Národní zpěvník 29: Zmotaný svet, Kovářská

Zmotaný svet
Bože, môj, otče môj!
jak je ten svet zmotaný!
Čo vystojí, čo vystojí,
chudobný podaný!
 
Každý ho sužuje,
platu nepovyšuje;
veď sa nazdá, že na veky
panuje, panuje.
 
Vy páni zemani!
my jsme vaši poddaní;
my budeme v čiernej zemi
srovnaní, srovnaní.
 
Jak sedliak, tak i pán
musia všetci umriti;
musia všetci v čiernej zemi
uhniti, uhniti.
 
Pánovia, pánovia!
za čo my vám robíme?
či to len za tú zem čiernu,
čo po nej chodíme.
 
 
Kovářská
Není muže nad kováře!
Muž on celý přímé tváře!
On zná státi na svých nohou,
on též tuhé rámě má,
díla věčná, krásu mnohou
rukou, hlavou vykoná!
U nás, u nás
jde ráz na ráz.
Tu rána na ránu co hrom dopadá,
Nadarmo nižádnou kovář nezadá!
 
Kovář rád má všecko rázné,
řeč ni rány nechce prázdné,
slovo mužné, rány hrotné
statný čin po dobrou věc;
a tak ohne, zmlátí, protne
každý odpor našinec.
U nás, u nás
jde ráz na ráz,
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou kovář nezadá!
 
Kovář je vždy muž od rány,
jako doma tak před pány!
křivé rovná, vzdorné zlomí,
Přítel práv, ne lichých slov,
buší kov neb zrádce hromí,
jak co přijde na nákov.
U nás, u nás
jde ráz na ráz,
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou kovář nezadá!
 
Kovář nezná hluky marné,
vyčká času k ráně zdárné.
Prv než železo je žhavé,
nechá hučet prázdný měch.
Znáť se z rány v době pravé,
pravý kovář – pravý Čech.
U nás, u nás
jde ráz na ráz,
tu rána na ránu co hrom dopadá
nadarmo nižádnou kovář nezadá!
 
Česká vlast nám Bohem dána,
uhlím, rudou požehnána,
uhlí dává světlo, plamen,
železo zas sílu dá.
Ohni srdcí, síle ramen,
světlu hlav se svět poddá.
U nás, u nás
jde ráz na ráz,
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou kovář nezadá!
 
Čech vždy býval kovář řádný,
bystrý duchem, ranou pádný;
znal kout ruchadla i stroje,
ostrý meč i bodrý mlat;
nechcem hanbit předky svoje svoji
na svém chceme stát!
U nás, u nás
jde ráz na ráz,
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou kovář nezadá!