Národní zpěvník 39: Sirotci, Buďme veseli, Pijácká

Sirotci

Ach, my ubozí sirotci!

ach, my ubozí sirotci!

my pijem, my pijem,

my pijem, my pijem,

my pijem ve dne i v noci.

Kdyby to pivíčko skonalo,

kdyby to pivíčko skonalo,

co by nás, co by nás,

co by nás, co by nás,

co by nás sirotků zůstalo!

Pivo svůj obyčej mívá,

pivo svůj obyčej mívá,

že z moudrých nemoudrých,

z nemoudrých že moudrých,

že z moudrých bláznů nadělá!

Dva ho vedou za ramena,

dva ho vedou za ramena,

aby ne-, aby ne-,

aby ne-, aby ne-,

aby nekop do kamena.

Třetí mu nohy srovnává,

třetí mu nohy srovnává,

tu pravou přes levou,

tu levou přes pravou,

nohu přes nohu přendává.

Kaluže jako dláždění,

kaluže jako dláždění,

sloupům, -pům, -pům,

-pům, -pům, sloupům,

sloupům dává pozdravení.

Lidé koukají z oken ven,

lidé koukají z oken ven,

myslejí, myslejí,

myslejí, myslejí,

myslejí, že jdou s medvědem:

a oni s kmotrem Matějem!

Buďme veseli

Proč bychom veseli nebyli,

když nám Pán Bůh přeje?

Dává nám na světě pivíčko

a po smrti nebe.

Proč bychom veseli nebyli,

když už smrt utekla?

peklo je vodnicí zaseto:

nepřijdem do pekla.

Pijácká

Ve sklepě sedím hlubokém,

s pivem před sebou soudek,

a v pití hasím divokém

svůj žíznivý žaloudek;

kluk sklepník číhá z daleka,

zda žíznivým se stavím,

mne však hled jeho neleká,

jen: nalej, pivo! pravím.

Mě věčná trápí žíznivosť,

a jak jí mám pozbýti?

ach krutý věru vám to host,

a nechce s krku jíti;

než, vem jí ďas tu dračici

navzdor všem mým nevěstám

věčnou si vemu opici

za ženu svou – a chlestám!