Tři dcery
Měltě tatíček tři dcery,
všecky už na vydaj byly.
Jak tu nejstarší vydával
tři sta tolarů s ní dával:
„Budeš mě, dcero, živiti,
jak nebudu moct robiti?
„Budu, tatíčku, toť budu,
do vaší smrti, dá-li Bůh.“
Jak tu prostřední vydával,
dvě stě tolarů s ní dával:
„Budeš mě, dcero, živiti,
jak nebudu moct robiti?“
„Budu tatíčku, toť budu,
do vaší smrti, dá-li Bůh.“
Kdy tu nejmladší vydával,
sto tolarů jí zadával:
„Budeš mě, dcero, živiti,
jak nebudu moct robiti?“
„Budu, tatíčku, toť budu,
do vaší smrti, dá-li Bůh.“
Neminulo sedm roků,
šel tatíček v slabém kroku.
A šel nejprv k své Verušce,
k svojí nejstarší dcerušce:
Budeš mne, dcero, chovati,
já už nemohu dělati?“
Ona do komory vešla,
starý provaz odtad nesla:
„Když nemůžete robiti,
můžete se oběsiti.“
Vzal hůlečku a zaplakal:
„Čeho jsem se já dočkal!“
Vzal hůlečku, šel ze dveří,
šel ku své prostřední dceři.
„Budeš-li mne ty chovati,
kdy už nemohu dělati!“
Ona do komory vešla,
starý sotorek přinesla:
„Kdy nemůžete dělati,
jděte si chleba žebrati.“
Vzal hůlečku a zaplakal:
„Čeho jsem se já dočekal!“
A šel k té nejmladší dceři
a vcházel v strachu do dveří.
„Budeš-li mne včil chovati,
kdy už nemohu dělati?“
A hned do komory vešla
krásný koláč mu donesla:
„Tu máte, tatíčku, jezte,
moje děti mně kolibte.“
„Dcerko moje, dcerko milá,
tebe jsem já nejvíc trestal,
včil u tebe milosť dostal.“
„Dobře jste to mne dělali,
že jste mne z mladu trestali.“
