Národní zpěvník 56: Náhrada, Porada, David

Náhrada

Šlo děvčátko pro vodu,

pro voděnku studenú.

Došel pán, rozbil džbán.

Děvče hned nemeškalo

a za pánem běžalo:

„Když jsi pán, zaplať žbán.“

„Nestaraj sa, děvče ty,

škoda sa ti zaplatí,

za ten žbán dukát dám.“

Děvče dukát nechtělo,

jenom žbána želelo:

„Když jsi pán, zaplať žbán.“

„Nestaraj sa děvče ty,

škoda sa ti zaplatí,

za ten žbán dům ti dám.“

Děvče domů nechtělo,

jenom žbána želelo:

„Když jsi pán, zaplať žbán.“

„Nestaraj sa, děvče ty,

škoda sa ti zaplatí,

za ten žbán sebe dám.“

Děvče domu běžalo

a na máti volalo:

„Rozbila jsem, ráda jsem

ztratila jsem, našla jsem:

za ten žbán pána mám.“

Porada

Chodila matička,

po břehu chodila,

švarného synáčka

na ruce nosila.

„Ach, synu, synáčku,

co ti mám udělat?

Mám-li tě utopit,

nebo tě vychovat?“

„Má milá matičko,

toho nedělejte;

radš mě vychovejte,

na vojnu mě dejte.

„Přijde vám pochvala

od krále našeho,

že jste vychovala,

vojáka švarného.“

David

Vím já lučinu širokou,

na ní olivu vysokou.

Pod tou olivou David hrál,

až se hájíček rozléhal.

Ó přeradostná novina,

přišla tě k němu Maria.

„Davide, milý Davide,

tvoje matička v pekle je!“

Tu svatý David nemeškal,

vezma housličky hned se bral.

Když tam před peklo jest přišel,

svoji matičku uslyšel.

Hned na housličkách zahudal,

svoji matičku ven volal.

Dušičky se jí chytaly,

z pekla ven vyjít nedaly.

Hned on se s ďáblem zakládal,

kdo by z nich pěknej zahudal.

David pěkněji zahudal,

svoji matičku vyhudal.

„Davide, milý Davide,

budeš-li ty sloužit u mne?

Nebudeš těžce dělávat,

jenom v měsíčku sedávat,

svaté písničky zpívávat.“