Já mám chaloupku
Já mám chaloupku
na vršku bez došků
otrhanou:
až já se opiju,
já si ji pošiju
hra- hra- hra- hra- hra- hra-
hrachovinou.
My jsme sedláci
v naší vsi jako psi
oškubaní;
kdyby byl rychtář pes,
kantor pes, šafář pes,
bylo by psů, psů, psů,
plničká ves.
Já mám valacha,
valacha, lenocha,
on se pase,
Až on se napase,
potom mě donese
k mej milej rozmilej
v krátkém čase.
Já mám klisinku,
ona má lysinku
pěknou bílou;
až já ji ovsa dám
já si ji osedlám
ona mě ponese
za mou milou.
Pomíjejíčnost
Nic netrvá na světě věčně,
praví nám minulý čas;
každý tu pobude chvilku,
a již se stěhuje zas.
Co jich tu před námi bylo,
jenž hráli a smáli se dost!
Uprostřed hraní a smíchu
přišel ten nezvaný host.
Co jich tu po nás zas bude,
jenž hráti a smát se budou:
sotva tu pobudou chvilku,
již zas za námi půjdou.
My máme se všickni tak rádi,
i protož se veselme teď,
počneme pospolu zpívat,
každý své sklenice hleď!
My máme se všickni tak rádi,
dán je nám radostný čas;
neb kdo ví, zda přes rok všickni!
zde budem seděti zas.
A jestliže na přes rok zase
nám popřeje štěstí se sejít,
tu na zdraví celého spolku
poznovu počneme pít.
