.jpg)
Porada
Chodila matička,
po břehu chodila,
švarného synáčka
na ruce nosila.
„Ach, synu, synáčku,
co ti mám udělat?
Mám-li tě utopit,
nebo tě vychovat?“
„Má milá matičko,
toho nedělejte;
radš mě vychovejte,
na vojnu mě dejte.
„Přijde vám pochvala
od krále našeho,
že jste vychovala,
vojáka švarného.“
David
Vím já lučinu širokou,
na ní olivu vysokou.
Pod tou olivou David hrál,
až se hájíček rozléhal.
Ó přeradostná novina,
přišla tě k němu Maria.
„Davide, milý Davide,
tvoje matička v pekle je!“
Tu svatý David nemeškal,
vezma housličky hned se bral.
Když tam před peklo jest přišel,
svoji matičku uslyšel.
Hned na housličkách zahudal,
svoji matičku ven volal.
Dušičky se jí chytaly,
z pekla ven vyjít nedaly.
Hned on se s ďáblem zakládal,
kdo by z nich pěknej zahudal.
David pěkněji zahudal,
svoji matičku vyhudal.
„Davide, milý Davide,
budeš-li ty sloužit u mne?
Nebudeš těžce dělávat,
jenom v měsíčku sedávat,
svaté písničky zpívávat.“
Nocleh Marie Panny
Chodila Maria
po širokém světě,
nosila synáčka
v svém svatém životě.
Přišla ona, přišla
k kováři jednomu:
„Kováři, kováři!
Dej ty mně noclehu.“
„Jak pak ti nocleh dám?
Moc tovaryšů mám;
ve dne, v noci kují,
ohně nezhašují.
Přišla ona, přišla
do pusté maštalky,
jen za práh kročila,
syna porodila.
Přišlo do maštalky
kovářovo dítko:
„Zakolíbej ty mně
moje nemluvňátko!“
„Jak pak zakolíbám,
když ručiček nemám?
Ani těch ručiček,
ani těch očiček!“
„Dotkni se plínčiček,
budeš mít ručičky;
dotkni se jesliček,
budeš mít očičky.“
Přišlo dítě domů,
přišlo k otci svému
ručkama hrající,
očima mrkající.
Tu se hned otec ptal:
„Kdes ty ručičky vzal?
Ty bílé ručičky,
a modré očičky?“
„Dala mi je, dala
panenka Maria,
co včera na večír
noclehu prosila.“
„Kdybych já byl věděl,
že byla Maria,
byl bych ji položil
do zlata, do stříbra.
Sám byl bych si lehnul
hlavou na kamení,
hlavou na kamení,
nohama do trní!“
.jpg?s3=1)
