Mlýn vodní

Kdy a kde se objevil poprvé, nelze pověděti s jistotou před 4. století po Kr. Starší zmínky, často uváděné – řeckého básníka Antipatra z počátku 1. století př. Kr. (žili v té době tři toho jména) o tom, kterak „Ceres poručila Najadám by konaly práci (otrokyň). Poslouchají, vrhají se na kola, ženou prudce vlny a jimi těžký mlýn“, řeckého zeměpisce Strabona, že Mithridates, král pontský dal zřídit vodní stroj v parku v Kabyře r. 65 př. Kr., a konečně neurčitá zpráva Plinia st. v jeho Historia naturalis (kol. r. 75 př. Kr.), kterou lze čísti na různý způsob – ponechávají v pochybnostech. První určitou zprávu o vodních mlýnech máme až v ediktu císařů Honoria a Arcadia vydaném r. 398 na ochranu vody k pohonu mlýnů v městě Římu. Jakými vodními koly byly mlýny té doby poháněny, nelze říci. O kole na spodní vodu s převodem ozubeným soukolím k pohonu m. se zmiňuje Vitruvius kol. r. 16 př. Kr. O pohonu mlýnů koly na svrchní vodu není ve starověku ani zmínky. Ve středověku se s tímto pohonem setkáváme po prvé až k pol. 14. století, v drážďanském obrázkovém rukopisu Sachsenspiegel.

Zato leccos se zdá nasvědčovat tomu, že již v starověku znali vodní k. vodorovné (na svislé ose) připomínající spíše turbínu, ač první historická zpráva o tomto druhu kol je až někdy z 5. století po Kr., a to ve sbírce irských zákonů (tzv. Senchus Mor). Tato vodorovná k. byla značně rozšířena v mlýnech dosti dlouho do novověku.