Národní zpěvník 10: Sláva ti, vlasti má, Hlídka na Vyšehradě

Sláva ti, vlasti má
Sláva ti, vlasti má!
ty´s rekův otčina,
sláva vám, vojíni,
i praporům!
Zavzněte bubny,
prapory zavějte,
válečné písně,
bratři, zapějte!
Po staročesku
buď zazpíváno,
po táboritsku
buď bojováno!
 
Sláva ti, vlasti má!
ty´s pravdu hájila,
i teď jí věrna buď,
vzdor návalům.
Zavzněte bubny,
prapory zavějte,
válečné písně,
bratři, zapějte!
Po staročesku
buď zazpíváno,
po táboritsku
buď bojováno!
 
Aj, nelkej, vlasti má!
cizotou mučená,
tvůj dokud nezhynul
duch národní!
Zavzněte bubny,
prapory zavějte,
válečné písně,
bratři, zapějte!
Po staročesku
buď zazpíváno,
po táboritsku
buď bojováno!
 
Jen dále, vlasti má,
spása tě nemine,
kdo stále setrvá
svůj dojde cíl.
Zavzněte bubny,
prapory zavějte,
válečné písně,
bratři, zapějte!
Po staročesku
buď zazpíváno,
po táboritsku
buď bojováno!
 
Hlídka na Vyšehradě
Kol svatého Vyšehradu
bystrá řeka běží,
na pobřeží pode skalou
lev tam ve snách leží.
 
Leží hluboko ukrytý
v pustém skály stínu,
a rodina lvíčků mladých
dřímá v jeho klínu.
 
Ročně jednou však vystoupí
lev ze tmavých skrýší,
toužebně zrak jeho bloudí
po rakouské říši.

Smutně se ve skrýš svou vrátí
i ve trudné snění:
spěte, spěte, lvové mladí,
ještě čas tu není!
 
Čekaná však když mu v dáli
jitra zář zasvítá,
zařve lev, procitne jeho
rodina ukrytá.
 
Radosti se zazelná
Vyšehradská skála,
mlha se strhne, sláva česká
stane, kde dřív stála.
 
Den nám nastal, probuďte se
vy mladiství lvové,
na zbořených slávy chrámech
vystavte si nové!