajů na obranu ve výši 2 % HDP a zohlednění aktuálních bezpečnostních potřeb státu. Současně bude na MO ČR vytvořen v roce 2026 útvar, jehož úkolem bude efektivní čerpání finančních prostředků a procesní řízení nástrojů NATO (NSIP, NATO CP) a EU (EDIP, SAFE, VFR 28+ apod.) určených k posilování obranyschopnosti členských států a evropského obranného průmyslu. Budeme svými kapacitami podporovat propojení obranné komunity a deep-tech a start-up komunity s využitím naší participace v akcelerátoru DIANA a CZECH DEFENCE HUB. Vytvořena bude experimentální jednotka k ověřování nových technologií do vojenských aplikací. Vítáme financování rozvoje technologií duálního použití ze strany kapitálových fondů. Ve spolupráci s Technologickou agenturou České republiky bude MO ČR rozvíjet program PRODEF za účelem podpory rozvoje průlomových technologií a další.
► zahraniční spolupráce bude důsledně naplňovat závazek udržovat a rozvíjet dobré vztahy se sousedními státy a se spojenci. Důraz bude kladen na praktickou spolupráci v tradičních oblastech jako je výcvik, obranné plánování, logistika, krizové řízení, interoperabilita a plnění rolí v rámci aliančních struktur – ale rovněž ve vysoce aktuální oblasti, kterou je spolupráce v modernizaci armád.
Jak jsem uvedl mnohokrát již dříve. V naší armádě, ekonomice, obranném průmyslu, rozsahu bezpečnostního systému státu a celkově v naší zemi máme velký potenciál, který bude základem našeho společného dalšího postupu v budování armády a posilování obranyschopnosti země. Pokusme se jej společně maximálně využít.
Mojí snahou bude motivovat úsilí lidí k dosahování cílů vize, pro jejíž naplnění dnes třeba ještě ani nemáme k dispozici řešení nebo ani dostatek zdrojů.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a přeji letošnímu ročníku konference, která je jedinečnou platformou pro naši vzájemnou odbornou interakci a rovněž zdrojem důležitých informací a sdělení pro veřejnost, úspěch. (5.3.2026)