.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Počasí ulevilo rozvodným sítím i peněženkám domácností
Letní spotřeba elektřiny kvůli klimatizacím roste rok od roku. Výjimkou je letošní červenec, který kvůli chladnějšímu počasí vývoj zbrzdil.
Podle údajů Energetického regulačního úřadu dosáhla čistá spotřeba elektřiny v červenci 2025 celkem 4 333 GWh, což je prakticky totožná hodnota jako v červenci 2024, kdy dosáhla 4 334 GWh. A to navzdory skutečnosti, že počet klimatizačních jednotek v domácnostech i komerčních objektech meziročně dále rostl.
Důvodem stagnace spotřeby je počasí. Průměrná teplota za červenec dosáhla podle Českého hydrometeorologického ústavu 17,9 °C, tedy mírně pod normálem let 1991 až 2020. Ačkoliv meteorologové považují červenec za teplotně normální, ve srovnání s poslední dekádou patří mezi nejchladnější.
Chladnější počasí znamenalo nižší potřebu chlazení. Klimatizace přitom běžně zvyšují letní spotřebu elektřiny o dvě až čtyři procenta, především v kancelářích, supermarketech a datových centrech. Letos však mnohé jednotky zůstaly vypnuté nebo byly provozovány jen omezeně. Spotřeba elektřiny proto nerostla v takové míře, která by odpovídala dalšímu rozšíření těchto zařízení.
Růst využívání klimatizací potvrzují i mezinárodní data. Podle Mezinárodní energetické agentury vzrostla celosvětová spotřeba energie na chlazení od roku 2024 o více než čtyři procenta. Tento vývoj odráží nejen rostoucí počet zařízení, ale i dlouhodobý trend oteplování a širší využívání chlazení v domácnostech, službách i průmyslu.
Chladnější léto přineslo úlevu nejen distribučním sítím, ale i domácím rozpočtům. Klasická klimatizace určená k chlazení jedné místnosti běžné velikosti spotřebuje během sezóny přibližně 100 až 140 kilowatthodin. Při současných cenách to odpovídá částce mezi 800 a 1 100 korunami. V domácnostech, kde letos nebylo nutné zařízení spouštět, tak tyto náklady zůstaly v peněžence.
Letošní vývoj ukazuje, jak citlivě může počasí ovlivnit strukturu energetické poptávky a jakou roli v tom hraje právě chlazení.
Míra nezaměstnanosti v červenci vzrostla nejvýše za více než osm let a letos bude atakovat pětiprocentní hranici
Od roku 2019 přibylo přes 124 tisíc nezaměstnaných
Míra nezaměstnanosti v Česku v červenci v souladu s většinou expertních poskočila na úroveň 4,4 procenta, přesněji 4,43 procenta. Byla tak nejvyšší za více než osm let, za celé období od jara 2017. V srpnu lze očekávat vzestup na 4,5 procenta a pak až na prosincovou úroveň 4,9 procenta.
K citelnějšímu nárůstu počti lidí bez práce dochází navzdory tradičnímu letnímu vyvrcholení sezónního zaměstnávání. Oproti červenci 2019 přibylo již více než 124 nezaměstnaných.
Nárůst míry nezaměstnanost na maxima za posledních více než osm let má na svědomí zejména snižování stavů zaměstnanců v průmyslu, který se trvaleji potýká s dopady problémového vývoje německé ekonomiky, s poměrně vysokými úrokovými sazbami či s nárůstem cen energií v posledních letech.
Trump hrozí novými cly na vše, co obsahuje čipy – od aut po radiobudík
Čína pod vlivem jeho cel přesměrovává vývoz z USA do EU
Americký prezident Donald Trump hrozí dalšími cly, a to přímo v těchto hodinách, kdy vstupují v platnost jeho takzvaná reciproční cla. Z nich jsou však některé vývozní položky vyčleněny. Týká se to i mikročipů či obecněji polovodičů. Na jejich dovoz do USA nyní Trump právě plánuje překvapivě zavést 100procentní clo.
Trhy se však ze zprávy nehroutí, neboť americký prezident zároveň uvádí, že firmy, které budou dostatečně přesunovat výrobu do USA, se clu vyhnou. To by se mělo týkat třeba i tchaj-wanské společnosti TSMC, jihokorejského Samsungu, ale také amerických korporací, jako je Apple nebo Nvidia. Ty všechny a mnohé další se od Trumpova nástupu do Bílého domu letos v lednu zavázely k investicím v USA dohromady v objemu přes bilion dolarů. Tím si podle všeho amerického prezidenta naklonily, přestože často jde už o dřívější nebo dlouhodobější záměry. Applu navíc nyní například stačilo zavázat se k dalším investicím, v objemu 100 miliard dolarů, převážně do výroby skel na mobilní telefony v Kentucky.
Trump však současně hrozí dalším clem. Zamýšlí jej zavést na všechno zboží, které čipy obsahuje, tedy ne pouze na čipy samotné. V dnešní době jsou ale čipy v lecčems, od automobilu po radiobudík. Toto nové clo uvalené fakticky na elektroniku by tak mezinárodní obchod mohlo narušit daleko dramatičtěji, pokud tedy Trump jeho možné zavedení opět nedoprovodí celou řadou výjimek.
To, že k výjimkám a ústupkům vždy svolný není, ovšem demonstruje čerstvá zkušenost švýcarské prezidentky Karin Kellerové-Sutterové. Jí vedená delegace se z USA vrací s nepořízenou. Přestože ji Trump ani nepozval, snažila se u něj plédovat za zmírnění „recipročního“ 39procentního cla, které patří k jedněm z nejvyšších, která jsou právě dnes na jednotlivé země a ekonomiky zaváděna.
Švýcaři zřejmě nebyli tolik motivování jako činovníci Evropské unie, aby Trumpovi dostatečně ustoupili. Švýcarský průmysl totiž v uplynulých čtrnácti letech, od světové finanční krize, vzrostl o zhruba 40 procent, zatímco průmysl eurozóny v témže období jen více méně stagnoval – je tedy „na nule“ –, zatímco průmysl německý dokonce o nějakých zhruba pět procent klesl (viz graf). Švýcarský průmysl má tedy vybudovaný polštář vysoké produktivity a inovativnosti, což jej tváří v tvář Trumpovým clům činí odolnějším než i bez nich poměrně těžce zkoušenému průmyslu eurozóny, resp. Evropské unie.
Zároveň Švýcaři nemohli Trumpovi nabídnout ústupek v podobě velkého objemu nákupu amerických energetických surovin a zbraní, či investic v USA, k němuž se zavázala EU, aby si tak vyjednala nižší, 15procentní clo. Brusel je ochotnější se za účelem plnění těchto obřích závazků i masivně zadlužit (ostatně už nyní je veřejný dluh EU takřka 84 procent HDP, zatímco veřejných dluh Švýcarska jen necelých 38 procent, tedy ani ne poloviční). Brusel ovšem neví, jak bude tyto své závazky plnit. Přitom se z americké administrativy už nyní ozývají hlasy – byť ve vztahu k Japonsku –, že pokud doprovodné závazky plněny nebudou, clo může vzrůst. Ani 15procentní clo, které „vyfasovala“ EU, tak nemusí být finální, pokud Brusel nenajde cestu, jak firmy a podniky z EU donutit nakupovat dostatek energetických surovin a zbraní v USA a v USA také dostatečně investovat.
Aby toho nebylo málo, může se EU potýkat ještě navíc se záplavou čínského zboží, které by dále oslabilo její již tak roky klopýtající průmysl. Pekingu se totiž navzdory Trumpovým clům daří celkový export navyšovat. Letos v červenci narostl objem čínského exportu meziročně o 7,2 procenta, vyplývá ze zveřejněných dat. To je vyšší údaj, než jaký analytici předpokládali. Vývoz do USA sice spadl o 22 procent, avšak Čína naopak o 9,3 navýšila svůj vývoz do EU. A dokonce o takřka 17 procent do zemí jihovýchodní Asie, sdružených v organizaci Asean.
Nelze vyloučit, že EU bude muset na čínský dovoz zavést clo, aby jeho nárůst mírnila a chránila tak své klopýtající výrobce, jejichž konkurenceschopnost ovšem sama sráží například uplatňování nejdražších emisních povolenek na světě. Ostatně už nyní nabíhá systém takzvaného uhlíkového cla, jimž právě Brusel reaguje na ztrátu konkurenceschopnosti EU.
Český průmysl zaostává za očekáváními, která navíc ani nebyla valná
Sklady jsou plné a opadl strach z Trumpa. V červnu se v Česku také vyrobilo nejméně elektřiny z uhlí v historii
Tuzemský průmysl v červnu navázal na poměrně výrazný květnový meziměsíční propad. V květnu ztratil meziměsíčně 1,6 procenta, v červnu to bylo 1,1 procenta. Oba údaje kontrastují z meziměsíčními nárůsty z prvního letošního čtvrtletí. Za ochabnutím meziměsíční dynamiky tuzemského průmyslu stojí zejména pokles zahraniční poptávky, která v prvním kvartále sílila na základě obav z uvalení cel Spojených států na dovoz třeba z EU. Tento efekt předzásobení už tedy v květnu, ani v červnu nebyl tak silný, protože se buď „sklady naplnily“, nebo polevil strach z drakonické výše cel. V první polovině dubna totiž americký prezident Donald Trump vyhlásil 90denní přestávku v uplatňování recipročních cel na dovoz z drtivé většiny zemí a ekonomik, včetně EU. Nadále se ovšem i letos v červnu relativně dařilo tuzemskému autoprůmyslu, jehož produkce dostala výkon průmyslu do černých čísel alespoň v meziročním pohledu – meziročně průmysl rostl o 0,2 procenta. Dařilo se také odvětvím spjatých s průmyslovou produkcí pro stavebnictví, které stále podává solidní výkon, i díky vysoké poptávce, včetně té investiční, po rezidenčních nemovitostech. Naopak negativně na průmyslovou výrobu v červnu dolehl slabý výkon energetického průmyslu. Výroba elektřiny z uhlí byla v tom měsíci vůbec nejnižší v historii ČR, když daný podíl činil jen 17,9 procenta celkově vyrobené elektřiny. Energetický průmysl se v červnu zejména právě kvůli slabé výrobě elektřiny v uhelných elektrárnách – jež zhusta zastoupily výrobny z obnovitelných zdrojů – propadl meziměsíčně o 13,2 procenta, tedy nejvýrazněji od května 2023.
V Česku i v červenci zdražovaly hlavně služby a potraviny
Česká národní banka už letos vůbec sazby snižovat nemusí
Inflace v Česku se v červenci vyvíjela zcela dle očekávání analytiků, plyne z předběžných dat ČSÚ. Meziročně přidala 2,7 procenta, což značí mírné zpomalení oproti červnové meziroční hodnotě 2,9 procenta. Meziměsíčně pak hladina spotřebitelských cen povyrostla v červenci o 0,5 procenta. Jde naopak o zrychlení meziměsíčního růstu oproti červnovému údaji 0,3 procenta. Inflační tlaky byly v červenci stále poměrně výrazné v oblasti cen služeb a také potravin, zejména těch nezpracovaných. Inflační tlaky jsou nadále citelné zejména v případě mlékárenských a masných výrobků, jako je máslo či hovězí, dále v případě vajec nebo některých druhů ovoce, nakonec i kávy či čokoládových výrobků. Naopak, ceny energií pomáhají inflaci snižovat. Bez jejich započtení by se nacházela mimo toleranční pásmo cílování inflace České národní banky, tedy překračovala by tříprocentní úroveň. Klíčovým důvodem takové situace je vývoj cen služeb, které v červenci přidaly 4,8 procenta. Ty představují zásadní součást inflačního koše při výpočtu jádrové inflace. Její nadále poměrně vysoká úroveň představuje zásadní důvod, proč Česká národní banka s největší pravděpodobností na svém zasedání tento týden ponechá základní úrokovou sazbu beze změny, na úrovni 3,5 procenta. Inflační riziko představuje také napjatá situace v mezinárodním obchodě a hrozba obchodních válek mezi klíčovými ekonomikami světa. Vyšší cla mohou působit proinflačně, takže mohou vést Českou národní banku – po boku přetrvávající vyšší jádrové inflace – nesnižovat úrokové sazby ani na svých dalších zasedáních, jež do konce letoška ještě zbývají. Celkově by inflace letos měla vykázat průměrnou meziroční míru 2,4 procenta.
Kolik bude daňové poplatníky stát korespondenční volba?
Zájem o korespondenční volbu zatím zaostává za očekáváním. Tím pádem by se ani neměly vyčerpat finanční prostředky s ní související, rámcově vyčíslené v důvodové zprávě k příslušné legislativě. Podle ní by letošní korespondenční volba měla daňové poplatníky České republiky vyjít na 10 až 15 milionů korun.
Takový údaj však předpokládá, že by se korespondenční volby účastnilo přibližně 150 tisíc lidí, tedy zhruba čtvrtina všech Čechů žijících v zahraničí. Jenže dosud se ke korespondenční volbě přihlásila jen necelá tři procenta Čechů žijících v cizině, tedy nějakých necelých 18 tisíc lidí. Roli ovšem hraje i načasování. Mnozí mohou nechávat zápis na seznam voličů, jenž představuje nutnou podmínku účasti v korespondenčním hlasování, na poslední chvíli, třeba i z důvodu běžících prázdnin a doby dovolených. Přihlásit se ke korespondenční volbě mohou lidé ještě takřka tří týdny, a to do 24. srpna.
Stále tudíž platí, že počet hlasujících v korespondenční volbě může překonat cifru 29 tisíc voličů. Tolik lidí se roku 2023 zapsalo u českých zastupitelských úřadů pro účely hlasování ze zahraničí ve druhém kole prezidentské volby.
Těžko však už dojde na pětinásobné navýšení počtu hlasujících ze zahraničí v porovnání právě s prezidentskou volbou. Teprve takové navýšení ale podle zmíněné důvodové zprávy opodstatňuje náklady na korespondeční volbu čítající až oněch 15 milionů korun. Nejvytíženější zastupitelské úřady – ten v Londýně, New Yorku, Sydney či Torontu – by pak musely počítat s růstem nákladů až kolem 500 tisíc korun, které by zatížily rozpočet ministerstva zahraničí.
Pokud se ovšem počet hlasujících v korespondenční pohyboval třeba kolem 50 tisíc, lze předpokládat náklady nejvýše kolem pěti milionu korun. Pokud to bude méně než 50 tisíc lidí, měly by náklady činit jednotky milionů korun. (9.8.2025)