Největší bolesti českého průmyslu aneb covid-19 za vše nemůže

Tendence svádět veškeré bolesti české ekonomiky na koronavirus není moudré. Většina průmyslových firem, která s pandemií pocítila problémy, si na ně zadělávala už dávno před tím. Interim manažer a zakladatel společnosti J.I.P. pro firmy Ing. Jiří Jemelka, MBA, který se zabývá zotavováním a rozvojem podniků, komentuje, nač je třeba si dát pozor, aby bylo možné se podobným problémům vyhnout.
Vsadit na jeden obor
Česká republika, pomyslný pupek Evropy ve výrobě komponent pro automotive, pocítila v letošním roce velmi nelibě propad produkce a dodávek čipů nezbytných pro výrobu vozidel. Dle Jiřího Jemelky je to dokonalý příklad chyby business plánu mnoha firem, které upřednostňují zdánlivou jistotu silného odběratele. „Mnoho malých a středních podniků vsadilo na stabilitu a pohodlí, kterou jim poskytli za doby konjunktury silní odběratelé. Nyní, když se autoprůmysl potýká s nedostatky čipů a výrobní linky se dočasně musely zastavit, se ukazuje, že spoléhat na jedno odvětví a několik velkých odběratelů z téhož segmentu je příčinou nesnází mnoha firem, které do jejich dodavatelského řetězce spadají,“ uvádí Jiří Jemelka.
Trvání potíží je pak závislé na schopnosti držet kapitálové rezervy, které je možné investovat do úprav výrobního programu a hledání nových trhů, ať už v tuzemsku či za hranicemi. „Pokud vypadne velký odběratel, je třeba rychle jednat. S finanční rezervou to jde samozřejmě lépe. Doporučuji, aby si každý podnik vypracoval už dopředu také plán B, tedy na co je možné se přeorientovat, pokud hlavní směr podnikání dostane náhlý zásah. Klíčová je flexibilita a akceschopnost, dobrým příkladem toho byl jeden z našich klientů, který se rychle přizpůsobil, část výrobní kapacity z oblasti produkce komponent pro automotive přesměroval a začal se věnovat výrobě nerezových stolů pro potravinářské obory,“ ilustruje na příkladu Jiří Jemelka.
Pravidlo diverzity a dinosauři
Podle Jiřího Jemelky je vždy bezpečnější rozložit síly a diverzifikovat. Výhodnější to je v dobách, kdy ekonomické prostředí není ovlivněno krizí, ale i krize může být vynikajícím spouštěčem pro změnu. Jak taková změna bude vypadat a zda k ní dojde, to určuje také osobnost majitele a šéfa firmy. „Řada podnikatelů se chová jako dinosauři. Nejsou schopni se přizpůsobit a žijí v představě stálosti, už nemají chuť nic rozvíjet a zpohodlní. Jejich business je založen na setrvačnosti. Bohužel je to ten typ vedení, který mnoho českých firem stojí krk, když na ně udeří horší časy. Naopak je výhodou, pokud je podnikatel takovou věčně nespokojenou duší, která chce produkty i firmu zdokonalovat. Většina takových podniků se dokázala na nový běh světa adaptovat. Je jedno, zda mluvíme o výrobcich nebo poskytovateli služeb. Průběžně, ve svém běžném modu operandi, hledají příležitosti, jak uspět a vydělat. Jsou tak schopni mnohdy lépe odhadnout trend a dělat změny ještě před tím, než je k tomu nutnost dovede,“ poukazuje na přístup šéfů Jiří Jemelka.
A co řekne zákazník, když zvedneme cenu?
Obvykle se podnikatelé bojí, zejména v dobách plných nejistoty, zvedat ceny svých výrobků, ačkoli všechny vstupy zdražují. Obava pramení z toho, že nechtějí přijít o zákazníky. Bohužel, zvyšování cen vstupů je mnohdy jevem globálním a v nějaké podobě se dotkne všech průmyslníků. Příkladem mohou být jen energie nebo logistika. „Pokud zdražuje výroba a vy se máte chovat odpovědně, pak nezbývá než reálné náklady do cenotvorby promítnout. Zejména nyní by bylo z hlediska kontinuity businessu nebezpečné chtít udržet ceny na úrovni roku 2020 nebo 2019. Může se poté snadno stát, že se neocitnete ani na nule, čili přestanete generovat zisk a tím pádem také kapitál, který by bylo možné zpětně investovat. Můžete skončit v červených číslech, odkud už nízká cena nepovede. Proto tato opatření zvažujte včas, aby se s nimi mohl smířit i zákazník. O to více dbejte na vyjednávání a péči o vztahy,“ upozorňuje Jiří Jemelka.
Logistické peklo
Mnoho podnikatelů si nyní stěžuje na výkyvy v zásobování a logistice. Zboží leží dlouho na skladě, skaldové kapacity jsou nadhodnocené nebo naopak podhodnocené. Globálně se logistická síť přizpůsobuje pomaleji, než by bylo mnohým po chuti. „Logistika dala řadě společností během pandemie pořádný políček. Klíčem, jak se takovým věcem vyhýbat, je nejen mít s dodavateli, sklady i přepravci nadstandardní vztahy, ale mít přesně zmapováno chování zákazníků tak, aby bylo možné i v nejistém světě tvořit dobré prognózy. Z druhé strany je třeba zdůraznit, že pokud budete dopředu hledat záložní zdroje a alternativy, může vám to velmi pomoci. Business je o vztazích i možnostech volby, proto mějte obě proměnné velmi dobře zmapované, abyste výpadek jednoho článku v řetězci dokázali nahradit jiným. Pokud hledáte, až když se něco pokazí, může to negativně ovlivnit vaše vztahy s klienty a vám přinést například nejednu žalobu za neplnění smluv nebo různé prodlevy,“ apeluje Jiří Jemelka.
Nespoléhejte na dotace ani politiku
Úspěšná firma se dokáže adaptovat na požadavky prostředí navzdory zásahům politického charakteru. Podpora v nouzi se zdá jako povinnost. Ve skutečnosti ale jakákoli forma zvýhodňování, jíž dotace, regulace a nejrůznější příspěvky jsou, patří k prostředkům manipulace s trhem. „Jaká cesta je nejúčinnější pro prosazení lobbistických zájmů, aniž by musely obstát v soutěži na trhu? Jde o dotace a nejrůznější druhy podpory. Vždy někomu slouží. A málokdy jde o to, aby ti, kteří o ně žádají tímto získali skutečnou podporu podnikání. Firmu je vždy zdravější vést s důrazem na to, aby obstála i bez nich. Ve skutečnosti bych všem doporučil tlačit nikoli na dotace, ale zjednodušení byrokracie a státního aparátu celkově. Byl by transparentnější, uvolnil by hromadu lidského kapitálu, kterého se nám zoufale nedostává, a také by tak byla rozmělněna příležitost pro korupci. Když bychom to sečetli dohromady, taková změna by nám dotace vynahradila víc než bohatě,“ uzavírá Jiří Jemelka. (22.9.2021)