Ledničky

Roku 1792 se objevuje v Anglii nábytek se zásuvkami s plechovým vložením, do nichž se ukládaly mezi led náboje, které bylo potřebí chladit. R. 1801 dostal Focard-Chateau franc. patent na ledničku složenou ze čtyř skříněk vložených jedna do druhé, při čemž mezery byly vyplněny dřevěným uhlím, řezankou nebo ledem. V 20. letech 19. století byly ledničky ve Spoj. státech již velmi obvyklé. Tam se také první ujaly ledničky mechanické, správně chladničky, v nichž se vytvářelo chladno chladicím strojkem. Nejvíce se rozšířily 1. s kompresním strojkem čpavkovým (absorpčním) podle principu franc. inženýra F. P. E. Carrého. Tyto chladničky pracovaly přetržitě a kromě toho byly nepohodlné pro své strojní příslušenství (kompresor). Pracovní periodu prodloužil a spotřebu síly zmenšil r. 1890 Geppert zavedením tzv. indiferentního plynu (G. užil vzduchu). G-ův vynález dovedli do konce švédští inženýři Munte a Plant r. 1925, sestrojivše chladničku úplně bez kompresoru. Potřebný pohyb indiferentního plynu (vodíku) se obstarává topením, zpravidla elektrickým; tak vznikla známá chladnička „Elektrolux“.