Milí návštěvníci webu. Kromě dalších novinek jsme se v letošním rozhodli přinášet každý den text jedné nebo i několika národních a znárodněných písní a říkadel. Důvod je následující. Od mala jsem s rodiči jezdil k babičce do Chorvatska, kde v Daruvaru a jeho okolí žije početná česká menšina. Dodnes tam dodržují naše tradice a se zájmem sledují dění v Česku a na Slovensku zejména prostřednictvím televize. Dechovku, jakou mají například v Končanici, u nás uvidíte jen málokde. Naši krajané se podle mne umí více radovat ze života, než my v jejich původní vlasti. Zpěv je doprovází doslova všude. A zpívají tam písničky, které u nás mnohdy upadly v zapomenutí. Dříve i nyní jsem byl nejednou vyzván, abych se přidal. Nad mojí odpovědí, že bych to udělal rád, ale tu či onu písničku neznám, jen kroutili hlavou. Znají totiž mnoho písní, které jejich předky doprovázely za časů Rakouska-Uherska na cestě do nového domova. Není proto od věci připomenout je. Při jejich výběru čerpáme z různých pramenů, za základ jsme zvolili prvorepublikový Storchův zpěvní věnec, uspořádal ho Josef Kalenský a Špalíček národních písní a říkadel, který upravil Jan Siedel. Rád bych na závěr ocitoval ze Špalíčku: „Národní píseň provází člověka celým jeho životem, jde s ním po všech jeho cestách za štěstím, za prací, do nových krajů a míst. A tak se stane, že píseň z jednoho kraje najdeme v mnoho obdobách v krajích jiných, takže je velmi nesnadno někdy bezpečně zjistit pravý domov této písně, žijící bez zápisu a not, jenom v ústech lidu… V národních písních je všude hlavním motivem textu běh celého lidského života, ať je to narození, láska, svatba, stáří i smrt. A nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že právě toto nejtěsnější splynutí písně s lidským osudem a životem je základem oné kouzelné životnosti národních písní, která jim zaručila, že přetrvaly celá staletí se všemi bouřemi a otřesy a stále při tom zůstávaly výrazem osobní radosti a smutku člověka, který je prožil.“ Jako první otiskujeme text písně, jejíž část tvoří naší hymnu.
František Petružalek
Kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě stkví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to jest ta krásná země,
země česká, domov můj!
Kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechův slavné plémě,
mezi Čechy domov můj!
*
Kde domov můj, kde domov můj?
Svatopluka hrad kde stojí,
Hana s Moravou se pojí,
Jaroslav kde světa rek
porazil Tatarů vztek:
a to jest ta krásná země,
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě stkví se jara květ,
zemský ráj to na pohled;
a to jest ta krásná země,
země česká, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
kde slovenský větřík věje,
Svatopluka slavné děje
oživujíc v srdcích svých
potomkov rodu věrných;
a to jest ta krásná kraj´na,
zem slovenská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu, vzdoru zmar?
A to jest to slavné plémě,
mezi Čechy domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Velkomoravská koruna
klesla do mořského lůna,
a kde našich králů hrob,
nezůstalo žádných stop;
avšak nová slává vítá
zem moravskou, domov můj?
Kde domov můj, kde domov můj?
Co zhynulo, nevzbudíme,
Svatopluka nevzkřísíme,
aniž jeho města zdi
zrak náš více uvidí;
avšak nová slává vítá
zem slovenskou, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Pro minulost nezoufejme,
nové naději se vzdejme,
posud živ náš národ jest,
mužně zastává svou čest;
v nové jarní kráse zkvétá
zem slovenská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bujará orlice pestrá,
lva bílého věrná sestra,
své perutě rozpíná,
na svou slávu vzpomíná;
v nové jarní kráse zkvétá,
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj!
Tam, kde lidu moravskému,
českému i slovenskému
apoštolé slovanští
věstovali křesťanství,
na posvátném Velehradě,
na Moravě, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bože, velký Hospodine,
ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj,
velký Bože, při něm stůj;
světovládný Hospodine,
chraň slovanský domov můj!
*
Kde domov můj, kde domov můj?
Velkomoravská koruna
klesla do mořského lůna –
nezůstal nám z oněch dob
ani našich králů hrob;
byla druhdy veleslavná
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Pro minulost nezoufejme,
času novému se vzdejme,
času duch otvírá nám
nové slávy jasný chrám.
Též se hlásí k matce Slávě
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bujará Orlice pestrá,
Lva bílého věrná sestra,
snášela s ním nehodu,
cítí teď s ním svobodu.
S českým Lvem se nerozloučí
zem moravská domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bože, velký Hospodine,
ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj,
velký Bože, při něm stůj;
světovládný Hospodine,
chraň Moravu, domov můj!