Šampaňská
Deset tisíc litých čertů
z pekla vyšlo na rozkoš,
ale žádný z těch pobertů
neměl v kapse ani groš.
Vší pomoci jsouce prázdni,
jeden skučel, druhý klel,
avšak kudy kam, to žádný
ze všech čertů nevěděl.
Starý Satan smál se tomu,
až se za břich popadal:
„Bodejž do vás tisíc hromů!
kam jste každý rozum dal!“
Čerti nevědí si rady,
vtip jim zamrz´ na chladě:
všickni troubí tu i tady,
jak strašáci v zahradě;
tu se zvedne Šotek malý:
„Hloupí chlapi, pojďte sem!
jen já jsem ďas dokonalý,
já vím kudy z bryndy ven!
Žízeň máte – to vám věřím,
na sucho je těžko mlít!
Věřte, že kam já zaměřím,
můžem darmo se napít.
V panském sklepě tam se svítí,
tam se dáme na kvartýr,
ukážem, jak známe píti
rejnské, české i špaňhelské
malvazír!
Ač si dvéře zavírají –
čerti malou skulinou
do sklepů se provlíkají,
to od klíče štěrbinou,
„Hura ďasi! zdráv rarášek,
ten nám dobrou radu dal!“
A hned deset tisíc flašek
sbor těch čertů vychlastal.
V jedno řvalo pásmo běsů:
„Nad víno nic na světě!“
a tak pili v sladkém plesu
zdraví pekla knížete. –
Když se čerti všickni zpili,
kohout k ránu zazpíval:
všecky flašky prázdny byly,
Satanáš k nim zavítal.
Za trest všecky čerty, vzteklý,
do těch flašek zabednil;
aby pak mu neutekli,
špunty drátem upevnil. –
Deset tisíc litých čertů
do flašek je vbedněno,
a co kypí z těchto flašek,
to Šampaňské má jméno.
Když pak špunty vzhůru lítaj,
krev se vínem rozpění,
veselé nás zpěvy vítaj,
věru, tu se čert žení!
