.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Nelze vyloučit, že jej zčásti posílalo „ze západu“ do Česka, které současně navyšovalo svůj dovoz ruského plynu „z východu“
Německo loni šestinásobně navýšilo své nákupy ruského zkapalněného plynu. Upozorňují na to německé, belgické a ukrajinské neziskové organizace, které dnes citují Financial Times. Nelze tak vyloučit, že plyn, který loni Česko získávalo díky přepravě přes Německo, byl částečně ruského původu, jako býval ruský plyn ten, jejž ČR v letech 1997 až 2017 nakupovala od Norska a proudil do tuzemska právě rovněž přes Německo. Do ČR by tak v takovém případě loni proudil ruský plyn částečně jak za západu, tak z východu. Byť přeprava z východu je od začátku letoška zastavena, spíše však jen přechodně, kvůli ukončení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu.
Pokud zpráva Financial Times odpovídá realitě, Německo by – paradoxně – loni zřejmě komplikovaněji a dráže získávalo ten samý plyn, totiž ruský, který mohlo dovážet levněji potrubně plynovodem Nord Stream 2. Ten explodoval roku 2022 v důsledku sabotáže, jejíž strůjce není dosud uspokojivě odhalen. Jedna z větví tohoto potrubí ovšem poškozena není a plyn jí lze z Ruska do Německa přepravovat. Po obnově této přepravy volá Alternativa pro Německo, z hlediska preferencí druhá nejsilnější strana v Německu, jež však má mizivý koaliční potenciál. Předčasné parlamentní volby se v Německu konají příští měsíc.
Celou situaci s dovozem ruského plynu si navíc Německo ještě i tak komplikuje, tedy prodražuje. Oficiálně totiž ve svých přístavech vykládku ruského zkapalněného plynu zakazuje. Takže jej německý státní podnik SEFE kupuje od Francie, která vykládku ruské suroviny nezakázala a loni představovala vůbec největšího evropského dovozce ruských fosilních energetických surovin – většího, než jakým jsou v dané souvislosti často skloňované Maďarsko či Slovensko. Loni německý podnik SEFE pořídil od francouzské strany 58 námořních nákladních dodávek zkapalněného plynu, šestkrát více než roku 2023.
Je tak možné, že do Česka ruský plyn loni proudil ze západu hned přes několik prostředníků, což jej prodražuje. Ostatně i francouzské ministerstvo energetiky loni koncem roku agentuře Bloomberg řeklo, že dovážený ruský zkapalněný zčásti přeprodává do zemí střední a východní Evropy, zřejmě tedy i do Česka.
Takže není divu, že Česko zvláště ve druhé polovině loňska nakupovalo v rostoucí míře ruský plyn z východu, kde v cestě stojí pouze jeden prostředník, a sice nejčastěji slovenský či maďarský. V listopadu 2024 dováželo Česko zhruba 70 procent plynu z Ruska. Nelze však vyloučit, že i plyn vykazovaný jako norský je fakticky alespoň částečně ruský, jako tomu bylo ve zmíněných letech 1997 až 2017.
Dodávky levnějšího ruského plynu do Česka z východu jsou ovšem tedy od začátku letoška přerušeny. Slovenský premiér Robert Fico a jeho maďarský protějšek Viktor Orbán budou s EU a ukrajinskou stranou jednat o jejich obnovení. K jednacímu stolu dané kvarteto zasedne poté, co Orbán pohrozil, že bude vetovat prodloužení protiruských sankcí EU, načež veto odvolal, když ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj o tomto víkendu překvapil ochotou plyn z Ruska do EU opět převážet, pokud by se jednalo o plyn ázerbájdžánský. Četní energetičtí experti ale varují, že i plyn ázerbájdžánský může být ve skutečnosti ruský. Ázerbájdžánským by stal pouze obchodně, v rámci předprodeje přes Baku, resp. tamní podnik Socar.
Nový ministr financí USA pomáhal Sorosovi položit libru
Teď chce dolar krýt zlatem a zrušit daně z příjmu. Koruna po jeho schválení oslabuje
Americký Senát v noci na dnešek středoevropského času schválil Scotta Bessenta jakožto nového ministra financí USA. Bessent poté na sociálních sítích uvedl, že se ve funkci zaměří na zrušení daní z příjmu, které chce nahradit „spravedlivou spotřební daní“. Jeho cílem je rovněž vrátit dolaru krytí zlatem. Koruna v reakci oslabuje.
Americká měna definitivně přestala být krytá zlatem v srpnu roku 1971, kdy tehdejší administrativa prezidenta Richarda Nixona ukončila již tak jen částečnou vazbu dolaru na zlato. Skončila tehdy možnost směny americké měny za fixní množství drahého kovu, konkrétně 35 dolarů za troyskou unci, kterou však už stejně mohly uskutečňovat pouze centrální banky jednotlivých zemí, nikoli firmy či jednotlivci.
Bessent také plánuje postupné navyšování plošného cla na dovoz do Spojených států. Preferuje zahájit tento proces na úrovni plošného cla odpovídající 2,5 procenta a pak postupně, zřejmě v měsíčních intervalech, „utahovat šrouby“ tak, aby nevyvolal příliš silný inflační tlak skokovým navýšením. Konečná úroveň univerzálního cla by se měla pohybovat kolem 20 procent. To je úroveň, kterou Spojené státy naposledy uplatňovaly před druhou světovou válkou, ve vrcholné éře protekcionismu. Jestliže by ji skutečně uplatnily, totálně překreslí světový ekonomický pořádek tak, jak se postupně ustavoval po druhé světové válce až nakonec dláždil cestu globalizaci v její pokročilé podobě takzvané hyperglobalizace. S tou by takto byl definitivně konec. Po druhé světové válce průměrnou sazbu cla Spojené státy postupně redukovaly na nejnižší jednotky procent. Navyšovat ji opět začala až administrativa Donalda Trumpa v jeho prvním funkčním období roku 2018, kdy zahájila celní válku z Čínou.
Trump však Bessentův návrh kritizuje s tím, že by postupné navyšování cel mělo začínat z mnohem vyšší úrovně, než jsou 2,5 procenta.
Dolar v reakci na Bessentovy a Trumpovy výroky posiluje. Navyšování cel by totiž snižovalo obchodní schodky Spojených států se zahraničím, což má podpůrný vliv na domácí měnu. Dále ovšem jsou cla inflační, neboť prodražují dovoz. Vyšší inflační očekávání následně vedou k růstu výnosů na amerických dluhopisech, neboť investoři žádají vyšší výnos, který by jim vyhlíženou vyšší inflaci „pokryl“. Vyšší výnos amerických, tedy dolarových dluhopisů následně zatraktivňuje dolar jako měnu, neboť je tedy výnosnější. Vyšší výnosnost dolaru jej zpevňuje. Současně dochází k oslabení řady zahraničních měn, protože investoři do kursu zahrnují předpoklad, že se jim zhorší exportní odbyt ve Spojených státech, což je v řadě případů nenahraditelný trh. A zaceňují též předpoklad odvetných, recipročních cel, která dále poškozují mezinárodní obchod.
Na Bessentovo schválení tak dnes poklesem reaguje také česká měna. Vrátila se dnes nad ránem zpět na úroveň nad 24 korunami za dolar. Za dnešek zatím ztrácí zhruba 0,5 procenta. Česko je totiž coby malá otevřená ekonomika poměrně vysoce citlivé na kladení překážek mezinárodnímu obchodu.
Bessent, první otevřeně přiznaný gay ve funkci amerického ministra financí (a historicky hierarchicky nejvýše postavený gay kterékoli americké administrativy), roku 1992 pomáhal investorovi Georgi Sorosovi položit britskou libru. Soros tehdy spekulováním na pokles britské měny vydělal přes miliardu liber, načež Británie musela vystoupit ze systému ERM I. Tento systém byl přímým předchůdcem systému ERM II, který dnes představuje předvstupní mechanismus v procesu přijímání eura.
I Bessent, stejně jako Soros, má tedy svůj jistý podíl na tom, že Británie nikdy euro nepřijala. Což usnadnilo její odchod z EU v důsledku brexitového referenda roku 2016.
Oba muži, Soros i Bessent, tak tedy mají svůj určitý podíl vlastně právě i na brexitu. Jehož je Trump stoupencem. Čímž se kruh uzavírá.
V Trumpově administrativě bude Bessentovým cílem to, co dobře zná z roku 1992. Oslabovat měnu. Tentokrát nikoli libru, ale dolar. Trump, jak známo, si totiž silný dolar moc nepřeje, přestože jeho dosavadní kroky a sliby, jak je částečně již uvedeno, dolar spíše zpevňují. Například i Trumpův tlak na země BRICS, aby je ani nenapadlo snižovat své využívání dolaru, americkou měnu spíše posilují.
Bessent Trumpovo nadšení pro cla v celé úplnosti nesdílí. Může to být tedy nakonec hlavně on, kdo se mu je bude snažit alespoň částečně rozmluvit, už z titulu své funkce. Půjde-li na to „od lesa“, se zdůvodněním, že příliš cel, příliš vysoké sazby, příliš posiluje dolar, může mít šanci jako málokdo jiný Trumpovi vskutku cla z hlavy alespoň trochu dostat.
Chorvaté jsou zoufalí, kvůli přijetí eura přicházejí rychleji o úspory
Jejich strádání je varováním i Čechům, z nichž někteří stále ještě s možným přijetím eura koketují
Chorvaté jsou ze současného zdražování ve své zemi zoufalí natolik, že v pátek hromadně bojkotovali nákupní centra, obchody nebo i čerpací stanice. Klíčovým viníkem výrazné inflace, momentálně nejvyšší v eurozóně, je ale ve skutečnosti jednotná měna euro. Tedy hlavně s ním integrálně spjatá neexistence nezávislé měnové politiky. Je to varování i pro Čechy, z nichž někteří ještě stále koketují s myšlenkou přijetí eura.
Pravda je ta, že Chorvatům po přechodu na euro začátkem roku 2023 prostě reálné úspory mizí relativně – v porovnání s eurozónou – rychleji než předtím, stejně tak se jim relativně rychleji, než předtím, tenčí reálné příjmy. To umocňuje jejich frustraci, kterou si pak vybíjí na obchodnících. Ne snad, že ti by na zdražování nenesli podíl. Jenže záminku k němu jim poskytuje opět euro, kdy ceny po přechodu na něj zaokrouhlili spíše směrem nahoru nebo se spolehli, že zákazník se v nových nominálních hodnotách nebude tolik orientovat a na jeho úkor si „mastí kapsu“. Podobný problém registrovali třeba i v Německu, když před 23 lety eurem nahradili marku, přičemž evropskou jednotnou měnu začali rychle přezdívat „teuro“ (ze slova „teuer“, tedy „drahý“).
Klíčovým problémem eura ale není drahota ze zaokrouhlování, nýbrž ta z neexistence nezávislé měnové politiky. A právě ta nyní Chorvaty trápí zejména.
To, jak euro připravuje Chorvaty o úspory, dokládá graf agentury Bloomberg. Jeho horní část zachycuje vývoj základní úrokové sazby. Tu mělo Chorvatsko (bílá křivka) celé dlouhé roky před přijetím eura vyšší než eurozóna (modrá křivka). Po přijetí eura rozdíl pochopitelně vymizel. Záhřeb musí akceptovat nižší úrokovou sazbu, nastavovanou nyní ve Frankfurtu, než jakou by si sám nastavil bez eura. Takže v deseti letech předcházejících přijetí eura byl rozdíl mezi základní sazbou chorvatské centrální banky a základní sazbou Evropské centrální banky průměrně zhruba čtyři procentní body. Od začátku roku 2023 je ale pochopitelně nulový, protože Chorvatsku stanovuje základní úrokovou sazbu právě frankfurtská Evropská centrální banka.
Výsledkem je to, že zatímco zhruba do doby přijetí eura byla meziroční inflace v Chorvatsku srovnatelná s tou v eurozóně, nyní je trvaleji znatelně výše. To zachycuje spodní část grafu, kde zelená křivka představuje inflaci v Chorvatsku a ta fialová pak inflaci v eurozóně. Konkrétně, v letech 2013 až 2022 byla měsíční meziroční inflace v Chorvatsku v průměru o 0,1 procentního bodu vyšší než v eurozóně, v letech 2023 a 2024, tedy po přijetí eura, už byla průměrně o 2,4 procentního bodu vyšší.
