Nejméně jsou lidé spokojeni s hustotou silničního provozu a zásobami podzemních a nadzemních vod

V rámci červnového šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR zabývalo problematikou životního prostředí. Respondenti byli dotazováni na to, jak jsou spokojeni či nespokojeni se stavem životního prostředí v České republice a v místě svého bydliště, kde kromě celkového stavu hodnotili i některé konkrétní oblasti životního prostředí (např. čistotu ovzduší, kvalitu pitné vody, hustotu silničního provozu či úroveň světelného znečistění). Šetření dále zjišťovalo, zda se lidé zajímají či nezajímají o informace týkající se životního prostředí v ČR a zda je považují za dostatečné či nedostatečné.
Ze současného šetření vyplývá, že o informace týkající se životního prostředí v ČR se zajímají necelé dvě třetiny české veřejnosti (65 %, z toho 53 % se „spíše zajímá“ a 12 % se „rozhodně zajímá“). Oproti tomu 34 % dotázaných uvedlo, že se o tyto informace nezajímá, když 30 % z nich se „spíše nezajímá“ a 4 % se „rozhodně nezajímají“. V porovnání s minulým šetřením z května 2019 se výsledky statisticky významně nezměnily. Z delší časové perspektivy však od roku 2017, kdy byl podíl těch, kdo se o informace týkající se životního prostředí v ČR zajímají, nejnižší, postupně roste jejich podíl na jednu z nejvyšších hodnot za celé sledované období, tedy od roku 2006. Aktuálně naměřené hodnoty jsou mimo rok 2019 dále srovnatelné s roky 2013, 2009 a 2007, statisticky významně vyšší hodnoty pak byly zjištěny pouze v roce 2006.
Z hlediska sociodemografických charakteristik se zájem o životní prostředí v ČR zvyšuje se stoupajícím vzděláním a lepším hodnocením životní úrovně vlastní domácnosti. Vliv ostatních charakteristik (pohlaví, věk, spokojenost se životem, politická orientace) se neukázal jako statisticky významný.
Pokud jde o hodnocení dostatku či nedostatku informací o stavu životního prostředí v ČR, mínění české veřejnosti v této otázce není jednoznačné, neboť statisticky srovnatelný podíl dotázaných zastává názor, že těchto informací je dostatek (47 %, z toho 42 % spíše a 5 % rozhodně) i nedostatek (48 %, z toho 40 % spíše a 8 % rozhodně). Zbývající dvacetina (5 %) dotázaných nedokázala jasně odpovědět a zvolila variantu „nevím“.
V porovnání s předchozím šetřením z května 2019 statisticky významně vzrostl (o 9 procentních bodů) podíl těch, kteří hodnotí informace o stavu životního prostředí v ČR jako dostatečné a zároveň poklesl (o 8 procentních bodů) podíl těch, kteří je hodnotí jako nedostatečné. Aktuální pocit dostatku informací je nejvyšší od počátku měření, tj. v roce 2006, přičemž je ale statisticky srovnatelný s roky 2011, 2012 a 2014.
Z hlediska sociodemografických charakteristik, podobně jako v předcházející otázce, hodnocení dostatku informací roste se stoupajícím vzděláním a lepším hodnocením životní úrovně vlastní domácnosti. Informace jako dostatečné častěji hodnotí i lidé ve věku 20 až 29 let a ti, kdo jsou spokojeni s vlastním životem.
Z hlediska stavu životního prostředí lépe hodnotí respondenti situaci v místě svého bydliště oproti celkovému stavu v ČR. Spokojenost se stavem životního prostředí v místě bydliště vyjadřuje 70 % respondentů, v celé ČR pak o málo více než polovina (53 %). Necelé tři desetiny (29 %) dotázaných jsou nespokojeny se stavem životního prostředí v místě svého bydliště, více než dvě pětiny (44 %) jsou nespokojeny s životním prostředím v ČR.
Spokojenost se stavem životního prostředí v místě svého bydliště vyjadřují častěji lidé žijících v obcích do 2000 obyvatel a obyvatelé Libereckého a Pardubického kraje. Více nespokojeni jsou naopak obyvatelé Prahy a Moravskoslezského kraje a lidé žijící ve větších městech. Spokojenost se stavem životního prostředí v celé ČR stoupá s rostoucí životní úrovní domácnosti a se spokojeností s vlastním životem. Vyšší spokojenost vyjadřují i obyvatelé Ústeckého a Karlovarského kraje a lidé žijící ve městech s 15 až 30 tisíci obyvateli. Více nespokojeni se stavem životního prostředí v ČR jsou naopak obyvatelé Prahy a Plzeňského kraje a lidé žijící v menších městech s 5 až 15 tisíci obyvateli.
Časové srovnání ukazuje, že spokojenost se stavem životního prostředí v místě svého bydliště vyjadřuje stabilně od počátku sledování v roce 2002 minimálně 70 % dotázaných, vyjma roku 2004 a 2010, kdy podíl mírně poklesl pod tuto úroveň. Od května 2015 postupně stoupal podíl spokojených občanů, který v roce 2017 dosáhl svého dosavadního maxima (79 %). Nicméně do dalšího šetření v roce 2018 podíl spokojených poklesl (o 5 procentních bodů) a šetření v roce 2019 tento pokles potvrdilo (podíl spokojených poklesl o další 4 procentní body). V aktuálním šetření nedošlo v porovnání s rokem 2019 k žádnému posunu. Spokojenost se stavem životního prostředí v celé ČR od počátku sledování v roce 2002 postupně s mírnými odchylkami rostla až do roku 2017, kdy dosáhla svého dosavadního maxima (nárůst od roku 2002 o 32 procentních bodů na 72 %), nicméně do roku 2018 jsme, podobně jako u spokojenosti se stavem životního prostředí v místě bydliště, zaznamenali snížení podílu spokojených občanů (o 6 procentních bodů), které pokračuje i v následujících dvou šetřeních (od roku 2017 celkem pokles o 19 procentních bodů). Aktuální hodnota je srovnatelná s roky 2004 a 2005 a nižší byla naměřena pouze v letech 2002, 2004 a 2006. Z grafu dále vidíme, že životní prostředí v celé ČR je dlouhodobě hodnoceno respondenty jako horší oproti životnímu prostředí v místě jejich bydliště.
Pokud jde o hodnocení stavu životního prostředí v místě bydliště dotázaných, kromě celkového pohledu na něj šetření podrobněji zjišťovalo i názory na některé jeho konkrétní oblasti.
Obecně u většiny položek převládá spokojenost nad nespokojeností, výjimkou je hustota silničního provozu (nespokojeno 62 % dotázaných, z toho 25 % velmi a 37 % spíše) a zásoby podzemních a nadzemních vod (nespokojeno 45 % dotázaných, z toho 11 % velmi a 34 % spíše). Nejlépe hodnocenými oblastmi v tomto směru jsou dostupnost volné přírody (spokojeno 83 %, nespokojeno 16 %) a kvalita pitné vody (spokojeno 79 %, nespokojeno 20
Necelé tři čtvrtiny (71 %) hodnotí kladně čistotu okolní přírody a více než tři pětiny (63 %) jsou spokojeny s čistotou ovzduší. Nadpoloviční většina kladně hodnotí také úroveň světelného znečištění (spokojeno 54 %), čistotu povrchových vod (spokojeno 53 %) a úroveň hluku (spokojeno 52 %). Jak již bylo poznamenáno, se zásobami podzemních a nadzemních vod a hustotou silničního provozu je spokojena méně než polovina dotázaných (39 % v případě zásob podzemních a nadzemních vod a 37 % v případě hustoty silničního provozu). Zároveň je třeba poznamenat, že na položky úroveň světelného znečistění a zásoby podzemních a nadzemních vod nedokázala odpovědět více než desetina dotázaných, což je v porovnání s ostatními položkami výrazně více.
Dílčí analýza ukázala, že se všemi zkoumanými oblastmi životního prostření v místě svého bydliště jsou více spokojeni lidé, kteří žijí na vesnici, oproti dotázaným z města, vyjma kvality pitné vody, kde se tyto rozdíly výrazněji neprojevují. Nejvýraznější rozdíl mezi respondenty z měst a vesnic vidíme v případě hodnocení čistoty ovzduší, kde rozdíly dosahují více než 35 procentních bodů (viz tabulku 2).
Z časového srovnání vidíme, že oproti minulému šetření z května 2019 nedošlo u většiny sledovaných oblastí ke statisticky významným změnám, vyjma zásob podzemních a nadzemních vod, kde vzrostl (o 5 procentních bodů) podíl spokojených a poklesl (o 7 procentních bodů) podíl nespokojených a u úrovně hluku, kde naopak podíl spokojených poklesl (o 4 procentní body).
Pohled na dlouhodobý vývoj ukazuje, že respondenti jsou nejvíce spokojeni s dostupností volné přírody a kvalitou pitné vody, kde se podíly spokojených pohybují stabilně okolo 80 % (u kvality pitné vody od roku 2011). V případě čistoty okolní přírody je hodnocení v čase stabilní a pohybuje se v úrovni tří čtvrtin dotázaných. Poměrně stabilní je i hodnocení čistoty ovzduší, které se ve sledovaném období pohybuje mezi 60 až 70 %. S úrovní hluku v místě bydliště byly v letech 2014 až 2017 spokojeny zhruba tři pětiny občanů, přičemž v roce 2018 byl zaznamenán mírný pokles na 56 % dotázaných, který další výzkum potvrdil a aktuální ještě umocnil (pokles o další 4 procentní body), nicméně největší propad jsme zaznamenali v květnu 2008, kdy spokojenost poklesla o 10 procentních bodů (z 59 % na 49 %) a poprvé nedosáhla nadpoloviční většiny. V případě čistoty povrchových vod je hodnocení také poměrně stabilní v čase a pohybuje se ve sledovaném časovém úseku mezi 50 % až 60 %, přičemž aktuální výsledek 53 % patří mezi nejnižší od počátku sledování (nejméně 51 % v roce 2004). Dlouhodobě nejméně spokojeni jsou dotázaní s hustotou silničního provozu, u které od roku 2004 do roku 2012 podíl spokojených rostl na dosud nejvyšší hodnotu (44 %) a dále postupně mírně klesal a v posledních čtyřech letech se ustálil mírně pod úrovní dvou pětin dotázaných. V roce 2018 byly do výzkumu nově zařazeny 2 položky: úroveň světelného znečištění a zásoby podzemních a nadzemních vod, u kterých již můžeme sledovat vývoj. V případě hodnocení úrovně světelného znečištění zůstávají hodnoty od roku 2018 stabilní lehce nad úrovní 50 %, v případě zásob podzemních a nadzemních vod však dochází meziročně ke statisticky významným změnám. Nejdříve do roku 2019 podíl spokojených poklesl (o 6 procentních bodů) a podíl nespokojených vzrostl (o 8 procentních bodů), nicméně v aktuálním výzkumu naopak podíl spokojených vzrostl (o 5 procentních bodů) a podíl nespokojených poklesl (o 7 procentních bodů) zpět na úroveň z roku 2018. Až v dalších výzkumech bude možné posoudit, zda půjde o nový trend nebo se jedná pouze o výkyv. (21.8.2020)