O jednotlivých druzích nápojů pojednáváme ve zvláštních článcích. Zde chceme promluviti o jejich významu pro zdraví konsumentů. Počet umělých nápojů studených a teplých je nepřehledný; v různých zemích připravují se rozmanité nápoje, všude však rozšířeny jsou a hojněji se pojí zvláště pivo, pálenka, víno, káva, čaj, čokoláda a limonáda.
Dobrý zdravý nápoj má býti roztokem snadno ztravitelných látek beze všech škodlivých příměsí a s dostatečným množstvím vody, aby bylo lze nápojem uhasiti žízeň. Zároveň je žádoucí, aby nápoj v přiměřené dávce byl neškodný. Vlastní a nejdůležitější úkol nápoje jest ukojiti žízeň: ostatní vlastnosti jsou podřízeny a slouží jen ku zlepšení chuti, vůně, barvy nebo ke všelikým lékařským účelům, např. povzbuzení neb upokojení nervstva, k odstranění dráždidel atd. Jediný přirozený, zdravý, nápoj je čerstvá voda, ale u všech téměř národů byla voda zatlačena nápoji uměle připravovanými. Oni národové kulturní, u nichž voda ustoupila nápojům umělým a kteří nejvíce takovýchto přípravků spotřebují, odcizili se nejvíce přirozenosti a zároveň stali se vzdálenějšími ideálnímu zdraví. Zasluhuje však pozornosti ta okolnost, že i kmen méně civilizovaný znenáhla odstupuje od čisté vody a hledá ukojení žízně v připravovaných nápojích, zvláště v lihovinách, kterým se nejsnáze přivyká a nejtíže odvyká. Snaha zpříjemniti si život co nejvíce, třeba to vybočovalo z hranic normálností, učinila nápoje lihové velmi oblíbenými. Příjemný účinek jich brzy zmizí, snažíme se co nejdříve opět ve stav takový se uvésti, takže zvykáme velmi záhy a snadno.
Nápoje umělé lze roztříditi ve dvě skupiny. Do prvé náležejí nápoje získané nálevem, odvarem, extrakcí nebo pouhým rozpuštěním (káva, čaj, čokoláda, limonáda), ve druhou řadíme kvašením vzniklé tekutiny (víno, pálenka, pivo, vůbec lihoviny). Nápoje jsou buď úplně tekuté a čiré, anebo chovají součástky nerozpuštěné, pročež vypadají více méně kalné. Všecky čiré, zbarvené nebo bezbarvé nápoje nazývá lid všeobecným jménem voda; tak mluví se např. o malinové vodě. Nápoje rostlinné nazývají se thé (čaje), jsou-li nálevem neb odvarem; nakyslé nápoje slují limonády.
Studené nápoje neměli bychom nikdy píti hltavě, ve velikých doušcích, a lihovinám neměli bychom vůbec přivykati, nýbrž radno jich jenom někdy, výjimkou, jako léku užívati. I při kávě, čokoládě a čaji je zapotřebí střídmosti, hojného pohybu a vydatného dýchání; jinak způsobují po čase slabé trávení a chabost výměny látek; při časté horké kávě podléhají mladé dívky trudovitosti obličeje, kdežto při střídmém pití čaje kůže bývá čistá. Stejně jako se zneužívá piva a lihovin vůbec, přehání se také pití limonád; příliš mnoho nakyslých nápojů zřeďuje krev, seslabuje trávení a způsobuje bledost tváří. Jenom osoby krevnaté, živé, nebo nervosně rozčilené naleznou v nápoji nakyslém ukojení, ač ani tu není radno zvykati si na to. I sodovky v létě se pije příliš mnoho, ač to je vždy menší neštěstí, než mnoho piva.
Také není prospěšno zvykati si na některé thé, např. heřmánkové, bezové, lipové atd., neboť záhy se organismus otupí, účinek jejich je pak nespolehlivý a v případu potřeby selže. Jakmile zvykneme si na nějaký nápoj, znamená to tolik, jako bychom řekli, že ho pijeme příliš mnoho.
Každý rozumný člověk měl by dáti přednost čisté, čerstvé vodě přede všemi umělými nápoji. Kdo tvrdí, že při pivě nebo víně po leta nepil vody, přiznává se k pošetilosti, která se vždy na zdraví mstí. Každá lihovina, i ušlechtilé, aristokratické víno, pijeme-li ji denně, stává se škodlivou; ovšem je na místě v krajinách, kde je špatná voda, kde se víno daří, a kde lze obdržeti lehké, neporušené víno, Při tom nutno je píti střídmě, při náležité práci a pohybu. Lihoviny mají a smějí býti jenom lékem k osvěžení; kdo se otupil jednou, potřebuje stále větších dávek, cítí se záhy vysíleným a ochablým.
