Národní zpěvník 36: Milá nad rodinu

Milá nad rodinu
Seděl jeden vězeň
sto padesát neděl
a tak dlúho seděl,
celý ošedivěl.
 
První ráz zaplakal,
cedulenku napsal,
cedulenku napsal,
otcovi ju poslal:
 
„Můj tatíčku starý,
vyplať mia z vězení,
u vězení těžkého,
zámku tureckého.“
 
„Pověz mi, synáčku,
co do tebja ptajú?“
„Sto rynských stříbrných,
ešče tolej drobných.“
 
„Synáčku můj milý,
než to od tebja dám,
než to od tebja dám,
radši ťa tam nechám.“
 
Druhý ráz zaplakal,
cedulenku napsal,
cedulenku napsal
za mamičkú poslal.
 
„Mamičko má milá,
pomož mně z vězenja,
z vězenja tuhého,
zámku tureckého.“
 
„Synáčku můj milý,
co od tebja ptajú?“
„Sto rynských stříbrných
ešče tolik drobných.“
 
„Synáčku můj milý,
než to od tebja dám,
než to od tebja dám,
radši ťa tam nechám.“
 
Třetí ráz zaplakal,
třetí psaní napsal,
třetí psaní napsal,
za bratříčkem poslal.
 
„Bratříčku můj milý,
pomož mně z vězení,
z vězení tuhého,
zámku tureckého.“
 
„Bratříčku můj milý,
co od tebja ptajú?“
„Sto rynských stříbrných,
ešče tolej drobných.“
 
„Bratříčku můj milý,
než to od tebja dám,
než to od tebja dám,
radši ťa tam nechám.“
 
Čtvrtý ráz zaplakal,
cedulenku napsal,
cedulenku napsal,
sestřičce ju poslal.
 
„Sestřičko má milá,
pomož mně z vězenja,
z vězenja těžkého,
zámku tureckého.“
 
„Bratříčku můj milý,
co od tebja ptajú?“
„Sto rynských stříbrných,
ešče tolej drobných.“

„Bratříčku můj milý,
než to od tebja dám,
než to od tebja dám,
radši ťa tam nechám.“
 
Pátý ráz zaplakal,
cedulenku napsal,
cedulenku napsal,
ku svej milej poslal.
 
„Vyplať mia, má milá,
vyplať mia z vězenja,
z vězenja těžkého,
zámku tureckého.“
 
Milá nemeškala,
šňůru kupovala,
milému podala;
„Spusť se, milý důle
po hedvábnej šňůře.“
 
Šestý ráz zaplakal
svej milej děkoval:
„Lepší jedna milá,
než celá rodina.“