Moravo, Moravo,
Moravičko milá!
Co z tebe pochází
chasa ušlechtilá.
Chasa ušlechtilá,
žádostiva boje;
a jaké to koňstvo
rodí půda tvoje!
Moravo, Moravo,
Moravičko drahá!
proč se přidržuješ
úhlavního vraha?
Úhlavního vraha,
Pánbůh na to patří,
že jsme my Čechové
tvoji vlastní bratři.
Moravo, Moravo!
Tvá orlice pestrá
byla našeho lva
vždy upřímná sestra.
Vždy upřímná sestra,
budiž jí i dále,
máme hrdinského
i dobrého krále.
Moravo, Moravo,
vždycky při nás byla,
ty jsi s námi první
kalich Páně pila.
Kalich Páně pila,
slávu vojny nesla;
proč bys teď krkavci
v dravé spáry klesla.
Moravo, Moravo!
neodkládej dále:
máme hrdinského
i dobrého krále.
Píseň vlastenky
V Čechách tam já jsem zrozena,
vlast má, ta krásná země,
milá mi jest i vážena,
milé její mi plémě;
a můj milý, mi souzený,
v Čechách musí být zrozený.
Matička mne vychovala
jen pro Čecha švarného
a chce, bych jen milovala,
vlastence horlivého:
Kdo můj chce býti milenec,
Čech být musí a vlastenec.
Za Čechů řeč se nestydím,
tať bývala jich sláva,
a každého nenávidím,
kdo Čechem být přestává;
kdo můj chce líbat ruměnec,
Čech musí být a vlastenec.
Já mezi Čechy zrůstala,
sestra mezi bratřími,
a věrna jsem jim zůstala,
chci žít, umříti s nimi;
protož i můj oblíbenec
Čech musí být a vlastenec.
