Lidé se umělé inteligence bojí, média ji vnímají jako příležitost

Výsledek rozsáhlé analýzy vnímání umělé inteligence překvapil i samotné výzkumníky. Přestože média prezentují toto téma jako příležitost, v sociálních médiích stále převládají obavy a konspirační teorie. Společnost newton media analyzovala více než sto tisíc příspěvků, které se v našich médiích a v sociálních médiích v posledním roce věnovaly tématu umělé inteligence. Negativních zpráv o umělé inteligenci bylo v tradičních médiích jen jedno procento. Naopak lidé v sociálních médiích se téměř v jedné třetině umělé inteligence obávali nebo ji kritizovali.

Lidé vyjadřují strach ze zneužívání technologií a umělou inteligenci považují za potenciální hrozbu. „Nesporný je vliv popkultury – lidé se obávají zotročení lidstva stroji, někteří dokonce hovoří o možném spiknutí AI s mimozemšťany a následném zničení naší civilizace,“ upřesňuje jeden z autorů analýzy Tomáš Kůst.

Pro média je téma inovací a umělé inteligence velice atraktivní. Na titulní straně některého z českých deníků se o něm psalo každý třetí den. V oborech, jakými jsou zdravotnictví, doprava nebo průmysl, jsou inovace a umělá inteligence vnímány jako příležitost. Naopak v případě armády, vlád a státní správy se lidé obávají zneužívání technologií a inovace i umělou inteligenci považují za potenciální hrozbu.

Inovace a umělá inteligence v médiích bude rovněž tématem pražského mezinárodního kongresu odborníků na mediální a marketingovou komunikaci Amec Global Summit, který se uskuteční od 21. do 23. května v Praze. Konference se bude mimo jiné věnovat i oblasti inovací a umělé inteligence.

Shrnutí analýzy

Tradiční média pozitivně, lidé na sítích ve třetině negativně

Z mediální analýzy vyplývá, že o umělé inteligenci tradiční média informovala spíše pozitivně a neutrálně, negativní zmínky pak tvořily pouze jedno procento. Naopak lidé v sociálních médiích se téměř v jedné třetině umělé inteligence obávali nebo ji kritizovali. Ve virtuálním světě představovaly pozitivní zmínky na danou oblast jen 18 procent. Negativních pak bylo 28 procent a byly spojeny především s nejistotou ohledně budoucnosti. Umělá inteligence jako příležitost i hrozba

Výzkum se zaměřil také na to, jak je dané téma interpretováno z pohledu využití umělé inteligence v různých oblastech. Varovný tón se objevoval v médiích ve spojení s armádou, zbraněmi a rovněž také s vládou a státní správou. Jako příležitost pak bylo téma vnímáno v průmyslu, dopravě či zdravotnictví. Celá řada zpráv o využití umělé inteligence v různých oblastech byla v tradičních médiích optimisticky laděna. Negativní úhel pohledu pak přinesly následné reakce na zveřejněné články, kdy lidé odváděli diskuzi od samotných novinek k možným důsledkům. Dělo se tak v sociálních médiích, kdy téměř jedna třetina diskutujících byla k tématům kritická.

Inovace jako současnost či budoucnost průmyslu

Mainstreamová média pojímala umělou inteligenci ve třech čtvrtinách zmínek již jako součást dnešního světa, který nás obklopuje. Zbytek příspěvků byl zaměřen na vývoj a využití v následujících letech. V nadpoloviční většině příspěvků v mainstreamových médiích se veřejnost mohla seznámit s konkrétními příklady nasazení nových technologií do praxe. Jednalo se například o coroboty v továrně na auta či využití umělé inteligence v robotické chirurgii. Články, které měly spojení se současností, obsahovaly ve většině případů optimistické postoje oproti příspěvkům, které nahlížely do budoucnosti. Negativní postoj se pak odrazil i v sociálních médiích, kde se diskutovalo o možném nahrazení člověka strojem a o hrozbě ztráty zaměstnání.

Diskuze okolo umělé inteligence, inovací a s nimi spojených témat (jako je např. Průmysl 4.0) přinesla v sociálních médiích přes 89 tisíc zmínek. Celkově jsme tak mezi prvním březnem 2018 a posledním únorem 2019 ve všech médiích zaznamenali přes 111 tisíc mediálních příspěvků.

V tradičních médiích byl denní průměr 60 zpráv. V sociálních médiích se toto číslo vyšplhalo až na 244 zmínek.

Velmi zajímavé výsledky přináší srovnání publicity v tradičních a sociálních médiích z hlediska vyznění zmínek a podle toho, jestli se příspěvky věnují existující umělé inteligenci, nebo se dívají na její budoucí vývoj. Zatímco zprávy vydávané v tradičních médiích ze tří čtvrtin pojímaly AI jako již existující reálnou součást světa kolem nás, v sociálních médiích byl podíl teoretizujících a hodnotících zmínek vyrovnanější – s 54 % lehce převládala část diskutujících o současné AI, 46 % lidí aktivních v sociálních médiích ale řešilo následující vývoj AI a jeho dopady.

Ještě větší rozdíl pak pozorujeme ve vyznění příspěvků. V tradičních médiích bylo celých 38 % zpráv optimistických, naopak negativních nebo pesimistických bylo jen 1 %. Sociální média, kdy diskutující často reagovali právě na tradičními médii publikované zprávy, byla ale výrazně negativnější. Pozitivních bylo celkem jen 18 % příspěvků, naopak obavy a kritika se objevily v 28 %, tedy téměř ve třetině, zmínek.

Důvodem je, že se klasická média věnují především novinkám a technologickým veletrhům, díky kterým jsou také celé zprávy o umělé inteligenci často pozitivní a velmi optimisticky laděné, protože popisují možnosti uplatnění umělé inteligence v nejrůznějších průmyslových odvětvích (zejména v průmyslu automobilovém) nebo ve zdravotnictví. Diskutující, kteří na tyto zprávy reagují, jsou ale mnohem negativističtější. Velmi často také odvádí diskuzi od reálných novinek a debatují o důsledcích vývoje AI. Z toho pak plyne i onen rozdíl mezi tradičními a sociálními médií v řešení současné situace a budoucnosti.

Přestože téměř pětina diskutujících věří v přínos umělé inteligence, větší část je kritická. Vůbec největší obavy lidí plynou z nejistoty. Zatímco v hodnocení již existujících nástrojů jsou názory relativně vyrovnané – 18 % je optimistických, 22 % negativních – v otázkách dalšího vývoje převládá strach z neznámého a možná dokonce netušeného. Optimistů je stále téměř stejně (19 %), těch, kteří se obávají ale podstatně více (34 %).

Strach diskutujících pramení z toho, že si nejsou jistí tím, co mají očekávat a bojí se, kam až může rozvoj umělé inteligence dojít. Do hry tak vstupuje potřeba kontroly, kdy je podle nich neustále nutné držet umělou inteligenci na uzdě, jinak se síly převrátí a v jistý moment umělá inteligence převezme vládu a lidstvo zotročí (vliv světoznámých popkulturních filmů je nesporný). Nejšílenější konspirační teorie dokonce hovoří o tom, že jsme blázni, pokud necháváme umělou inteligenci zkoumat vesmírné signály, protože jí tak dovolujeme se domlouvat s mimozemšťany na našem zničení.

Mnohem mírnější, přesto stále negativní, navíc výrazně realističtější, vyhlídkou je i nahrazení lidí v pracovním procesu – tedy jednoduše strach o vlastní zaměstnání. Lidé se obávají zániku pozic, přičemž je patrné, že si nedokáží představit užitečnost a přínos rozvoje umělé inteligenci. Jako by se neustále ptali: „A komu tím prospějete?“ A to i přesto, že mnohé společnosti zmiňují, že sice některá pracovní místa zaniknou (a nebude jich málo), ale mnohem více nových vznikne, nebo že automatizace a využití strojů umožní lidem věnovat se mnohem zajímavějším a kreativnějším činnostem.

Ať už lidé vyhlížejí zítřky světlé, nebo poněkud temnější, je patrné, že si umělou inteligenci rádi zhmotňují – velmi často proto také používají svým původem české slovo robot (objevuje se v 8 % zmínek). To podporují i obvykle užívané grafiky a ilustrační obrázky, které ukazují lidsky vypadající stroje v interakci s člověkem.

Současně ale umělá inteligenci nemusí být přímo hmotná a vypadající jako člověk. Problematické pro lidi jsou totiž i současné technologie. Část kritiků řeší to, jak skutečně inteligentní současná umělá inteligence je, druhá početná skupina se zabývá především ztrátou soukromí.

Často se objevuje názor, že současná AI je poměrně hloupá, nebo přesněji, že žádná „umělá inteligence“ zatím vlastně neexistuje – zmiňován je tak např. termín simulátor inteligence (SI). Těmto lidem nahrávají i některé aktuální zkušenosti, jako je použití AI v procesu hledání nových zaměstnanců ve společnosti Amazon, kdy se technologie naučila genderovým stereotypům a projevovala se silně šovinisticky a na přední pozice stavěla muže. Značně diskutabilní jsou i pokusy s rozpoznáváním povahy lidi nebo jejich sexuální orientace pomocí AI.

Druhá skupina lidí kritizujících současnou AI se zaměřuje na ochranu soukromí a cenzuru. Zmiňovány jsou giganti jako Google nebo YouTube, kteří využívali AI např. pro mazání účtů. Tradičním problémem je i sběr osobních dat. Specifickým tématem jsou i ve veřejném prostoru využívané kamery vybavené AI. Ve všech zmíněných případech lidé problematizují úspěšné a správné fungování technologií a hledají hranice mezi přípustným a přehnaným zásahem AI do jejich soukromí.

Jak vidíme, AI proniká do nejrůznější debat a zřejmé tak je, že pojem „umělá inteligence“ je značně nadužívaný a zaměňovaný s jinými termíny, jako jsou inovace nebo strojové učení. Možná i proto a také z toho důvodu, že Česká republika, potažmo EU, je vnímána tak, že má v rozvoji umělé inteligence značný deficit, se z umělé inteligence stává silná politická otázka a věnují se jí i čelní představitelé české politické scény (premiéra nevyjímaje). Zájem o společensky populární témata v politice není nijak překvapující, zajímavé ovšem je, že AI je sice populární a mnozí si její přínos uvědomují, ale právě dlouze popisované obavy převládají, tudíž se jedná o politicky poměrně rizikové téma.

Navíc právě politika je jednou z oblastí, ve které se o uplatnění umělé inteligence často hovoří. Mezi příspěvky najdeme jak spíše ironické zmínky o tom, že by mohla nahradit většinu politiků, tak i mnohem vážnější témata o zapojení umělé inteligence do mezinárodních vyjednávání. Takové plány má mít především Čína a důvodem, proč AI využít, je, že je striktně logická a v jednání ji nebrání žádné morální a etické zábrany nebo strach (to se ale snadno může změnit v nevýhodu, což si uvědomují ti, kteří se takových kroků obávají).

Podobně jako v tradičních médiích se i v médiích sociálních umělá inteligence skloňuje v souvislosti s celou řadou odvětví a společenských institucí. Těmi nejvýraznějšími jsou dle očekávání automobilový průmysl, logistika, vzdělávání, armáda nebo zdravotnictví. Názory jsou pak se zprávami v tradičních médiích opět lehce srovnatelné – ve vojenském průmyslu je patrná velká obava, naopak ve zdravotnictví vidí většina lidí spíše přínos. Zajímavé tak je, že autonomním vozům mnoho lidí nevěří, ale svůj život do „rukou“ stroje by vložili bez problémů. Velké naděje jsou spojovány především s rozvojem diagnostických přístrojů.

Diskuze o umělé inteligenci ale probíhají i na jiných polích, jako jsou umění nebo sexuální služby. Zatímco v automobilovém průmyslu nebo ve zdravotnictví se jedná o stroje, zde do hry silněji než v jiných oblastech přichází i etické, právní a morální otázky. V sexuálním odvětví se jedná o legálnosti nabízení těchto služeb, v případě umění pak jde zejména o otázku autorských práv – měla by je vlastnit samotná AI, ten kdo výsledek prodává, nebo ten, kdo napsal kód, kterým se AI řídila a na jehož základě obraz namalovala? V obou případech se ale objevuje i očekávaný početný názor, že v těchto případech umělá inteligence tu lidskou nikdy nenahradí.

V souvislosti s umělou inteligencí je také spojována celá řada firem. Již zmiňovaný Google je s několika stovkami zmínek na prvním místě, nepřekvapivě pak následují další technologičtí giganti vyvíjející počítače a specificky třeba herní příslušenství a grafické karty – AMD, Intel a Nvidia. Zajímavé ovšem je, že hned po nich následuje Evropská unie a že v TOP 20 najdeme kromě dalších očekávaných jmen, jako jsou Huawei, Facebook, Microsoft a YouTube (6. - 9.), i Škodu Auto, Českou televizi nebo ČVUT, které se svým týmem patří do špičky v oboru. Kromě nejrůznějších společností ale diskuze silně ovlivňují i někteří individuální influenceři. Asi tím nejzajímavějším je Kovy, u jehož tematického videa z ledna 2019 najdeme už téměř 2 tisíce komentářů a více jak 280 tisíc zhlédnutí. (11.4.2019)