Nejstarší genom moderního člověka dává možnost pohlédnout do tváře naší minulosti

V depozitářích Národního muzea se občas ukrývají předměty, které svou skutečnou unikátnost odhalí až při opravdu detailním zkoumání a vědeckých analýzách. Nejinak tomu je i u posledního velkého objevu, při kterém se týmu vědců podařilo datovat fosilní lebku ženy z Českého krasu z naleziště Zlatý kůň do období před více než 45 000 lety.
Jedná se o dosud nejstarší zrekonstruovaný genom (genetickou informaci uloženou v DNA) moderního člověka. Národní muzeum navíc nechalo udělat podle této lebky hyperrealistický model, takže nyní můžete doslova pohlédnout do tváře naší minulosti. Model vytvořila francouzská sochařka Elisabeth Daynes, která se specializuje na rekonstrukci hominidů ze zbývajících kostí. Lebka samotná i model ženy jsou k vidění v Panteonu v Historické budově Národního muzea do 2. července tohoto roku.
Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byli i odborníci z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, určili, že člověk z Koněpruských jeskyní je nositel pravděpodobně nejstaršího genomu anatomicky moderních lidí Evropy. Zkoumaná genetická informace totiž vykazuje delší úseky neandertálské DNA než 45 000 let starý jedinec z Ust'-Ishim ze Sibiře, jemuž patřil dosud nejstarší známý moderní lidský genom. Aby tato jedinečná tvář nezůstala beze jména, vyhlásilo Národní muzeum na svých Facebookových stránkách anketu s cílem tuto tisíce let starou dámu pojmenovat. Odborná porota následně vybere ze všech návrhů celkem pět nejzajímavějších a veřejnost pak hlasováním na sociálních sítích Národního muzea vybere finální jméno.
Díky zmíněnému poslednímu objevu však také vědci zjistili, že nynější podoba modelu se bude muset ještě nechat v některých detailech přepracovat. Vzhledem k tomu, že model byl zhotoven v době, kdy nebyly ještě výsledky poslední analýzy známy, předpokládalo se, že lebka je mladší. Z toho důvodu bude nyní potřeba u modelu například upravit pigment pleti nebo ho obléknout do jiného oděvu. Není to přitom poprvé, co vědci v případě těchto kostí přehodnotili své původní domněnky.  Kosti byly smíchány se zvířecími, prof. Emanuel Vlček zpočátku předpokládal, že se jedná o pozůstatky tří jedinců. Pak zjistil, že fragmenty si jsou podobné a dají se složit do jedné lebky.
„Muzea jsou instituce, které nejenom vystavují jednotlivé exponáty, ale dokáží vyprávět poutavé příběhy a odhalovat tajemství naší minulosti. Lebka ženy z Českého krasu tak v sobě ukrývá nejen nejstarší genom moderního člověka, ale též vypráví fascinující příběh výjimečného sbírkového předmětu, vědecké vytrvalosti vedoucí ke světovému objevu a odhaluje tajemství ženy, která zde žila před více jak 45 000 lety, ale též poodhaluje některá tajemství zrodu moderního člověka na naší planetě. Národní muzeum je nejen výstavní, ale též špičkovou vědeckou institucí a já jsem velice hrdý, že naši odborníci dokáží světu přinášet tak výjimečné vědecké objevy,“ říká Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea.
Žena, známá vědcům jako Zlatý kůň, uložená ve sbírkách Národního muzea, byla objevena v Čechách v polovině minulého století. Již prof. Emanuel Vlček předpokládal její velké stáří, avšak tehdejší metody nebyly schopny starobylost nálezu prokázat. Předchozí pokusy o datování založené na pozůstatcích zvířat nalezených poblíž nálezu a na morfologii poměrně dobře dochované lebky Zlatého koně vedla k počátečnímu odhadu stáří do období před více než 30 000 lety, ale pozdější radiokarbonové datování z 90. let zařadilo fosilii do období před 15 000 lety. Lebka navíc byla v 50. letech minulého století konzervována tehdy běžnou metodou v chemikálii, která však zapříčinila značné znesnadnění přesné datace. Datování nálezu nad 30 tisíc let podporovaly závěry nedávné antropologické studie publikované v časopise PLOS One (Rmoutilová et al., 2018), která naznačila, že ženská lebka Zlatý kůň vykazuje morfologickou podobnost k lidem Evropy, kteří zde žili již před maximem posledního zalednění (Late Glacial Maximum). Proto se antropologové z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze obrátili na paleogenetika Johanesse Krauseho z Ústavu Maxe Plancka pro výzkum lidské historie v německé Jeně s žádostí o spolupráci. Teprve výsledky této genetické analýzy přinesly jasnější obraz. Dnešní metody jsou šetrnější, zde se například analyzoval vývrt o průměru 3 mm ze skalní kosti součásti kosti spánkové. Byla to zejména neandertálská DNA, která vedla tým k jejich hlavním závěrům o stáří fosilie.  Zlatý kůň nesl ve svém genomu přibližně stejné množství neandertálské DNA jako lidská fosílie ze sibiřské lokality Usť Ishim nebo jiní anatomicky moderní lidé mimo Afriku, ale segmenty s neandertálským původem byly v průměru mnohem delší. Výsledky analýzy DNA ukazují, že Zlatý kůň žil blíže době mísení moderního člověka s neandertálci, tedy přibližně 2 000 let po posledním mísení. To pravděpodobně způsobilo vymření populace neandrtálců i moderních lidí. Před 40 000 lety kampánská sopečná erupce změnila klima nejen v jižní Evropě ale i u nás. To pravděpodobně způsobilo vymření populace neandrtálců i anatomicky moderních lidí. Lidé 3500 let a mladší se geneticky odlišují od jedince ze Zlatého koně.  Na základě těchto zjištění tým tvrdí, že Zlatý kůň představuje dosud nejstarší lidský genom, který je zhruba stejného stáří, ne-li o několik set let starší, než Ust’Ishim. Antropologické oddělení bylo založeno v roce 1967 a patří k nejmladším oddělením Přírodovědeckého muzea. Zlatý kůň bude součástí expozice příroda. „Nechceme konkurovat brněnskému Pavilonu Anthropos, zde bude jen jeden sál. Spíše to bude zaměřeno na to, co se odehrálo v Evropě a zejména u nás. Elisabeth Daynes vytvořila pro expozici další model na základě lebky muže z Předmostí u Přerova. Zdejší lokalita byla odkryta na konci 19. století. Bohužel kosterní pozůstatky byly zničeny na konci války při požáru zámku v Mikulově (ustupující německá armáda zámek zapálila). Zachránilo se jen 5 kostí. Antropolog Jindřich Matiegka udělal ve 30. letech dokonalou fotodokumentaci, která sloužila jako podklad E. Daynes pro vytvoření modelu.  V expozici bude i neandrtálská rodina u ohně. Ze starší doby kamenné (Paleolitu)bude model člověka zručného (Homo habilis) a dalších celkem devět modelů. Naše pracoviště se zaměřuje na výzkum středověké velkomoravské populace.  Vybudovali jsme laboratoř, na základě analýzy izotopu uhlíku a dusíku lze usuzovat jaká byla strava minulých populací, vysvětluje Petr Velemínský, vedoucí antropologického oddělení.
Koněpruské jeskyně-Zlatý kůň
Zlatý kůň je národní přírodní památka v CHKO Český kras na území obce Koněprusy. Chráněná oblast byla vyhlášená v roce 1972 a zabírá rozlohu 37,35 ha, v roce 1992 byla vyhlášena národní přírodní památka (NPP). Na území NPP Zlatý kůň se nacházejí koněpruské jeskyně, nejdelší jeskynní systém v Čechách. Jedná se o rozsáhlý třípatrový jeskynní systém s výškovým rozdílem mezi jednotlivými patry asi 70 m. Nejdříve bylo objeveno v roce 1950 střední patro jeskyní, náhodou, při odstřelu v místním lomu. Koněpruské jeskyně byly z větší části zpřístupněny v roce1959. V Koněpruských jeskyní bylo nalezeno velké množství zvířecích kostí z doby před 600 000 – 13 000 lety a také lidské kosti patřící druhu Homo sapiens staré asi 45 000 let. V horním patře byla v letech 1469-1472 penězokazecká dílna.
Jaromír a Věra Hamplovi (16.6.2021)
Obr. Koněprusy penězokazové