Léčba jarní

Za starších dob (ještě před 30 lety) bývalo v německých domácnostech a jich vlivem i v našich rodinách tu a tam zvykem z jara živiti se skromněji a vedle toho rostlinnými šťávami některých jarních bylin organismus jaksi promývati. Tomu se říkalo německy „Frühlingscur“, u nás „jarní léčba“.

Rozumí se tím z jara běžné užívání jistých léčiv, aby se takto, jak lid myslí, posílilo zdraví, aby se „za zimy snad nastalé městnání rozpustilo“ a „aby se člověk před možnými příštími chorobami chránil“. Obyčejně brávaly se k tomu šťávy z jistých rostlin vytlačené, minerální vody, projímadla a dokonce i krev se pouštívala. Již Klenckeovi jevilo se aspoň toto pouštění krve „nejvýše nesmyslným“. Tuto léčbu předpisoval si lid sám, opíraje se o předsudky, pověry a liché názory o zdraví a jeho podmínkách. Podobá se obětem, jimiž v pohanství usmiřováni bohové, neboť mnozí lidé žijí po jaru, z jara i před jarem nepřirozeně a nerozumně, neberouce na zdraví mnoho ohledu. Mnohem rozumnější byla by léčba celoroční, t. j. ve všech ročních dobách prováděná; jinými slovy: rozumná, pravidelná životospráva. Zmíněné šťávy měly projímavý účinek a způsobovaly ztrátu na váze a slábnutí. Některé lázeňské sezony jsou toho důkazem, že střízlivá věda jen maličko nechala státi z této kdysi pyšné budovy pověreckého mudrlantství.