Lidé zalitím deseti rostlin konopí podpořili změny v trestním zákoníku. Klíčové hlasování má být na konci května

Ve čtvrtek se uskutečnil na Palackého náměstí “Konopný experiment - přijď zalitím rostliny vyjádřit solidaritu s nesmyslně vězněnými lidmi!” s podtitulem “deset živých rostlin, červená konev, skrytá kamera. Kdo z kolemjdoucích se odváží udělat jednoduché gesto – a možná tím překročit hranici zákona?” Po skončení experimentu se účastníci vydali k Pražskému hradu poděkovat prezidentu republiky za udělení několika milostí “konopným dědečkům” z jedné absurdní kauzy. Ve vězení ale takto nesmyslně sedí stovky dalších lidí. To mohou za dva týdny změnit poslanci v třetím čtení novely trestního zákoníku. I na ně se obrací svým dopisem Irena Fenyklová, maminka Matěje Černého, který sedí za konopí na 12 let.
Novela trestního zákoníku sama o sobě obsahuje určité zmírnění represe vůči konopí, ale zejména různé poslanecké návrhy přicházejí se zásadním průlomem a v případě jejich přijetí by nastal významný posun.
Lukáš Hurt, vydavatel magazínu Konopí a zástupce iniciativy Rodiny proti prohibici, osvětluje aktuální situaci: “Dnešní stav je takový, že ve vězení sedí stovky lidí za bagatelní činnost, za pěstování konopí pro sebe na mastičky - takto je například odsouzen jeden vážně nemocný člověk, protože soud ‘nevěřil’, že to neprodával. Běžný rozsudek vypadá tak, že lidé sedí za tzv. presumovanou distribuci. Tedy nejsou ani důkazy, ani indicie, že by to daný člověk chtěl prodat, ale soud si to přesto myslí a ‘preventivně’ dotyčného zavře.
Matěj Hollan, Rodiny proti prohibici, doplňuje: “Toto se neděje v žádné jiné části trestní justice. Když se člověk podívá do rozsudků, zjistí, že množství, které si daná osoba vypěstovala (a z kterého je pak počítána délka trestu za presumovanou distrubuci), se dopočítává z tabulek, které ale nekorespondují s realitou a jsou třeba čtyř- nebo pětinásobkem toho, co by byla sklizeň ve skutečnosti, jak opakovaně potvrzují experti například z České zemědělské univerzity.
Obr. Poslanci Balaš a Lacina
Jan Látal, zakladatel projektu czeXperiment: “Náš experiment se inspiruje zcela absurdní kauzou, kdy tři mladíci z Jižní Moravy pěstovali každý zhruba deset rostlin konopí na malém políčku v lese, a protože si to občas vzájemně zalili, státní zástupce a soudy z nich vyrobili ‘organizovanou skupinu’ a zavřeli je na 8 let. Tímto happeningem, kdy lidé jeden po druhém zalívali červenou konvičkou kytky konopí, se vlastně dopouštěli téhož drsného trestného činu. Chtěli jsme tím poukázat na absurdnost stavu současného trestního řízení.
Irena Fenyklová, maminka Matěje Černého, který za konopí sedí na 12 let a která dnes jménem všech obětí prohibice napsala dopis veřejnosti: “Můj syn sedí za konopí na delší dobu než běžní vrazi. Doma má malého synka, který ho naposledy viděl na svobodě před 4 lety. Oba tím velice trpí a vzhledem k tomu, že můj syn nikomu nic neudělal a důkazy proti němu jsou do velké míry čistě spekulativní, takový drakonický trest nedává smysl.” (Více k citování v níže připojeném dopisu.)
Akce se zúčastnili osobnosti kulturní scény jako Vladimír518, herec Tomáš Měcháček, divadelník a moderátor Ondřej Cihlář. I poslanci Nacher, Balaš, Lacina (navrhovatelé pozměňovacího návrhu, který by dnešní nedůstojnou situaci výrazně posunul) a Ivan Bartoš.
Spolupořadateli experimentu byly občanská iniciativa Rodiny proti prohibici, která sdružuje oběti této prohibice a jejich rodiny, a spolek Racionální regulace, který reprezentuje několik tradičních českých konopných organizací, a to včetně pacientského spolku pro léčbu konopím KOPAC. Lidí, kteří užívají konopí k sebepéči, je v Česku přes půl milionu a většina z nich jsou v očích dnešního systému zločinci.
czeXperiment je český mediální projekt, který atraktivní formou sociálních experimentů a vizuálních hlasování otevírá důležitá společenská témata.
Obr. Tabule s podpisy těch, kteří zalili
 
Dopis Ireny Fenyklové, maminky Matěje Černého
Vážení a milí,
můj syn byl odsouzen k odnětí svobody v délce 12 let do věznice se zvýšenou ostrahou za pěstování konopí s nepovoleným obsahem THC. Byl odsouzen na základě nepřímých důkazů. Byl odsouzen bez prokázání jakékoliv distribuce. Pro stanovení délky trestu a druh věznice je rozhodující počet rostlin a obsah THC v nich.
Proto policie do konečného počtu započítala nastříhané nezakořeněné řízky? Proto byl obsah THC stanovený v jednom odebraném "reprezentativním vzorku" vztáhnut na celé vyfabulované potenciální množství rostlin, které by bývalo bylo dorostlo kdyby...?
Syn legálně podnikal v oblasti CBD konopí. Kolik rostlin bylo s nepovoleným obsahem THC, už se nikdy nikdo nedozví, protože policie vše hned zničila. Prý to bylo plesnivé. Asi proto nám byla zamítnuta žádost o znalecký posudek a opakované stanovení obsahu THC, k čemuž jsme měli pádný důvod, do očí bijící chyby ve výpočtech v tabulce z laboratoře. Asi proto nám nebylo umožněno dokazování, obhajoba. Soud se našimi námitkami vůbec nezabýval. Kdybych to sama nezažila, nevěřila bych, že je to možné.
Když syna zatkli, zlobila jsem se na něj, že jakékoliv konopí vůbec pěstoval a že se tím do konfliktu se zákonem dostal. A to i přesto, že mám velice dobré zkušenosti s konopnou mastí. Už po prvním soudním líčení jsem ale měla pocit, že tu něco nehraje. Od první chvíle přistupoval soud k synovi jako k vinnému, takže o presumpci neviny nemohla být ani řeč. Zároveň k němu přistupovali se značným despektem a pohrdáním, se kterým jsem se setkala potom ještě mnohokrát v průběhu dalších líčení. A to i u dalších případů, ke kterým jsem se dostala díky iniciativě Rodiny proti prohibici.
Absolvovali jsme celou soudní mašinerii, která stála spoustu peněz. Nepomohlo však ani odvolání, ani dovolání, ani dva právnící, kteří se nad jednáním soudu pozastavovali rovněž. Nepomohlo nic.
Obr. Irena Fenyklová, maminka Matěje Černého
Syn je již čtvrtým rokem ve vězení a já prožívám něco, co jsem si nikdy neuměla a ani nechtěla představovat. Stálo ho hodně sil, než se smířil s tím, že se nemůže postarat o svou rodinu, o svého syna. Stálo ho hodně sil, než se srovnal sám se sebou. A hodně sil ho stále stojí to, že aniž by někomu ublížil, je pro společnost nebezpečnější a nepřijatelnější, než ti, co někoho zabili, zneužili, ublížili dětem. Došlo mu to v jednom okamžiku, kdy seděl s takovými spoluvězni u stolu a uvědomil si, že má z nich nejdelší trest.
Mnohokrát jsem se bála, aby si syn nevzal pod tíhou toho, co se stalo, život, a čekala celou noc, až ráno zavolá. Mnohokrát jsem se bála o jeho zdraví, protože lékařská péče v přeplněné věznici s nedostatkem personálu je katastrofální. V době, kdy naše civilizace překypuje blahobytem a věda nám umožňuje "sci-fi" život, se lidé ve vězení potýkají s nedostatkem vitamínů a stravou, kterou si my venku těžko umíme představit. Se ztrátou jakékoliv lidské svobody, práva, lidské důstojnosti. O nápravné, pomocné, podpůrné a převýchovné funkci věznic nemůže být ani řeč, to je téma samo o sobě.
Jsme odkázáni na telefonní kontakt a papírové dopisy. Každý měsíc jezdíme s vnukem Matějem za tátou, mým synem, do vězení. Do vězení, kde syn žije mezi vrahy a násilníky. Procházíme děsivým katrem, abychom mohli být tři hodiny spolu. Sedíme v depresivním prostředí vězeňské jídelny a snažíme se nevnímat svět kolem sebe a užít si co nejvíc vzájemnou společnost. Dříve jsme si hlavně povídali a hráli si s vnukem, aby to celé pro něj bylo snesitelnější, ale posledních pár návštěv proseděl malý Matěj tátovi na klíně a bylo často ticho, aby nedostaly průchod slzy, protože chlapi přece.... pláčou taky. A to i přesto, že měří skoro dva metry.
Od šesti let vyrůstá můj jediný vnuk bez táty. Ve škole zažíval šikanu a posměch nejen ze strany spolužáků. Všichni se snažíme, aby ho neúplnost rodiny a věznění táty poznamenalo co nejméně, ale... Už čtvrtým rokem je jeho největším přáním, aby tátu pustili domů. Mají se moc rádi, funguje mezi nimi silné propojení a jsou si hodně podobní.
Bojím se, aby syna vězení doživotně nepoznamenalo. I když dělá, co je v jeho silách a podle mne využívá čas ve vězení nejlépe, jak může, mám pocit, že je čím dál víc zlomený a úplně přestává věřit v dobro a spravedlnost.
Bojím se, aby tohle celé ustál ve zdraví jeho syn. Aby se na něm prožitá traumata nepodepsala víc, než je schopen unést.
Bojím se, aby bezmoc, kterou všichni prožíváme, netrvala opravdu celých 12 let.
A spoustě věcem stále nerozumím…
Proč u nás stále platí zastaralé zákony a lidé jsou odsuzováni za pěstování rostliny s léčivými účinky přísněji, než za tak závažné zločiny, které zmiňuji výše?
Proč jsou stíháni za rostlinu, která už je ve spoustě zemí kolem nás doceněna a povolena?
Proč jsou hojně užívané látky, jako alkohol, či nikotin, které prokazatelně vedou k závažným onemocněním a v mnohých případech ke smrti společností nejen tolerované, ale i podporované a konopí je zakázané?
Proč nenasloucháme odborníkům, jejich studiím a statistikám?
Jestliže syn porušil zákon, musí přijmout trest. Ale takovýhle? Je takový zákon v této době v pořádku? Jak má syn čelit posměchu ostatních odsouzených, kteří mají na svědomí tak závažné trestné činy a přitom budou doma dřív než on? Jak může člověk v této
situaci věřit ve spravedlnost a smysluplnost právního systému?
Čemu a komu prospěje dvanáctileté věznění muže v nejlepším, produktivním věku, táty od rodiny, ve věznici s ostrahou?
Jak to pomůže jeho synovi? Co si odnese do života? Jaký z něho vyroste člověk, když prožije dětství bez otce?
Jak to pomůže celé naší rodině?
Jak to prospěje společnosti?
Syn není sám, kdo se stal obětí nefunkční prohibice. Takových mužů je ve vězení spousta. Nikomu neublížili. Přesto si odpykávají trest často v nejpřísnějších věznicích
mezi násilníky a vrahy. Pro koho je tohle dobré? Komu to slouží?
Jsem vděčná všem, kteří se této problematice věnují, snaží se otevřít lidem oči a dosáhnout účinné změny v legislativě a v současném systému.
Učím se nesoudit ty, co soudí a trestají a dál podporuji syna, jak jen to jde. A nejen jeho. Doufám, že to ve zdraví zvládne a že se vše v dobré obrátí. 
Věřím v lidskost, empatii a soucit, které považuji za základní znaky vyspělé lidské společnosti. Věřím ve zdravý rozum.
A z celého srdce si přeji, aby se těm, kteří sedí na místech nejvyšších, rozšířil obzor a oni mohli sloužit pravdě, spravedlnosti a dobru pro nás všechny.
Irena Fenyklová, matka Matěje (17.5.2025)