Národní zpěvník 33: Bojovnice

Bojovnice
Král na vojnu zavolal,
sedláček se zastaral,
sedňa za stůl zaplakal.
 
„Nemám syna žádného,
ani bratra vlastního.
 
„Ty děvečko nejstarší,
jdi za mne bojovati.“
 
„Oj, tatíčku, nepůjdu,
já bojovat nebudu.“
 
„Já jsem srdca měkkého
já se leknu každého.“
 
„Ty dceruško prostřední,
jdi za mne bojovati.“
 
„Oj, tatíčku, nepůjdu,
já bojovat nebudu.“
 
„Já jsem srdca měkkého,
já se bojím každého.“
 
Poslal pro tu nejmladší:
„Tebe já mám nejradši.“
 
„Pojď, děvečko, poď domů,
pojeď za mne na vojnu.“
 
„Já, tatíčku, já půjdu,
za vás bojovat budu.
 
„Já jsem srdca tvrdého,
nebojím se žádného.“
 
A když ju oblékali,
obě sestry plakaly.
 
Když jí vlasy splétali,
všecky panny plakaly.
 
Když na koňa sedala,
Otec, máti plakala.
 
„Jeď, dceruško, jeď s Bohem,
Daj ti pán Bůh dobrý den.“
 
Jak do vojny přijela,
třikrát vojsko objela.
 
Jak ponajprem střelila,
tři sta Turků zranila.
 
Jak po druhé střelila,
celý tábor zranila.
 
Jak po třetí střelila,
všecky Turky zahnala.
 
Podivil se tomu král:
„A co jest to za husár?
 
Jenom jednu dceru mám,
tu tomu vojáčku dám.“
 
„A nejsem já vojáček,
a jsem já ti Anička,
chudobného tatíčka.“
 
„A jednoho syna mám,
tobě, Aničko, ho dám.“
 
Hned se vojna skončila
a svadba se strojila.