Ne, Česko za poskytnutí peněz Ukrajině nebude ani ručit, ani je splácet

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Ti, kteří tvrdí, že ano, neznají základy práva EU, kde je daná možnost od roku 1999 a existují i precedenty

Bezúročná půjčka EU Ukrajině, dojednaná včera nad ránem na summitu v Bruselu, ve skutečnosti není tak úplně půjčkou, a ani ne ze strany celé EU. To zní trochu jako zpráva rádia Jerevan, leč je to tak. Zúčastnění už nyní tuší, že s velkou pravděpodobností nebude splacena a že jde tedy fakticky o grant Ukrajině. Leda že by Rusko zaplatilo Ukrajině válečné reparace, což ovšem předpokládá jeho válečnou kapitulaci. Nebo že by se půjčka splatila z ruských devizových rezerv, ve zmrazeném stavu ležících na účtech zejména v Belgii, jež ale jejich využití pro takový účel kategoricky odmítá.

Hovořme tedy vskutku o grantu Ukrajině. Za účelem jeho poskytnutí si nejprve musí země EU samy půjčit od mezinárodních investorů typu bank či třeba penzijních fondů, aby jej následně mohly Kyjevu převést. Zde už je na místě hovořit opravdu o půjčce se vším všudy. Nikoli však o půjčce v podání celé EU. Půjčí si pouze 24 z 27 zemí EU, a to bez Česka, Slovenska a Maďarska. Daný trojlístek zemí nebude za půjčku ani ručit, a nebude ji ani splácet.

Triu těchto zemí umožňuje vyvázání se z ručení a splácení půjčky na grant Ukrajině unijní institut posílené spolupráce. Tento institut, jejž fakticky ještě pod názvem „bližší spolupráce“ zavádí už Amsterodamská smlouva z roku 1999, umožňuje uplatnit prvky „dvojrychlostní EU“. O deset let mladší Lisabonská smlouva už hovoří o „posílené spolupráci“, přičemž zvyšuje z osmi na devět minimální počet unijních zemí, které v té či oné oblasti chtějí a legálně mohou postupovat „integrovaněji“ než jiné v EU, čímž tedy zařadit „vyšší rychlost“ integrace nebo spolupráce.

Existují precedenty. Například v roce 2017 byl Evropskou unií zřízen Úřad evropského veřejného žalobce. Přesněji, byl zřízen 24 zeměmi EU, protože Dánsko, Irsko a Maďarsko se z příslušné spolupráce z různých důvodů vyvázaly. Úřad, jenž sídlí v Lucemburku, tedy ani nefinancují, přestože je jeho chod hrazen ze společného rozpočtu EU. Dánští, irští i maďarští daňoví poplatníci tedy těží z existence úřadu, který například stíhá podvody s penězi EU, tedy chrání i peníze, které do společného rozpočtu odvedli daňoví poplatníci daných tří zemí, aniž by tedy tito dánští, irští a maďarští poplatníci za úřad platili. Platí jej daňoví poplatníci zbylých 24 zemí EU, a to právě proto, že se těchto 24 zemí rozhodlo uplatnit institut posílené spolupráce. Ten tedy, jak vidno, umožňuje Evropské unii postupovat dále, integrovat se rychleji, aniž by byla nutná jednomyslnost.

Z finančního hlediska je věc v rámci rozpočtu EU ošetřena korekčním mechanismem, takže Dánsko, Irsko a Maďarsko získávají refundaci, případně se krátí jejich příspěvek do společného unijního rozpočtu, v rozsahu odpovídajícím nákladnosti jejich příspěvku na chod Úřadu evropského veřejného žalobce, kdyby se na něm podílely.

Podobných precedentů existuje více. Pokud se tedy na bruselském summitu 24 zemí EU dohodlo na posílené spolupráci stran půjčky na grant Ukrajině, nejde o nic úplně nového. Byť institut posílené spolupráce dosud ještě nebyl uplatněn v této konkrétní oblasti poskytnutí finančních prostředků třetí straně a související půjčky.

Grant Ukrajině tedy poskytne nikoli 27, ale jen 24 zemí EU. Tak jako Dánsko, Irsko a Maďarsko nefinancují Úřad evropského veřejného žalobce, nebudou Česko, Slovensko a opět Maďarsko financovat grant Ukrajině. A nebudou se za něj ani zaručovat.

Přestože za půjčku na grant Kyjevu ručí země EU prostředky z unijního rozpočtu, netýká se to prostředků odpovídajících příslušným příspěvkům Česka, Slovenska a Maďarska do rozpočtu EU. Ty budou z participace na ručení a splácení vyvázány podobně, tedy korekčním mechanismem, jako se z financování Úřadu evropského veřejného žalobce vyvazuje Dánsko, Irsko a Maďarsko.

Konkrétně bude Evropská komise za půjčku na grant Ukrajině ručit rezervou v rámci rozpočtu EU, ale díky uplatnění korekčního mechanismu opět jen tou částí, která odpovídá příspěvkům 24, nikoli 27 členských zemí. Fakticky si od mezinárodních investorů půjčí na grant Kyjevu pouze 24 zemí EU, které budou ručit svojí částí rezervy v rozpočtu EU, nikoli rezervou celou. (Rezerva v rozpočtu EU vzniká coby rozdíl mezi objemem prostředků, jimiž unijní země maximálně mohou právoplatně financovat chod EU a objemem prostředků, které jsou skutečně využity.)

Pochopitelně, v případě využití institutu posílené spolupráce je situace obtížnější než v případě využití téhož institutu při zajištění chodu Úřadu evropského veřejného žalobce, protože si lze představit stav, kdy by se za půjčku na grant Ukrajině odmítly zaručit a splácet ji největší ekonomiky EU a s nejlepším ratingem své úvěruschopnosti, jako je v prvé řadě Německo. Bez účasti Německa a dalších zemí s nejlepším ratingem, jako je Nizozemsko, by společné půjčování na grant Ukrajině bylo ohroženo, neboť by příslušné dluhopisy nemusely disponovat tak vysokým ratingem, který by zajišťoval jejich finanční výhodnost, tj. dostatečně nízké úročení. Takový problém pochopitelně nevyvstává v případě uplatnění institutu posílené spolupráce při zřízení a zajištění chodu Úřadu evropského veřejného žalobce. Ten žádný rating nepotřebuje.

Protože však země, které se na půjčce na grant Ukrajině podílet nebudou, tedy Česko, Slovensko a Maďarsko, neřadí ani k největším ekonomikám EU, ani k těm s nejlepším ratingem, zbývajících 24 zemí EU si může výhodně půjčit i bez nich.

Sečteno, podtrženo, Česko nebude za půjčku peněz pro Ukrajinu, jde o zhruba 45 miliard korun, ani ručit, ani ji nebude splácet. Právní pořádek EU na takovou možnost rámcově myslí a již ji také v praxi uplatňuje.

Belgie – Německo 1:0, Ukrajina peníze z ruských rezerv nedostane, místo toho si EU půjčí společně, ovšem bez Česka, Slovenska a Maďarska

Česko tak může ušetřit zhruba 45 miliard Kč

Lídři zemí Evropské unie se v pátek nad ránem na summitu v Bruselu dohodli, že poskytnou Ukrajině zejména na její válečné výdaje v příštích dvou letech celkem 90 miliard eur, v přepočtu zhruba 2,2 bilionu korun. Tyto prostředky Kyjev ovšem nezíská ze zmrazených ruských devizových rezerv, nýbrž ze společného dluhu EU. Na zárukách tohoto dluhu se přitom nebudou podílet tři země EU, a to Česko, Slovensko a Maďarsko.

Pro Českou republiku to znamená potenciální úsporu zhruba 45 miliard korun. V letošním roce totiž Česko přispívá do rozpočtu EU z 1,82 procenta. Právě rozpočtem EU bude kryt zmíněný společný dluh EU pro Ukrajinu. Evropská komise si půjčí od mezinárodních investorů, přičemž úrokové platby a jistina nakonec budou hrazeny z rozpočtu EU. Protože se však Česko – a s ním také Slovensko a Maďarsko – z této půjčky vyvázaly, znamená to pro Prahu potenciální úsporu zhruba 40 miliard korun a dalších několik miliard v podobě neuskutečněných úrokových plateb. Například pětiletý společný dluhopis EU momentálně podle dat Bloombergu vynáší investorům 2,6 procenta ročně, takže na úrokových platbách by Česko při takové splatnosti ušetřilo zhruba miliardu ročně.

Nelze předpokládat, že by Ukrajina poskytnuté peníze splatila, ačkoli oficiálně se celá operace označuje jako reparační půjčka. Kyjev by totiž peníze splatil pouze v případě, že by Rusko Ukrajině zaplatilo válečné reparace – a z těchto peněz by pak Kyjev splatil půjčku Evropské unii. Jenže je krajně nepravděpodobné, že by Rusko kdy Ukrajině reparace platilo. To by předpokládalo, že v probíhající válce prohraje a bude nuceno kapitulovat.

Společné půjčení EU pro Ukrajinu představuje vítězství Belgie a prohru Německa. Belgie totiž kategoricky odmítala, aby se peníze Ukrajině poslaly ze zmrazených ruských devizových rezerv, které jsou uloženy především na jejím území. Žádala neomezené záruky od dalších členských zemí EU, které ty však dát odmítly. To podle Belgie nakonec potvrzuje oprávněnost jejího odmítavého postoje. Belgie záruky žádala pro případ, že by došlo k rozmrazení ruských devizových rezerv, například vypršením příslušných sankcí nebo rozhodnutím soudu, a ona by pak musela peníze, které mezitím odputovaly na Ukrajinu, vrátit Rusku „ze svého“.

Svým způsobem je resumé bruselského summitu vítězstvím také pro Česko, Slovensko a Maďarsko, jejichž lídři uhájili postoj, který deklarovali před zahájením jednání, tedy že další poskytnutí prostředků Ukrajině ze svých zdrojů odmítají, přičemž současně prakticky zavrhují i použití ruských rezerv.

Naopak Německo, které společně s Evropskou komisí patřilo k nejzavilejším stoupencům využití ruských rezerv, na summitu pohořelo. Berlín se chtěl vyhnout prohlubování společného dluhu EU, které pro něj není příliš výhodné. EU jako celek si totiž půjčuje za vyšší úrok než Německo samotné, které je přitom současně z titulu velikosti své ekonomiky největším přispěvatelem do rozpočtu EU. Fakt, že z poskytnutí peněz Ukrajině se vyvázaly tři ekonomiky, byť menší, tedy ČR, Slovensko a Maďarsko, znamená, že o to více budou ostatní zbývající země EU v čele právě s Německem muset Ukrajině poskytnout.

ČNB nechala sazby beze změny, zůstanou tak ještě rok, míní trh

Inflace v Česku je výrazně nižší než v okolních zemích, i proto, že Evropská centrální banka nastavuje citelně nižší úroky

Bankovní rada České národní banky rozhodla ponechat základní úrokovou sazbu na úrovni 3,5 procenta. Přetrvávající inflační tlaky v oblasti služeb či částečně potravin, ale také možný hlubší deficit státního rozpočtu v roce 2026, rovněž potenciálně proinflační, představují klíčové důvody, proč se centrální banka dle očekávání opět rozhodla základní sazbu neměnit. Na stávající úrovni zůstává od první poloviny letošního května. Koruna na rozhodnutí prakticky nereagovala, neboť bylo očekávané opravdu široce a v kursu tedy zaceněné. Trh v současné době soudí, že ČNB ponechá sazbu beze změny v dalších zhruba dvanácti měsících, načež další její pohyb by měl být nahoru. Část analytiků se ovšem domnívá, že stále existuje prostor pro redukci sazeb.

Například nizozemská banka ING se zatím neobává nárůstu inflačních tlaků v Česku, jejž by podle některých tuzemských komentátorů měly vyvolat navýšené výdaje nové české vlády. Naopak, banka pro příští rok pracuje s možným scénářem trvalejšího poklesu inflace v ČR pod úroveň dvou procent. ING proto dokonce nevylučuje, že Česká národní banka příští rok přikročí ke snížení své základní úrokové sazby, neboť právě inflace může dle ING trvaleji klesnout pod úroveň cíle ČNB ve výši dvou procent. A protože je třeba podle ING čekat spíše snížení než zvýšení základní sazby, česká koruna zmírní své dosavadní letošní zpevňování a v příštím roce posílí jen k úrovni 24,00 za euro.

ČNB svojí poměrně přísnou měnovou politikou přispívá ke stlačení inflace na podprůměrnou úroveň v rámci EU. Podle Eurostatu činila meziroční inflace v ČR v listopadu 1,8 procenta, zatímco na Slovensku vykázala hodnotu 3,9 procenta a v Rakousku či Chorvatsku dokonce čtyři procenta. Klíčovým důvodem je fakt, že Evropská centrální banka drží základní sazby citelně níže než ta česká. Nyní ECB rozhodla ponechat základní depozitní sazbu na úrovni dvou procent.

„Vlk se má nažrat o koza zůstat celá“ aneb Evropská komise se chce ruského majetku v Euroclearu zmocnit tak, aby technicky zůstal nedotčen

Hodlá nahradit bezcennými dluhopisy hotovost a tu darovat Kyjevu

Není vůbec snadné získat ruský rezervní majetek uložený v EU, v prvé řadě u belgické společnosti Euroclear, a poslat jej jako finanční pomoc Ukrajině. Není to snadné ani z hlediska Evropské komise. Ta totiž dlouhodobě vyzdvihuje nedotknutelnost vlastnických práv jako jednu ze základních hodnot Evropské unie.

Tato vlastnická práva se vztahují i na ruskou centrální banku, která ruský majetek u Euroclearu právně drží. Takový majetek lze i podle práva EU sice zmrazit, což se právě děje, ale nemůže být jen tak zkonfiskován. Aby mohl být zkonfiskován, muselo by z evropské strany dojít k vyhlášení války Rusku.

A protože nejlepší obranou je útok, ruská centrální banka už koná. U moskevského arbitrážního soudu od minulého týdne žádá, aby jí Euroclear vrátil bezmála 230 miliard dolarů. Euroclear sice nespadá do jurisdikce daného moskevského soudu, ale případ může doputovat před evropské arbitrážní soudy, které už se řídí právem EU. A existují právní precedenty.

Například roku 2023 vyhrál ukrajinský státní plynárenský podnik Naftogaz arbitráž u soudu v nizozemském Haagu. Verdikt mu přisoudil pět miliard dolarů jako odškodné za zabavený majetek, který ruská strana uchvátila během své anexe Krymu roku 2014. O pět let dříve, roku 2018, zase Naftogaz získal ve stockholmské arbitráži s ruským plynárenským kolosem Gazprom, jejž ovládá Kreml, celkem 2,1 miliardy dolaru.

Nyní to tedy může být naopak ruská strana, konkrétně ruská centrální banka, jež odejde od některého z arbitrážních soudů v EU jako vítězná. A platit by musela primárně Belgie, jakožto domovina Euroclearu.

U Euroclearu má nyní Rusko majetek za zhruba 206 miliard dolarů v podobě hotovostní a nějakých necelých 11 miliard dolarů v podobě cenných papírů, zejména dluhopisů. Ty dojdou do splatnosti v příštím a přespříštím roce. Úroky z tohoto ruského majetku – jde o přibližně tři miliardy dolarů ročně – se konfiskují už nyní, jakožto daň z úroku. Pomáhají financovat Ukrajinu.

Něco jiného je však zkonfiskovat samotnou jistinu. Na tu již daň z úrokových plateb uplatnit nelze.

V Bruselu proto členské země EU budou diskutovat, jak se ruského majetku zmocnit, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“, tedy aby papírově zůstal nedotčen.

Evropská komise přitom navrhuje následující postup. Evropská unie vydá dluhopisy s nulovým kuponem, tedy fakticky bezúročné dluhopisy. Členské země EU se za tyto dluhopisy zaručí, což z daných dluhopisů z účetního hlediska učiní fakticky ekvivalent hotovosti. Euroclear je přitom oprávněn ve svém účetnictví nahradit hotovost dluhopisy vysoké kvality. Jejich vysokou kvalitu garantuje zmíněné zaručení se v podání členských států EU.

Z účetního hlediska je jedno, zda Euroclear disponuje ruským majetkem v podobě hotovosti nebo dluhopisů vysoké kvality. Rusko by tedy nadále mělo u Euroclearu uloženo svůj majetek, akorát tedy již ne v podobě hotovosti, leč dluhopisů vydaných EU.

Tím pádem dochází k uvolnění hotovosti, aniž by byl fakticky ruský majetek konfiskován. Papírově Rusko stále svůj majetek u Euroclearu bude držet. Jen tedy ne v podobě hotovosti, ale v podobě jejího účetně plnohodnotného ekvivalentu – dluhopisů vysoké kvality. Uvolněná hotovost tím pádem může putovat na účty Ukrajiny, jako takzvaná reparační půjčka. Přitom tato půjčka neustavuje z hlediska Ukrajiny a jejích veřejných financí nový dluh. Protože dané peníze účetně stále drží Rusko, v podobě dluhopisů EU, které je přece – opět účetně – Ukrajině neposkytlo. Takže ani nevznikl žádný dluh na straně Kyjeva.

Dané dluhopisy EU nejen, že mají nulový kupon, takže jsou bezúročné, ale současně nemají nikdy dojít do splatnosti. Představují jakýsi věčný papírový slib Rusku, že jeho pohledávky budou splaceny. Ty dluhopisy mohou být zpeněženy, přeměněny v hotovost, pouze pokud Rusko zaplatí Ukrajině válečné reparace, což se s největší pravděpodobností nikdy nestane, pokud tedy Rusko válku vojensky neprohraje. Odtud ostatně celý název této historicky bezprecedentní operace – reparační půjčka. Idea je taková, že tato půjčka může být splacena jedině z válečných reparací Ruska Ukrajině. Ale protože na ně nejspíše nikdy nedojde, stává se půjčka Ukrajině fakticky nevratným transferem. V podstatě darem.

Problém s touto operací nastane tehdy, pokud arbitrážní soud rozhodne ve prospěch Ruska nebo pokud vyprchají sankce, které ruský majetek u Euroclearu zmrazují. Rusko totiž, jak víme, nadále zůstává držitelem majetku u Euroclearu, zkonfiskován mu nebyl, a okamžitě by požadovalo jeho vyplacení – a v hotovosti.

Česko letos dováží rekordní množství oceli z Ruska, mnozí Češi však i tak bědují nad přesunutím poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet

V době masivních německých dotací jde o nepochopení základních souvislostí

Česko kvůli drahým energiím dováží rekordní množství oceli z Ruska, čímž přispívá na jeho válku na Ukrajině, ale teď začali mnozí Češi bědovat, že převedení poplatku za obnovitelné zdroje se zatíží rozpočet.

Takoví Němci ovšem nebědují, od příštího roku zadotují elektřinu tak masivně, že tamnímu průmyslu spadnou celkové platby za ni na polovinu letošní úrovně (viz graf níže). Němcům, kteří jsou navíc v poměru k HDP o 41 procent zadluženější než Češi, snad masivní dotace rozpočet nezatíží?

Přitom, jak vidno z grafu výše, české převedení poplatku za obnovitelné zdroje je jen pětinové v porovnání s tím, jakou úlevu chystají průmyslu roku 2026 právě Němci. A nejen průmyslu. Uleví také domácnostem, třeba v podobě dotování poplatků za přenosovou soustavu. Jen tato úleva, která je plošná, bude v Německu v přepočtu na obyvatele o 17 procent vyšší než české dotování poplatku za obnovitelné zdroje.

Samozřejmě, ideální by místo dotací bylo skoncovat s podstatou drahých energií, tedy s emisními povolenkami EU nebo německou Energiewende, tedy tamním debaklem energetické transformace. Na děje typu vypnutí a likvidace desítek jaderných bloků v Německu, i kdyby nakrásně byly vratné, však česká vláda nemá a nemůže mít sebemenší vliv. Rovněž skoncování s povolenkami je unijní záležitostí, ne českou.

Převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet ČR je primárně úlevou tuzemskému průmyslu, který kvůli mohutným německým dotacím bude od příštího roku z hlediska své konkurenceschopnosti v ještě svízelnější, krizovější situaci.

Můžeme bědovat, že zatížíme rozpočet, ale když jej zatěžují země okolo, a ještě mohutněji, je takový nářek jen projevem nepochopení elementárních souvislostí. Když v závodě dopují všichni závodníci, až na jednoho, ten se sice může chrabře konejšit, že je „čistý“, resp. nejméně nadopovaný, avšak prohraje. V kontextu českého průmyslu to znamená odchod třeba poslední ocelárny, jež v zemi ještě je, do zahraničí a potenciálně ještě objemnější dovoz oceli z Ruska.

Za energetické krize let 2022 a 2023, tedy rovněž za krizové situace z hlediska průmyslu, převedla poplatek na rozpočet také Fialova vláda. Tehdy to rozpočet nezatěžovalo? (20.12.2025)