.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Avšak ropa nezdražuje. Evropě totiž hrozí kritický nedostatek nafty
Řidiči tankující „diesel“ se v posledních dnech nestačí divit, zvláště pokud sledují vývoj cen na ropy na světovém trhu. Barel ropy Brent v přepočtu do korun – tedy po zohlednění výkyvů kursu koruny k dolaru – stál letos v první polovině července průměrně necelých 1453 Kč, plyne z dat agentury Bloomberg. V první polovině letošního června, než se výrazněji projevil růst cen ropy způsobený vojenským střetem Izraele a Íránu, vyšel na nějakých 1455 Kč. Cena ropy v korunách je tedy meziměsíčně plně srovnatelná, ba dokonce mírně nižší, přesto stála – a stojí – motorová nafta u českých čerpacích stanic v první polovině července meziměsíčně průměrně o 1,10 Kč/l více.
Navíc nafta dále zdražuje. V posledním týdnu o dalších 28 haléřů na litr. Benzín byl sice v první polovině července také meziměsíčně dražší, ale jen o nějakých 70 haléřů na litr. Benzín přitom navíc zlevňuje, za poslední týden o 18 haléřů na litr. Výsledkem je, že se přivírají nůžky mezi cenou benzínu a nafty v ČR. Včera tento rozdíl dosahoval pouze 0,75 haléřů na litr, což je nejnižší rozdíl od letošního 1. dubna. Během topné sezóny je však poptávka po naftě – její topné variantě – tradičně silnější, což relativně vůči benzínu žene výše i cenu nafty motorové.
Nyní, uprostřed léta, tedy cena motorové nafty v poměru k ceně benzínu odpovídá ceně nafty během topné sezóny. I když, pochopitelně, žádná topná sezóna není. Navíc lze předpokládat další zdražování nafty při pokračujícím zlevňování benzínu, čímž se v nadcházejících sedmi dnech a zřejmě i dále poté budou zmíněné nůžky ještě více přivírat, potenciálně dokonce může dojít na vzestup cen nafty nad ceny benzínu. Vždyť zatímco včera daný cenový rozdíl činil zmíněných 0,75 Kč na litr, o rok dříve 16. července 2024, to bylo hned 1,38 Kč na litr. Rozdíl tak byl loni o 84 procent vyšší než letos.
V příštích sedmi dnech lze očekávat nárůst cen nafty o dalších zhruba dvacet haléřů na litr, zatímco benzín v obdobném rozsahu zlevní.
Důvodem zdražování nafty je její potenciálně kritický nedostatek na evropském trhu, ba i světovém trhu. Zásoby nafty jsou ve Spojených státech pro tuto část roku nejníže od roku 1996, zatímco takzvaný crack – neboli cena nafty v porovnání s cenou ropy – je jak v USA, tak v Evropě výrazně výše, než odpovídá dlouhodobému průměru pro tuto část roku.
Na komoditní burze v Rotterdamu, jež je určující i pro ceny pohonných hmot v Česku, se nafta v první polovině července prodávala v přepočtu do korun průměrně za nějakých 15 340 Kč za tunu. V první polovině června pak za 13 750 Kč za tunu. Velkoobchodní nafta je tedy dnes v korunách o bezmála dvanáct procent meziměsíčně dražší, přestože – jak víme – je korunová cena ropy meziměsíčně prakticky totožná.
Proč nafta citelně zdražuje, když ropa cenově stagnuje? Na obou stranách Atlantiku již loni došlo kvůli nejistému výhledu k uzavření některých rafinérií, případně k omezení jejich produkce nafty. Letos v červnu byl globální podíl nafty na zpracovaných ropných produktech pouze 31,4 procenta, což je znatelně pod dlouhodobým průměrem pro danou část roku. Svoji roli hrají i západní sankce vůči Rusku. Rusko tradičně dodává na světové trhy spíše těžkou ropu, jež je příhodnější pro produkci nafty než lehčí druhy ropy.
Ceny nafty v Česku vyskočily ve druhé polovině června v souvislosti se zmíněným izraelsko-íránským vojenským střetem, ale od té doby se – na rozdíl od cen benzínu – nenormalizují. Právě kvůli stále kritičtějšímu nedostatku dieselu na světových a evropských trzích.
V Evropě tento nedostatek bezprostředně umocňuje také další důsledek střetu Izraele a Íránu, totiž rekordní dovoz nafty v podání Egypta. Africká země musí ve zvýšené míře ropná paliva dovážet, čímž se zhoršuje stav zásob nafty v Evropě a pomáhá tlačit její cenu vzhůru, neboť Izrael během zmíněného střetu s Íránem z bezpečnostních důvodů pozastavil produkci na svém největším nalezišti zemního plynu Leviathan. Na dovozu plynu z tohoto naleziště je životně závislý právě Egypt, zejména při výrobě elektřiny, který tak nyní musí výpadek nahrazovat právě zvýšeným dovozem ropných produktů.
Nové občanské povolenky zdraží běžné české domácnosti život o 83 000 Kč ročně
To je náklad plnění programu Fit for 55 ještě před rokem 2030
V úterý termínový kontrakt pro rok 2027 na povolenku EU pro domácnosti uzavřel na londýnské burze ICE na ceně 76,44 eura za kus (viz https://www.ice.com/products/83048353/EUA-2-Futures/data?marketId=7932292&span=1).
Cena je citelně výše, než by odpovídalo stropu EU ve výši 45 eur za tunu emisí, a to i když tento strop upravíme o inflaci (strop je stanovený v cenách roku 2020). Například nizozemská banka ABN Amro předpokládá roku 2027 inflačně upravený strop ve výši 59 eur za povolenku (https://www.abnamro.com/research/en/our-research/esg-economist-how-will-eu-ets-2-nudge-households-energy-bills).
Cena povolenky je tak o takřka 30 procent nad úrovní oněch 59 eur, tedy nad úrovní inflačně upraveného stropu EU.
To naznačuje, že mezinárodní investoři zatím nevěří že Brusel, jenž bude mít obchodování s povolenkami pro domácnosti – někdy si jím říká též občanské povolenky – v gesci, strop dodrží. A na tuto svoji „nevíru“ vsází vlastní peníze či peníze klientů. Pokud by totiž Brusel strop dodržel, nebude plnit závazky Green Dealu EU, včetně jeho páteřního programu Fit for 55. Příliš nízký strop totiž znamená příliš pomalou dekarbonizaci, takže by se nestihl hlavní cíl Green Dealu, tedy dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Pohled investorů podporuje hned několik odborných studií renomovaných institucí pracovišť, například univerzitních.
Už před spuštěním občanských povolenek ostatně v odborných a akademických kruzích panovaly vážné pochyby, zda uvedený strop, na který se odvolávají i mnozí čeští politici, je možné dodržet.
Dané povolenky, povolenky druhého typu, jež jsou někdy označovány jako povolenky pro domácnosti či občanské povolenky, by od roku 2027 měly zatížit například pohonné hmoty či vytápění bytů i v Česku. Podstatně se tak rozšíří část ekonomiky EU, na niž jsou povolenky uplatněny. Ty stávající, tedy povolenky prvního typu, se vztahují hlavně na velké, emisně náročné průmyslové provozy typu elektráren, oceláren, cementáren, ale třeba i cukrovarů. Ty samozřejmě zůstanou dále v platnosti.
Univerzita v Kolíně nad Rýnem letos v dubnu publikovala studii (zde: https://www.ewi.uni-koeln.de/en/news/eu-ets2-could-increase-energy-prices-for-households/), podle které je nerealistické očekávat cenu povolenky druhého typu pod úrovní 250 eur za tunu emisí, mají-li být plněny cíle dekarbonizačního plánu EU Fit for 55, jenž je klíčovou součástí Green Dealu EU. Ceny 250 eur za tunu emisí by povolenky druhého typu měly dle studie dosáhnout před rokem 2030.
Prognózy hned několika dalších studií jsou v grafu níže (graf pochází z této studie, str. 9: https://publications.pik-potsdam.de/pubman/item/item_32144_1/component/file_32191/Carbon+prices+on+the+rise+Shedding+light+on+the+emerging+second+EU+Emissions+Trading+System+EU+ETS+2+.pdf), který zachycuje odhady v cenách roku 2022 k roku 2030. Není v něm ještě zahrnut nejnovější, zmíněný odhad Univerzity v Kolíně nad Rýnem – tedy oněch minimálně 250 eur za povolenku. Pokud tento odhad zprůměrujeme s těmi v grafu, včetně uchýleně nízkého z pera Evropské komise (viz „COM“ v grafu níže), vychází částka zhruba 220 eur za povolenku v cenách roku 2022.
Co by taková cena občanské povolenky znamenala pro peněženky českých občanů.
Rozdělme si dopad občanské povolenky do cen pohonných hmot, dále pak do cen vytápění bytů a domů a konečně do obecné inflace v ČR.
Podle výpočtu České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu by cena totiž povolenky druhého typu ve výši zmíněného stropu, 45 eur za tunu emisí, značila zvýšení ceny pohonných hmot v ČR o 3,20 Kč/l, včetně DPH (zde https://cappo.cz/legislativa/emisni-povolenky-v-doprave-ets2). Každých deset eur v ceně povolenky navíc pak cenu podle asociace zvedne o 0,71 Kč/l.
Pokud ale vyjdeme z hodnoty inflačně upraveného stropu, zmíněných 59 eur za povolenku, taková úroveň by zdražila pohonné hmoty v ČR o 4,20 Kč/l a o dalších 0,93 Kč/l při zdražení o každých deset eur, tedy v inflační úpravě, při zdražení o každých 13,1 eur. Zmíněná suma 220 eur za povolenku bude v odpovídající inflační úpravě činit roku 2027 zhruba 262 eur. To by odpovídalo zdražení pohonných hmot od roku 2027, ale zároveň ještě před rokem 2030, o přibližně 18,60 na litr.
Průměrná cena pohonných hmot, benzínu Natural 95 a motorové nafty, byla v úterý v Česku celorepublikově 33,80 Kč/l. Od roku 2027, nejpozději, do roku 2030 by při započtení ceny nové občanské povolenky plnící závazky Green Dealu tedy za jinak stejných okolností měla vzrůst na 52,40 Kč/l.
Při průměrné spotřebě pohonných hmot na domácnost čítající v současnosti zhruba 975 litrů ročně se tak jedná o nárůst životních nákladů kvůli dražším pohonným hmotám za jinak stejných podmínek ze zhruba 33 000 Kč na přibližně 51 000 Kč, tedy o nějakých 18 000 korun.
Občanské povolenky ale zdraží nejen pohonné hmoty, nýbrž i vytápění bytů a domů, zejména uhlím a plynem.
Při ceně povolenky pro domácnost čítající 250 eur si domácnost připlatí 1250 korun za megawatthodinu, plyne z údajů webu Fakta o klimatu (viz tabulka serveru Peníze.cz níže a zde https://www.penize.cz/vlastnictvi-nemovitosti/473942-nova-emisni-dan-zdrazi-benzin-i-topeni-kolik-si-priplati-domacnosti). Běžný rodinný dům vykazuje spotřebu třeba 25 megawatthodin plynu ročně. V úpravě o inflaci by tak od roku domácnost v něm bydlící postupně, do roku 2030, připlatila takřka 33 tisíc korun ročně v cenách roku 2027.
Běžný rodinný dům využívající stále ještě uhlí vykazuje roční spotřebu kolem 5,5 tuny. Vyjdeme-li opět z dat webu Fakta o klimatu a zmíněné tabulky, pak si domácnost, která v takovém domě bydlí, v úpravě o inflaci připlatí od roku 2027 postupně, ale opět ještě do roku 2030, bezmála 105 tisíc korun v cenách roku 2027.
Většina českých domácností využívajících k vytápění fosilní palivo, uhlí či plyn, využívá plyn, a to zhruba v poměru 85:15. Pokud příslušný poměr použijeme pro stanovení vah, následný vážený průměr činí necelých 44 000 korun.
K tomu připočteme nárůst životních nákladů způsobený nárůstem obecné inflace čistě z důvodu zavedení a následného růstu ceny občanských povolenek.
Polská centrální banka odhaduje, že zavedení povolenek přidá k inflaci dva procentní body (viz text agentury Bloomberg níže). Pokud vyjdeme z tohoto předpokladu a aplikujeme jej na Česko, přičemž budeme dále předpokládat, že v následujících letech – tedy 2028, 2029 a 2030 – stoupne dodatečná inflace z důvodu růstu ceny občanských povolenek vždy o rovný jeden procentní bod, pak životní náklady průměrné domácnosti stoupnou z odhadovaných 415 000 korun v roce 2026 – což vychází z inflačně upravených údajů ČSÚ – o zhruba 21 000 korun do roku 2030, a to čistě z důvodů inflačních tlaků vyvolaných zavedením a růstem ceny občanských povolenek.
Celkově si tak čistě z důvodů zavedení a růstu cen občanských povolenek připlatí běžná česká domácnost bydlící v rodinném domě a využívající jeden automobil po roce 2027, ale ještě do roku 2030, celkem 18 000 + 44 000 + 21 000 = 83 000 Kč ročně.
Ceny zemědělců stále výrazně rostou, zdraží potraviny, třeba vejce
V průmyslu výrobní ceny naopak klesají, ovšem i kvůli slabé poptávce způsobené drahými energiemi
Deflační tlaky v tuzemské průmyslové výrobě byly v červnu mírně silnější, než se čekalo. A to navzdory růstu cen ropy na světových trzích v souvislosti s vojenským střetem Izraele a Íránu. Meziměsíčně se ceny průmyslových výrobců snížily o 0,2 procenta, zatímco experti oslovení agenturou Bloomberg ve střední hodnotě svých odhadů předpokládali stagnaci. Meziročně pak pokles činí 0,7 procenta, zatímco odhad předpokládal pokles jen o 0,5 procenta. Mírná deflace v oblasti průmyslové výroby odráží především dozvuky poklesu burzovních cen energií z vyhrocených úrovní let 2021 až 2023, ale také stále poměrně slabou poptávku, která je ochromena právě i nadále poměrně vysokými cenami energií. Například silová elektřina v kontraktu na rok dopředu stojí letos v Německu průměrně zhruba 88 eur za megawatthodinu, což je sice níže než třeba roku 2022, ale stále výše než před rokem 2020. Vždyť roku 2019 to bylo průměrně 48 eur. Tento takřka 85procentní nárůst cen elektřiny stále zásadně přispívá ke snížení konkurenceschopnosti německého a v té souvislosti také českého průmyslu, jenž je s ním poměrně těsně propojený. Výsledná slabší poptávka po průmyslové výrobě posiluje dezinflační tlaky i v českém průmyslu.
V příkrém kontrastu se situací v průmyslové výrobě, ceny v té zemědělské poměrně strmě rostou
Růst cen v zemědělství letos v červnu vykázal úroveň 13,4 procenta v meziročním srovnání. Vykázal tak mírný pokles oproti květnové úrovni, jež dorovnala nejvýraznější nárůst od února 2023, tedy za více než dva roky. Do Česka se tedy letos na jaře trvaleji vrátil dvouciferný růst zemědělských cen, po více než dvou letech. Ještě letos v březnu rostly ceny zemědělců jen o 8,2 procenta. Jedná se o ceny, za něž zemědělci prodávají svoji produkci k dalšímu zpracování nebo již do obchodní sítě. Proto růst těchto cen zpravidla předznamenává vzestup cen potravin – jak zpracovaných, tak nezpracovaných – v obchodech.
V červnu pokračoval citelný růst ceny vajec – meziměsíčně o 7,9 % z již poměrně vysoké základy. Meziročně vejce přidávají na ceně výrazných 39 procent. V případě vajec se projevuje omezení nabídky dané nutností v řadě evropských zemí vybíjet chovy nosnic, a to kvůli šíření ptačí chřipky. V Česku se tak přidává nutnost investovat do přívětivějšího způsobu jejich chovu, než je ten klecový. Kromě vajec výrazně roste cena mléka nebo skotu. Za celý rok zdraží o zhruba šest procent, právě i kvůli rostoucím cenám zemědělských výrobců.
Hádky o rozpočet EU začaly nečekaně brzy
Evropská komise představila překvapivě objemný, dvoubilionový rozpočet, europoslanci napříč spektrem ji ale záhy napadli, že si jeho objem nemístně nadsadila
Dnes představený návrh rozpočtu na sedmileté období 2028 až 2034 vhodně reflektuje pohnutou dobu a odpovídajícím způsobem přeskupuje priority. Je ale málo pravděpodobné, že v navržené, nečekaně ambiciózní podobě – a v nečekaně vysokém objemu – nakonec projde.
Evropská komise navrhuje rozpočet v objemu takřka dvou bilionů eur v cenách roku 2025. To je poměrně dramatický nárůst oproti objemu stávajícího rozpočtu na období 2021 až 2027, jenž v běžných cenách činí 1,2 bilionu eur.
Kuloárové zvěsti měly za to, že Evropská komise navrhne rozpočet v objemu zhruba 1,7 bilionu eur, a i takový návrh byl vnímaný jako dosti ambiciózní.
Nečekaně vysoký objem rozpočtu velmi pravděpodobně narazí na odpor největších financiérů EU v čele s Německem a Francií. Francie se nyní potýká s vysokým deficitem svého vlastního rozpočtu, kvůli němuž tamní vláda dokonce navrhuje zrušit dva dny pracovního volna, včetně Velikonočního pondělí.
Nicméně značný objem rozpočtu EU v předloženém návrhu otevírá prostor k tomu, aby po očekávatelném kompromisním snížení objemu vznikající rozpočet i tak vykazoval mocný nárůst prostředků, které má Evropská komise k dispozici. Brusel tak tím pochopitelně dále upevňuje svoji moc a vliv ve vztahu členským státům, což se alespoň některým z nich může také poněkud zajídat.
Na odpor zejména jižních států EU narazí zase okleštění podpory zemědělství, státy střední a východní části EU, včetně Česka, nebudou vítat nižší výdaje na soudržnost.
Mnohem větší objem prostředků by měl zato jít na zajištění bezpečnosti EU a také na její kosmické programy. Evropská komise navrhuje vyčlenit pro tyto položky dohromady sumu 131 miliard eur, což pětinásobný nárůst oproti výdajům ve stávajícím rozpočtu.
Přeskupení priorit od zemědělství a soudržnosti vstříc k bezpečnosti, ale také konkurenceschopnosti, je vhodnou reflexí doby, ač jej půjde obtížně politicky prodat a prosadit.
To, jak budou jednání kolem rozpočtu v příštích letech náročná, dokazuje ostatně i aktuální, nynější dění. Evropští zákonodárci napříč stranickým spektrem v čele se Siegfriedem Mureșanem, rozpočtovým vyjednávačem Evropské lidové strany, tedy partaje šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, zpochybnil vlastní údaj o velikosti rozpočtu. Prý je ve skutečnosti „jen“ v objemu 1,8 bilionu eur, neboť Evropská komise prý zavádějícím způsobem započítala nadcházející růst inflace a také splátky covidového dluhu.
V Nizozemsku se dlouží pořadníky na elektrickou přípojku
Jde o fiasko Green Dealu a varování Česku. Na přípojku v Nizozemsku dle Financial Times čekají tisíce firem, země podle listu ohrožuje vlastní ekonomický růst
Nizozemsko se musí uchýlit k přídělům elektřiny. Projevuje se to tak, že se nyní zdaleka nedostává elektrické přípojky všem, kteří o ni zažádají. Podle Financial Times (viz níže) se tak snižuje atraktivita Nizozemska v očích zahraničních investorů, což může mít negativní dopad na celkový ekonomický růst nizozemské ekonomiky.
Jedná se o fiasko přepjatého dekarbonizačního úsilí. Nizozemsko má totiž fakticky málo elektřiny, resp. právě uplatnitelných přípojek do elektrické rozvodné sítě.
Podle Financial Times jsou přitom nizozemské problémy hořkou ochutnávkou toho, co čeká zbytek EU po plnějším náběhu Green Dealu.
Před dvěma lety přestali Nizozemci s těžbou zemního plynu ve svém velkém nalezišti a vsadili na solární panely. Jenže jejich elektrizační soustava potřebuje zásadní transformaci, aby elektřinu z nich pojala. Transformace má do roku 2040 vyjít na v přepočtu zhruba 5000 miliard Kč. To jsou „negativní externality“ obnovitelných zdrojů, jejichž existenci se třeba české zelené lobby daří dosud před veřejností zamlčovat. Evidentně se to dlouho dařilo i nizozemské zelené lobby.
Proto nyní ty příděly. Takřka 12 000 nizozemských firem marně čeká na elektrickou přípojku. To připomíná socialismus v ČSSR, kdy se roky čekalo zase na jinou přípojku, i když jen tu telefonní.
Nizozemská výstraha by měla mimořádně zajímat i Česko současnosti.
Jak od tuzemských energetických expertů zaznělo i v kontextu nedávného rozsáhlého výpadku elektrického proudu v ČR, musí se více nahlas říkat, že obnovitelná energetika je sice nízkoemisní, ale pokud ji chceme, musíme si připlatit. Mýtus levné fotovoltaiky totiž nepočítá s vynucenými náklady, s nimiž evidentně nepočítali ani v Nizozemsku, resp. je podcenili.
Mnohokrát experti počítali náklady pro různou míru zapojení obnovitelných zdrojů pro případ ČR a vždy vyšly celosystémové náklady přepočtené na jednu kilowatthodinu o 80 až 250 procent vyšší než u podobné soustavy s nízkým podílem obnovitelných zdrojů.
