Některé vyšší rostliny zelené, chlorofyllem opatřené, nespokojují se s pouhou anorganickou stravou, která by jim k výživě jinak úplně postačila, nýbrž mohou, kdekoli příležitost k tomu se jim udá, vyživovati se též hotovými již látkami ústrojnými. Jsou to rostliny tzv. m. čili hmyzožravé, mající zvláštní ústroje zařízené k lapání drobných živočichů, zvláště hmyzu. Účelem tohoto zařízení jest zmocniti se ztravitelných dusíkatých, hlavně masitých součástek lapeného zvířete i použiti jich k výživě. Nejznámější z m-vých jest rosnatka (Drosera), jejíž listy na hořejší straně nesou četné odstávající stopkaté žlázky, vylučující na konci kapku lepkavé tekutiny. Drobnější hmyz, který přilétne, uvízne na žlázkách, i nastane pak podráždění, jehož výsledek jest ten, že nejprve bližší a pak postupem i vzdálenější žláznaté chlupy nad hmyzem se skloní, k němu se pevně přitisknou a tělo jeho lepkavou vyloučeninou obalí. Současně hořejší plocha listu se poněkud vpoulí, tj. miskovitě prohloubí, čímž nastane ještě dokonalejší obemknutí vězně. Lepkavé listy, plné drobných žlázek, na něž drobný hmyz se přichycuje, má také tučnice (Pinguicula). Podrážděním takto způsobeným kraje listův nad zajatcem se ohrnují a zamezují, aby se z léčky vyprostil. Mucholapka (Dionaea) a Aldrovanda vesiculosa mají listy k chytání hmyzu jinak zařízené, tj. obě půlky čepele mechanickým podrážděním (např. dotknutím se štětinových tří chloupků stojících na hořejší straně každé z půlek listových a mucholapky) mžikem se sklopí a hořejšími plochami k sobě přiloží, čímž hmyz chytá se jako do nějaké lapačky. Když to se stalo, počnou teprve drobounké žlázky na hořejší ploše listu rozestavené zažívací šťávu vylučovati. U Nepentes a Sarracenia tvoří listy zvláštní konévkovité neb vakovité nádržky s vyloučenou vodou na dně. Nádržky zařízeny jsou tak, aby hmyz, hledající při okraji jejich medovou šťávu (prýštící ze zvláštních tam rozestavených žlázek), spadl do hlubiny nádržky a v tekutině se utopil. Po usmrcení hmyzu u všech m-vých r-in počíná teprv činnost trávicí čili trávení (digestion, Verdauung), při níž působí podobná látka, jaká se nalézá na šťávě žaludečné, tzv. pepsin. Nezdrážděné chloupky rosnatky nemají pepsinu v kapkách konečnou žlázku obalujících; ten se vylučuje teprv po zdráždění spolu s kyselinami ústrojnými, jež podporují trávení, ba teprv umožňují. Masité (bílkovinné) části hmyzu při tom mění se v rozpustný a snadno prolínající pepton. Tento vstřebává se žlázkami rosnatky a slouží k výživě rostliny. Darwin ukázal, že exempláře masitou stravou krmené statněji rostly, hojněji květy nasazovaly a více semen měly než rostliny odkázané na stravu výhradně minerální. Také u tučnice a mucholapky vylučuje se pepsin a kyseliny teprve po nastalém podráždění, jenže zde také větší část moku anebo všechen (u mucholapky) vylévá se teprve s těmito látkami z drobných žlázek na hořejší straně listu. Žlázky m-vých vylučují pepsin i kyseliny obyčejně, jen když byly chemicky podrážděny, např. když z chyceného hmyzu nějaké látky do vůkolí unikající se žlázkami ve styk přišly. Dotyk s pevnými tělesy, jakkoli stačí k tomu, aby obě chlopně čepele listové mucholapky se sevřely neb aby okraj listu od tučnice se ohrnul, nestačí k sekreci zažívacích látek. Jenom u Drosery způsobují dotek i chemické látky pohyb a zároveň sekreci pepsinu. Kdežto však ztravitelná tělesa u rosnatky, tučnice i mucholapky potud v zajetí zůstávají, pokud nebylo ztrávení dokonáno, zrnka písku aneb jiné chemicky neúčinné látky pevné záhy přestávají účinkovati a listy se opět rozevřou. Vůbec působí mechanické dráždění slaběji nežli chemické, kdež často minimální množství látky způsobuje již ohýbání chloupků rosnatky atd. U Nepenthes a Sarracenie tekutina listových nádržek obsahuje pepsin dávno dříve, nežli hmyz nějaký dovnitř padl. (1899)
