Domácí násilí je problém, který se dotýká celé společnosti, ale přesto často zůstává skrytý. Mnoho lidí o něm mlčí ze strachu, studu nebo proto, že nevěří, že by našli pochopení. Násilí se neodehrává jen v podobě fyzických útoků, ale také v psychickém tlaku, izolaci, kontrole a manipulaci, které mohou být pro člověka stejně destruktivní. Přesto existují místa a situace, kde může vzniknout první záchytný bod, přičemž jedním z nich je zaměstnání. Práce bývá pro oběť často jediným stabilním prostorem, kde může na chvíli uniknout kontrole nebo napětí, a kde se může cítit aspoň relativně bezpečně. V takovém prostředí mají zásadní roli všichni kolem, včetně mužů, kteří jsou nedílnou součástí pracovních kolektivů i širších komunit.
Rozpoznání, že se u někoho něco děje, je většinou o všímání si jemných signálů – někdo může působit dlouhodobě uzavřeněji, může mít potíže s koncentrací, být nápadně nervózní při telefonátech nebo zmínkách o partnerovi, vyhýbat se společným aktivitám, nebo naopak začít hodně omlouvat partnerovo chování. Někdy se objevují fyzické známky únavy, podrážděnosti či napětí, jindy drobná vysvětlení, která nedávají úplně smysl. Tyto signály samy o sobě neznamenají, že se děje něco špatného, ale mohou být příležitostí zastavit se a nabídnout laskavý zájem.
Pokud si všimnete, že kolegyně nebo kolega působí dlouhodobě jinak, než je obvyklé, prvním krokem je vytvořit prostor pro obyčejný rozhovor. Třeba nenápadná věta: „Vypadáš poslední dobou pod tlakem, kdyby ses někdy chtěla vypovídat, jsem tu.“ Cílem není pátrat, co se děje, ale dát druhému možnost volby a pocit bezpečí. Důležité je nepřetlačovat hranice – pokud dotyčný nechce mluvit, je třeba to respektovat. Mnohdy už samotné vědomí, že někdo v okolí je připraven naslouchat, může být první úlevou po dlouhé době uzavřenosti.
Když se člověk rozhodne svěřit, je podstatné reagovat bez posuzování a neřešit za něj další kroky. Muž může vyjádřit podporu jednoduchými větami typu: „To, co říkáš, beru vážně,“ nebo „Je v pořádku, že o tom mluvíš.“ Není nutné ihned nabízet řešení ani analyzovat situaci. Stačí zachovat klid, respektovat důvěru a případně připomenout, že existují další možnosti, které mohou pomoci bezpečně a diskrétně.
Takový přístup se ukázal jako zásadní i v příběhu ze společnosti Kaufland. V jedné z prodejen obdržel ředitel od zaměstnankyně znenadání výpověď. Rozhodl se iniciovat přátelský rozhovor, aby lépe porozuměl důvodům jejího odchodu. Během setkání se postupně „prolomily ledy“ a zaměstnankyně se svěřila s tím, že doma zažívá určitou formu domácího násilí. Z rozhovoru vyplynuly konkrétní potřeby a požadavky, na které ředitel bez váhání reagoval – mimo jiné umožněním změny výše úvazku. Pro obě strany byl tento rozhovor přínosný. Zaměstnankyně získala prostor svůj příběh sdílet a pocítit podporu, zatímco ředitel ocenil důvěru, kterou mu projevila.
Stejně důležitý jako jednotlivci je i rámec, který vytvářejí firmy. Charta proti domácímu násilí pomáhá zaměstnavatelům nastavit prostředí, kde se oběti nemusí bát mluvit a kde vědí, že mají oporu. Když firma dá jasně najevo, že násilí není tolerováno a že zaměstnanci mají k dispozici bezpečný prostor a možnost poradit se s odborníky, vzniká prostředí, které oběti otevírá cestu k pomoci. Tento rámec zároveň posiluje důvěru mezi kolegy a podporuje to, aby lidé – včetně mužů – věděli, že jejich tichá, nenátlaková podpora může mít velký dopad.
Na význam bezpečného pracovního prostředí dlouhodobě upozorňuje také Šárka Churavá, manažerka Firemní péče o zaměstnance společnosti Kaufland, která je signatářem Charty proti domácímu násilí. „V naší společnosti jasně a srozumitelně komunikujeme nulovou toleranci násilí a zároveň podporujeme osvětu tématu prevence domácího násilí,“ říká Churavá.
Významnou roli zde hraje institut firemních důvěrníků, kteří jsou v každodenním kontaktu se zaměstnanci přímo na pracovištích. Pomáhají řešit nejen pracovní záležitosti, ale často i situace s přesahem do osobního života. Důvěrníci zároveň působí jako ambasadoři tématu domácího násilí a procházejí pravidelnými školeními, aby dokázali reagovat citlivě a kompetentně. „Snažíme se toto opakovaně komunikovat, aby zaměstnanci věděli, že v tom nemusí být sami. A pokud zaměstnanci bezpečné prostředí nemají doma, tak mohou pomoc hledat na svém pracovišti. A to s maximální mírou citlivosti a důvěrnosti. Na podzim jsme spustili interní kampaň „Muži proti násilí“. Dostali jsme podporu našeho boardu a zapojila se také celá řada kolegů napříč naší společností. To je jen jedno z opatření vedoucí k podpoře prevence domácího násilí,“ dodává Churavá.
„Domácí násilí je toxické a netýká se jen dospělých, ale i dalších rodinných příslušníků a okolí, zejména dětí, na jejichž psychiku má devastující dopad. Je nezbytné s tímto zlem bojovat a otevírat dveře pomoci kdykoliv a kdekoliv to půjde, aby patologické vzorce chování neprorůstaly do dalších generací a nevybíraly si opakovaně daň na zdraví naší společnosti,“ potvrzuje Pavel Košek, podporovatel kampaně Muži proti násilí a ředitel korporátní komunikace Huawei Česká republika, signatáře Charty proti domácímu násilí.
Muži v tomto prostoru nemají být zachránci, ale spojenci. Jejich úloha spočívá v obyčejné lidskosti: všimnout si, když se kolem někoho stahuje mlha, nezlehčovat strach, nabídnout důvěru a v případě potřeby jemně nasměrovat k odborné pomoci. Jsou to malé kroky, které nevypadají jako velká gesta, ale mohou být rozhodující. V kombinaci s bezpečným pracovním prostředím a jasným postojem firem, které se hlásí k Chartě DN, vzniká pomyslná záchranná síť, ve které má oběť násilí mnohem větší šanci najít cestu ven. (5.1.2026)
