.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Má totiž pro příští rok výrazný výpadek v příjmech zdůvodněných mimořádnostmi typu povodní či energetické krize; tento výpadek oproti loňsku činí zhruba 40 miliard korun
Že ve státním rozpočtu na příští rok chybí desítky miliard korun na dopravní stavby? To přece nemůže být až takové překvapení, když uvážíme, že rozpočtu už v příštím roce nepomůže ani daň z neočekávaných zisků, ani – jako loni – povodně.
Počítejme s Nejvyšším kontrolním úřadem.
Kvůli loňským povodním se státní rozpočet na rok 2024 navýšil o 30 miliard korun. Na povodně ale z této částky šly jen 3,5 miliardy, zjistil Nejvyšší kontrolní úřad. Ze zbývajících 26,5 miliardy korun byly pokryty výdaje, třeba dotace na obnovitelné zdroje, které předtím budily podezření, že je vláda nemá kryté.
Díky dani z neočekávaných zisků neboli windfall tax vláda loni inkasovala 36,7 miliardy korun. Ovšem na řešení vysokých cen energií – původní účel, jímž zavedení windfall tax zdůvodňovala – šlo jen 12,3 miliardy korun, vyplývá opět ze zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu. Zbytek byl využit na jiné věci.
Takže to máme bratru skoro 39 miliard korun (26,5 + 12,3 = 38,8), které vláda loni využila v rozporu s deklarovaným zdůvodněným; zdůvodněním mimořádnou událostí, ať už energetickou krizí či povodněmi.
Jenže příští rok s žádnou takovou mimořádností počítat nelze. Windfall tax uplatňována nebude a povodně – snad, doufejme – neudeří. Což ovšem znamená výpadek v „mimořádných“ zdrojích rozpočtu – resp. mimořádnostmi zdůvodněných – zhruba 40 miliard korun oproti loňsku.
Lze si přitom živě představit, že vláda mohla před volbami preferovat schválení deficitu, jenž bude stále „začínat dvojkou“ (286 miliard korun), i při vědomí, že oněch 40 miliard či podobná částka už jen kvůli absenci windfall tax a povodní prostě chybí. Pokud by deficit „začínal trojkou“ (a činil třeba 326 miliard) už jen psychologicky by to na veřejnost nepůsobilo před volbami dobře, zvláště, když si dosluhující vláda vytkla ozdravení veřejných financí jako svůj stěžejní cíl.
Čína zaskočila a rozezlila Trumpa, ten se mstí zvýšením cla na drakonických 130 %
Trh kryptoměn kolabuje jako nikdy v historii, v pondělí nelze vyloučit paniku také na světových akciových trzích
Americký prezident Donald Trump opětovně zásadně přitvrdil vůči Číně. Zvedá celní sazbu na čínský dovoz o drakonických 100 procentních bodů. Nové clo tedy má být 130 %. Při takovéto výši cla by v podstatě přestal existovat americko-čínský obchod, neboť lze čekat, že Peking by stanovil podobnou celní sazbu zase na americký dovoz.
V případě naplnění Trumpovy pohrůžky by šlo jen o nepatrně nižší clo, než jakému Čína přechodně čelila po poměrně krátkou dobu letos v první polovině roku, než se obě největší ekonomiky světa dohodly na celním příměří, takže vzájemná cla klesla hluboko pod úroveň 100 procent, na hodnoty, při kterých už obchod probíhat může. Ovšem před dosažením příměří Čína také reagovala odvetným zvednutím svého cla na americký dovoz na prohibitivně vysokou úroveň 125 procent.
Toto příměří tedy nyní Trump trhá na kusy.
Rozezlilo jej, že Peking omezuje vývoz kovů vzácných zemin. Čína totiž ve čtvrtek oznámila, že bude od 1. listopadu požadovat po zámořských vývozcích exportní licenci, pokud položky jejich exportu obsahují byť jen stopové množství kovů vzácných zemin. Ve skutečnosti by tak šlo o bezprecedentní kontrolu vývozů daných vzácných kovů, na nichž je Západ stále více závislý, neboť je upotřebí v nejpokročilejších technologiích v oblasti elektromobility, čisté energetiky, ale také třeba ve vojenství a výrobě zbraňových a obranných systémů.
Čína svým krokem Trumpovu administrativu zjevně zaskočila, vlastně přešla do nečekané ofenzívy. Trump daný krok Pekingu označuje za „mimořádně agresivní“. Měl se s čínským protějškem Si Ťin-pchingem setkat později v tomto měsíci během summitu v Jižní Koreji, včera ale pohrozil, že setkání ruší.
Nicméně jak Peking, tak Washington svá opatření plánují zavést až od 1. listopadu, což naznačuje, že z obou stran jde nyní o snahu kolíkovat si vyjednávací prostor pro další negociace v rámci již zmíněného dojednaného příměří. Čína před plánovaným summitem v Jižní Koreji zřejmě „chtěla ukázat svaly“ a tato její výstraha je o to účinnější, že přišla tak nečekaně. Přišla v době, kdy se nejen Trumpova administrativa, ale také světové akciové a finanční trhy obecněji poněkud nechaly ukolébat. Trump sám se poslední dobou soustředil spíše na zprostředkování ukončení bojů a mír na Blízkém východem, mezi Izraelem a Hamásem.
O tom, že světové trhy zastihl čínský krok – resp. Trumpova páteční reakce na něj – v nedbalkách, signalizuje vývoj na trzích s kryptoměnami. S kryptoměnami se totiž obchoduje i o víkendu, na rozdíl od akcií a dalších tradičních aktiv typu dluhopisů či měn.
Světový trh s kryptoměnami v reakci na skokové zvýšení obchodního napětí mezi Washingtonem a Pekingem prožil zvláště temné hodiny. V pátek večer středoevropského času, po Trumpově oznámení, načasovaném zjevně na dobu po uzavření burz s tradičními aktivy, došlo k největšímu odlivu kapitálu z kryptoměnových aktiv v celé jejich historii. Kryptoměny tak za včerejší den zaznamenaly odliv kapitálu v objemu až takřka 20 miliard dolarů (přes 400 miliard korun). Například cena nejstarší a nejrozšířenější kryptoměny, bitcoinu, spadla v pátek večer ze zhruba 122 000 na nějakých 105 000 dolarů. Každý jeden bitcoin tak vlastně v okamžiku odepsal ze své hodnoty částku v přepočtu odpovídající takřka 360 000 českých korun.
Nelze vyloučit, že panika a související masové výprodeje zasáhnou po pondělním otevření burz právě také tradiční aktiva typu akcií. Ostatně už v pátek ty americké klesly nejvýrazněji za půl roku, a to tedy ještě před Trumpovou eskalací.
Bude ovšem záležet na tom, zda do té doby Washington a Peking nějak zmírní styl své nejnovější přetahované.
Inflaci v Česku pomohla nečekaně snížit i nejlepší úroda brambor v Německu za posledních 25 let
Nečekané zlevnění potravin, hlavně brambor a zeleniny, dostává českou inflaci překvapivě nízko, upřesňuje ČSÚ
Hladina spotřebitelských cen letos v září vskutku stoupla meziročně jen o 2,3 procenta, potvrdil Český statistický úřad svůj předběžný odhad. Analytici i Česká národní banka přitom čekali 2,6procentní inflaci.
Hlavním důvodem nečekaně slabého růstu cen je meziměsíční zlevnění potravin o 0,6 procenta. Zhusta se čekal vývoj opačný. Ceny potravin táhlo dolů snížení cen zeleniny, meziměsíčně o takřka čtyři procenta, přičemž ceny brambor klesly dokonce o devět procent. Letošní rok totiž úrodě brambor přeje. V Německu, které je největším dovozcem brambor do ČR, čekají jejich nejvyšší sklizeň za posledních 25 let, což tlačí cenu brambor dolů i v Česku, kde navíc letos bude úroda rovněž dobrá, ba velmi dobrá. Zdražení brambor, k němuž v ČR došlo v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, vedlo české zemědělce k navýšení jejich pěstování. Související postupný růst nabídky brambor na trhu nyní tlačí cenu dolů. Přesto je Česko v případě brambor soběstačné jen ze zhruba 65 procent, takže se do cen příznivě promítá právě i mimořádně dobrá úroda v zemi největšího dovozce, Německa. V Německu ceny brambor v obchodech v srpnu meziročně klesaly dokonce o patnáct procent.
Meziročně byla zelenina v Česku v září levnější dokonce o 7,8 procenta.
Celková inflace v ČR by i kvůli příznivému vývoji cen potravin, kde se projevuje i efekt vyšší základny meziročního srovnání, měla ve zbytku roku dále klesat a blížit se dvouprocentnímu cíli ČNB. Bez letošního zvýšení spotřební daně na alkohol a tabák by už na dvouprocentní úrovni prakticky byla v září.
Za stabilní ekonomikou nestojí měnové nástroje, ale právní stát
Poslední čtyři desetiletí přinesla období, kterému ekonomové říkají Great Moderation. Od poloviny 80. let zažívají vyspělé země nebývalou cenovou stabilitu a jen mírné výkyvy hospodářského růstu, přičemž globální finanční krize v letech 2008–2009 tuto stabilitu dočasně narušila, ale neukončila.
Nová studie Evropské centrální banky ukazuje, že za tím nestojí ani samotná nezávislost centrálních bank, ani jejich inflační cílování, ale především kvalita institucí a síla právního státu.
Analýza zahrnuje 37 vyspělých ekonomik včetně České republiky v období 1986 až 2021. Sleduje úroveň inflace, její proměnlivost i kolísání hospodářského růstu. Tyto ukazatele dohromady tvoří měřítko dlouhodobého výkonu centrálních bank. Klíčovým faktorem se ukázala důvěra v předvídatelné a spravedlivé fungování institucí, jistota, že pravidla se nemění ze dne na den, a schopnost státu vymáhat právo. Naopak formální rysy centrálních bank, jako je zákonem zakotvená nezávislost, kurzový režim nebo inflační cílování, se v dlouhém horizontu ukázaly jako druhořadé.
Dobře to ilustruje srovnání na první pohled rozdílných zemí. Švédsko a USA představují malou a velkou ekonomiku, Rakousko a Švýcarsko fixní a plovoucí kurz, Německo a Japonsko centrální banky s vyšší a nižší mírou formální nezávislosti. Přesto se jejich inflační zkušenosti příliš nelišily. Rozhodující nebyly detaily měnového režimu, ale síla institucionálního rámce.
Platí to i pro Českou republiku. Česká národní banka dokázala v posledních dvou dekádách inflaci stabilizovat a přiblížila se průměru vyspělých zemí. Pomohlo inflační cílování, ale zásadní bylo, že se mohla opřít o relativně pevné institucionální prostředí. Podle průzkumu agentury STEM jí důvěřuje 76 procent občanů, což z ní činí jednu z nejdůvěryhodnějších institucí v zemi. V mezinárodním žebříčku Rule of Law Index se Česko nachází na dvacátém místě ze zhruba 140 států. A také Evropská komise ve své poslední zprávě hodnotí stav právního státu v Česku pozitivně, i když připomíná přetrvávající problémy, například vlastnictví médií politiky.
Studie zároveň zdůrazňuje, že inflační vlna roku 2022 neznamenala konec této éry. Nešlo o selhání institucí, ale o jednorázový nabídkový šok v podobě postcovidového oživení a závislosti na ruských energiích.
Závěr analýzy je zřejmý: rozhodující je důvěra v instituce, respekt k právu a předvídatelná pravidla. Tam, kde fungují, mají centrální banky šanci udržet stabilní ceny i vývoj hospodářství.
Nezaměstnanost v Česku nečekaně vzrostla nejvýše za 8,5 roku
Česko už nemá nejnižší nezaměstnanost v EU, poprvé po více než 10 letech se dělí je „až“ třetí. Nezaměstnanost byla v ČR v září vyšší, než experti čekali, hrozí její letošní růst až na 5 %
Míra nezaměstnanosti v Česku stoupla letos v srpnu na 4,6 procenta. Je tak nejvyšší od března roku 2017, tedy za posledních takřka 8,5 roku. Experti oslovení agenturou Bloomberg přitom ve střední hodnotě svých odhadů předpokládali, že míra nezaměstnanosti setrvá na své srpnové úrovni 4,5 procenta.
Loni v srpnu míra nezaměstnanosti činila 3,9 procenta.
Za vzestupem počtu lidí bez práce, kteří se hlásí na úřadech práce, stojí zejména stále poměrně dýchavičný výkon českého průmyslu. Ten sice tváří v tvář obtížné mezinárodní situace letos vykazuje až nečekanou odolnost, trvaleji ale jeho konkurenceschopnost poškozují relativně vysoké ceny energií, nadále poměrně vysoké úrokové sazby a růst nákladů na pracovní sílu.
O práci se koncem září v Česku ucházelo 337 925 lidí, což je o zhruba 136 000 lidí, než kolik jich zaměstnání aktivně hledalo o šest let dříve, v září 2019. Tehdy míra nezaměstnanosti činila jen 2,7 procenta. Míra nezaměstnanosti v ČR po dlouhé době klesla na horší než první nebo druhé místo v rámci EU. Česko se letos v srpnu dle dat Eurostatu dělilo „až“ o třetí příčku, s Polskem. Před nimi se umístila Malta a Slovinsko. Česko se v žebříčku zemí EU podle míry nezaměstnanosti umisťuje mimo první dvě pozice s nejnižší mírou vůbec poprvé od března roku 2015, tedy po takřka 10,5 roku.
Zářijová čísla tradičně ovlivňuje také příliv nových absolventů na trh práce. To je však každoroční úkaz. Je tedy zjevné, že ke znatelnému zhoršování situace na trhu práci dochází i při očištění o tyto sezonní faktory. Do konce roku míra nezaměstnanosti může stoupnout až na úroveň pěti procent, v příznivějším případě skončí na úrovni 4,9 procenta.
Češi utrácí více než se čekalo, hlavně za pohonné hmoty
Jejich výdaje za potraviny přitom stagnují, což celkově potvrzuje zlepšení spotřebitelské nálady v důsledku obnovení růstu reálných mezd
Maloobchodní tržby v Česku za letošní srpen překonaly očekávání. V meziročním vyjádření totiž stouply o 3,5 procenta, zatímco analytici oslovení agenturou Bloomberg ve střední hodnotě svých dohadů předpokládali, že růst bude čítat jen 3,1 procenta.
Vzestup tržeb poháněly zejména o výrazných takřka 11 procent narůstající tržby za pohonné hmoty. Čechy zlákal pokles cen pohonných hmot k jejich reálně citelně vyšším nákupům, než tomu bylo v srpnu 2024. K vyšším nákupům paliv však přispěl nejen meziroční pokles jejich ceny, ale také obecnější ochota Čechů utrácet více za veškeré nepotravinářské zboží. Tržby právě za nepotravinářské zboží totiž reálně stouply meziročně o 4,1 procenta. Zato ovšem výdaje za potraviny nepatrně klesly, o 0,1 procenta.
Nárůst výdajů za pohonné hmoty a za nepotravinářské zboží při současné stagnaci útrat za potraviny signalizuje, že Češi ochotněji utrácí za zboží a služby zbytnější povahy než o rok dříve. Což potvrzuje jejich obecně vyšší ochotu utrácet, kterou povzbuzuje pokračující růst reálných mezd. Ty by v příštím roce měly v hrubém vyjádření dorovnat úroveň roku 2019, v čistém vyjádření ji však již překonaly, z důvodu takzvaného zrušení superhrubé mzdy, která se přestala aplikovat počínaje rokem 2021.
Míra úspor českých domácnosti je v současnosti stále o zhruba 60 procent vyšší, než tomu bylo v průměru v minulém desetiletí, což zabraňuje ještě výraznějšímu růstu maloobchodních tržeb. Jedním z důvodů citelného navýšení míry úspor je právě zrušení superhrubé mzdy, které výrazněji navýšilo čistý výdělek vysokopříjmových skupin obyvatelstva než těch s příjmy nižšími. Lidé s vyššími příjmy přitom obecně vykazují právě vyšší sklon k úsporám a nižší sklon ke spotřebě. Vyšší čistý výdělek vysokopříjmových tak přispívá ke zvýšení míry úspor v segmentu českých domácností vlastně z definice. I tak letos je a bude spotřeba domácností hlavním tahounem celé ekonomiky.
Cristiano Ronaldo se stává historicky prvním dolarovým miliardářem mezi fotbalisty
V čistém bere 60krát více než nejlépe placený český sportovec
Portugalská fotbalová hvězda Cristiano Ronaldo se stává historicky prvním miliardářem mezi fotbalisty. Podle agentury Bloomberg, která sestavuje a průběžně aktualizuje mezinárodní žebříček dolarových miliardářů, Ronaldovo jmění nyní poskočilo na 1,4 miliardy dolarů. To je v přepočtu 29 miliard korun. Čtyřicetiletý Ronaldo je přitom stále aktivním fotbalistou. Od roku 2023 nastupuje v barvách saúdskoarabského klubu Al Nassr.
Právě letošní prodloužení Ronaldovy smlouvy s rijádským klubem jej nyní podle Bloombergu katapultuje mezi dolarové miliardáře, jako vůbec prvního aktivního fotbalistu. Ronaldův majetek je nyní tak rozsáhlý, že jen šestnáct Čechů se může pochlubit ještě větším jměním, vyjdeme-li z žebříčku českých miliardářů, jak jej pro letošek sestavil časopis Forbes.
Zatímco zmíněný nový kontrakt s klubem Al Nassr by podle Bloombergu měl Ronaldovi zajistit roční příjem přes 400 milionů dolarů, tedy zhruba 8,5 miliardy korun, což z něj činí vůbec nejlépe placeného sportovce světa, nejlépe placeným českým sportovcem je podle letošního vydání Forbesu hokejista Bostonu Bruins David Pastrňák. Jeho kontrakt zní na 12,5 milionu dolarů ročně, což je zhruba 263 milionů korun. Ronaldův příjem je tedy přibližně 32krát vyšší než ten Pastrňákův.
Ronaldo má navíc tu podstatnou výhodu, že nyní vydělává v Saúdské Arábii, takže je jeho příjem osvobozen od daně. Pastrňák zato čelí efektivní daňové sazbě 45,3 procenta, takže jeho čistý příjem se scvrkává z 12,5 na 6,8 milionů dolarů, plyne z online kalkulačky společnosti Cardinal Point, která se zaměřuje na finanční poradenství určené hráčům NHL.
V čistém vyjádření tak tedy Ronaldo pobírá dokonce zhruba 60krát více než nejlépe placený český sportovec. Ronaldo však navíc měl v rámci prodloužení kontraktu podle Bloombergu získat ke zmíněnému honoráři také patnáctiprocentní spoluvlastnický podíl v klubu Al Nassr a může na účet klubu volně využívat soukromý letoun.
Ronaldovo jmění ovšem na rekordní úroveň rozhojnily nejen lukrativní smlouvy s kluby, zejména tedy právě s Al Nassrem, ale také velké reklamní kontrakty se společnostmi jako Nike, Armani nebo Castrol.
V závratné výši Ronaldova fotbalového výdělku, oněch více než 400 milionů dolarů, se zrcadlí nejen fakt, že gáže sportovců neustále a citelně narůstá i v reálném vyjádření, ale zčásti také fenomén inflace. Vždyť třeba jeden z nejproslulejších basketbalistů historie Michael Jordan si samotnou košíkovou vydělal celkově „jen“ ani ne 100 milionů dolarů. Za celou svoji kariéru, rozprostírající se mezi lety 1984 a 2003, tedy za zhruba dvacet let, si nominálně (tedy bez zohlednění inflace) přišel jen na necelou čtvrtinu toho, co Ronaldo vydělá za jediný rok.
Česko zažívá stavební boom. Produkce stavebnictví roste nejvíce za takřka osm let
V Česku mimořádně výrazně narůstá objem stavební produkce. Letos v srpnu stoupl meziročně o 17,1 procenta. To je nejvýraznější nárůst za celé období od ledna 2018, tedy za bezmála osm let. Tahounem mimořádného růstu je inženýrské stavitelství, které v srpnu přidalo meziročně dokonce 27,4 procenta. Projevují se zde výrazné investice z veřejných rozpočtů. Citelný nárůst ovšem zaznamenal také počet dokončených bytů, což je tedy klíčová oblast pozemního stavitelství. Tento nárůst činil v srpnu meziročně 35,4 procenta. Za celé období od letošního ledna do srpna ovšem počet dokončených bytů meziročně víceméně stagnuje, takže markantní srpnový nárůst je pouze projevem běžné rozkolísanosti počtu dokončených bytů v měsíčním vyjádření. Stavební boom Česka tak vskutku způsobuje zejména inženýrské stavitelství, tedy například výstavba a rekonstrukce dopravních komunikací.
Český průmysl se nečekaně propadl. Trumpova cla si začínají vybírat daň
Česká průmyslová výroba zaznamenala letos v srpnu nečekaný propad, čítající meziročně 1,3 procenta. Jde o první letošní pokles průmyslové výroby v meziročním vyjádření. Důvodem je odeznívání efektu předzásobování amerických firem a domácností v souvislosti s mimořádně vysokými cly, která tamní administrativa prezidenta Donalda Trumpa letos postupně zavedla. V srpnu se nedařilo těm segmentům průmyslové výroby, které jsou poměrně silně závislé na zahraniční poptávce, jako je výroba počítačů a elektroniky a také strojů a automobilů. Nové zakázky ze zahraničí navíc klesly o výrazných 6,3 procenta v meziročním vyjádření, což napovídá, že situace se jen tak k lepšímu nezvrátí. Tuzemské zakázky klesly též, i když méně výrazně, a to o 4,1 procenta. Za celé třetí čtvrtletí je třeba počítat s mezikvartálním poklesem průmyslové výroby kolem jednoho procenta, který tak bude kontrastovat s mezičtvrtletním růstem ve druhém kvartále. Potvrzuje to, že Trumpova cla si svoji daň budou vybírat právě spíše až ve druhém pololetí letošního roku, kvůli odeznění efektu předzásobení.
Koalici Spolu prohrála volby koketerie s eurem a s emisními povolenkami pro domácnosti
Pokud ale ODS koalici Spolu hbitě opustí, ještě má šanci přežít
Výsledek sněmovních voleb opravdu zásadně ovlivnil fakt, že Motoristé překročili pětiprocentní hranici. Pokud by dopadli jako Stačilo!, pod pětiprocentní hranicí, kabinet premiéra Petra Fialy mohl pomýšlet na to, že bude vládnout další čtyři roky. Právě vyklizení pozic Motoristům tedy bylo osudovou chybou koalice Spolu. A zejména pak její nejsilnější strany, ODS.
Mezi voliči Motoristů je jistě řada bývalých voličů ODS, jež tato strana zklamala. Ostatně, někteří z nejvyšších představitelů Motoristů nebo jejich veřejně známých podporovatelů v minulosti vlastnili stranickou legitimaci právě ODS. Nynější ODS ve snaze stmelit koalici Spolu a posléze i celou někdejší vládní pětikoalici, resp. nynější končící čtyřkoalici většinově pozapomněla na své ideové kořeny. Tím vytvořila mezeru na politickém trhu, kterou zaplnili Motoristé. Zaplnili ji prostě tak, že se zřetelně postavili proti euru, proti Green Dealu, tedy i proti emisním povolenkám pro domácnosti, které v předvolební kampani byly tolik diskutovány. Přičemž ovšem současně Motoristé odmítli spolupráci s komunisty a nijak nezpochybnili členství Česka v NATO, ani EU, přes všechny výhrady k ní. Motoristé hlásali zkrátka v podstatě to samé, co ještě před necelými deseti lety hlásala sama ODS. Ta to vše deklarovala dokonce, když už byl jejím šéfem Petr Fiala. Vzpomeňme ostatně třeba na jeho zhruba deset let starou plamennou kritiku Bruselu či na „petici za korunu“ – když ji vyhlašoval, už ODS předsedal.
Utvořením koalice Spolu však ODS rezignovala na své kořeny. Místo aby preferenčně mnohem slabší strana TOP 09 v rámci alespoň pokusu o sebezáchovu v koalici Spolu nakročila blíže k tomu, co definuje kořeny ODS, ODS naopak začala „topkovatět“. Začala se vstřícně a nekriticky stavět prakticky ke všemu, co přichází z Bruselu, včetně tolik kontroverzního zeleného programu Fit for 55, včetně zmíněných emisních povolenek pro domácnosti. Když chtěla Fialova vláda uprostřed loňského léta, v čase dovolených potajmu sněmovnou protlačit „český Green Deal“, spustil se pro ni zřejmě nečekaný mediální poprask. Jenže ani ten ODS nepřiměl viditelněji změnit postoj. „Český Green Deal“ sice Fialova vláda založila do šuplíku, avšak proti EU se ani pak nedokázala zřetelněji vymezit.
Možná se obávala, že tím bude některými haněna z „proruskosti“ nebo alespoň z nedůsledného proevropského, tedy za stávajících okolností tím pádem potenciálně i nedůsledného proukrajinského postoje. Jenže třeba příklad současného polského prezidenta Karola Nawrockého jasně demonstruje, že kritika Bruselu může jít ruku v ruce s těžkou, ba bojovně odhodlanou kritikou Moskvy.
ODS se však už nedokázala ani pořádně postavit za korunu. Ta tam, v prachu zapomnění, skončila zmíněná petice právě za její zachování. Když prezident Petr Pavel téma přijetí eura na Nový rok 2024 nastolil, vláda zadala ekonomům své Národní ekonomické rady, aby možné přínosy a náklady přijetí eura zanalyzovali. Ideově vykořeněná ODS se tedy raději alibisticky schovala za experty, než aby deklarovala rozhodný odmítavý postoj. Musela samozřejmě vědět, že experti nakonec neřeknou nic jiného, než že přijetí eura je primárně nikoli ekonomickou, leč politickou otázkou – a že tedy stěžejní díl zodpovědnosti na takové politické rozhodnutí leží stejně na bedrech právě „premiérské“ ODS.
Koalice Spolu zřejmě doufala, že posílí, jestliže se vůči Bruselu nadobro přestane vymezovat, takže jeden si už nebyl jistý, zda její koketerie s eurem či emisními povolenkami pro domácnosti nevyústí v jejich bezvýhradné přijetí, jakmile získá mandát pro další čtyři roky vládnutí. Motoristům – a stejně tak i hnutí ANO – pak k tomu, aby uspěli, stačilo jednoduše slíbit, že nedopustí ani euro, ani povolenky. Uspěli ponejvíce na úkor ODS.
Na úkor „vykroužkované“ ODS se ovšem do sněmovny dostali i poslanci partnerských stran v rámci koalice Spolu, tedy lidovců a TOP 09. Tyto dvě strany, pokud by kandidovaly samy za sebe, by zřejmě ve sněmovně neměly pro nadcházející funkční období ani jednoho zástupce, pokud by vůbec existovaly (to platí zvláště pro TOP 09). Zato ODS by se sama do sněmovny dostala. A dost možná v ještě silnější sestavě, než v jaké tam nyní bude celá koalice Spolu. Zvláště pokud by tedy ODS neopustila své kořeny a neuvolnila prostor Motoristům.
A pokud snad ODS sázela na to, že svým zelenáním a vysíláním probruselských signálů osloví a přetáhne progresivistické voliče hnutí STAN či Pirátů, byla bláhová. Progresivisté už vlastně ze samé své podstaty budou volit spíše strany věkově mladší, než je ODS, protože mládí je přece progresívní. Těžko od nich čekat, že se masově přikloní k tandemu „dinosauřích“ stran, jež tady byly už v 90. letech, kdy navíc reprezentovaly konzervatismus. TOP 09 samotná nemá sílu, aby tento „odér“ ODS a lidovců rozředila, sama v něm nyní spíše hyne. Ostatně do vínku také kdysi konzervatismus dostala, jakkoli jej měl barvotiskově vyvedený punkový účes Karla Schwarzenberga poněkud zlehčovat.
Právě ovšem lidovecký kroužkovací triumf z nynějších voleb, ono svezení se poslanců KDU-ČSL do sněmovny na bedrech a na úkor ODS, naznačuje, že voliči s konzervativnějším cítěním ještě zcela k Motoristům nepřešli a část jich zůstává k mání i pro ODS. Pokud ta se dokáže vrátit ke svým kořenům, hbitě ukončit pro ni tolik ztrátovou koalici Spolu, ještě má šanci přežít.
Evropští giganti tlačí na Brusel: Deregulujte a my investujeme miliardy
Evropská unie stojí na křižovatce. Osm set miliard eur ročně – tak velká je investiční mezera, kvůli níž Evropa zaostává za Spojenými státy i Čínou. Upozornila na ni už loni zpráva bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho. Nyní přichází odpověď byznysu: 28 největších evropských firem, mezi nimi Airbus, Siemens, Maersk, Novo Nordisk či SAP, se v Kodani zavázalo, že do roku 2030 zvýší své investice v Evropě v průměru o 50 %. Podmínkou jsou zásadní reformy na unijní úrovni.
Podniky požadují méně byrokracie, rychlejší povolovací procesy, větší podporu soukromých investic, urychlení přechodu na čistou energii, posílení evropské obranné základny a omezení závislosti na zahraničních technologiích. Pokud EU tato „politická odblokování“ provede, slíbené investice mohou zásadně přispět k zacelení investiční mezery, která dusí evropskou konkurenceschopnost.
Vrcholní představitelé firem předali svůj závazek v Kodani nejvyšším politickým lídrům EU v čele s Ursulou von der Leyenovou, Emmanuelem Macronem, Donaldem Tuskem a Mette Frederiksenovou. „Jsme připraveni masivně investovat v Evropě, pokud jste připraveni k činům,“ zní hlavní vzkaz Kodaňského závazku.
Nyní je míč na straně politiků. Buď se deklarace stane impulzem k posílení evropské prosperity, nebo zůstane jen dalším manifestem. Evropští průmyslníci tentokrát dali na stůl reálný závazek a EU má jedinečnou příležitost ukázat, že to s konkurenceschopností myslí vážně.
Česko letos dováží rekordní množství oceli z Ruska
Přispívá tak nadále na ruské válčení na Ukrajině. Emisní povolenky a Green Deal nahrávají Rusku hned dvojitě: znesnadňují jeho odstrašení zbrojením a k tomu zvyšují příjem Kremlu
Česká republika letos prudce navyšuje dovoz oceli z Ruska, na suverénní historický rekord. Od ledna do července dovezla přes 456 tisíc tun této suroviny, meziročně o bezmála 42 procent více, vyplývá z dat ČSÚ (viz graf níže). Hodnota tohoto dovozu dosáhla 5,7 miliardy korun. Česko tak nadále pomáhá financovat ruské válčení na Ukrajině, přestože od přímého odběru ruské ropy a zemního plynu se již odstřihlo.
Ocel představuje klíčovou surovinu při výrobě aut nebo ve stavebnictví. Česko ji přitom letos z Ruska dováží suverénně nejvíce, konkrétně 5,4krát více než z Kazachstánu, který v roce 2025 podle dat ČSÚ představuje druhého největšího dovozce oceli do Česka.
Česko také letos od ledna do července dovezlo z Ruska zhruba sedmkrát více oceli než ve stejném období roku 2015, tedy než přesně před deseti lety.
Klíčovým důvodem dramaticky navýšeného dovozu z Ruska je ztráta konkurenceschopnosti českého ocelářství a postupné ukončování tradice českého ocelářství.
Třinecké železárny, jediná a poslední zbývající ocelárna v Česku varuje, že bude muset odejít do zahraničí. Klíčovými důvody jsou podle jejího šéfa Romana Heideho emisní povolenky, tedy poměrně drahé energie, a obecně tlak EU na dekarbonizaci. Heide to letos v září řekl českému vydání časopisu Forbes.
Pokud by Třinecké železárny opustily Česko, přijde jeho území o průmyslovou prvovýrobu oceli po dlouhých 160 letech. Průmyslově se totiž ocel na území dnešního Česka vyrábí nepřetržitě od roku 1865, kdy se začalo s výrobou oceli v konvertorech ve Vítkovicích. Konvertor je metalurgické zařízení, které umožňuje velkovýrobu oceli ze surového železa.
Ukončení výroby oceli v Česku by bylo zvláště absurdní v čase probíhající války „za humny“, tedy na Ukrajině, neboť ocel představuje základní surovinu i zbrojního průmyslu.
Konec českého ocelářství tak může vyhovovat ruským zájmům hned ze dvou důvodů. Nejen proto, že zajišťuje Rusku zdroj rostoucích příjmů, z nichž může financovat válku na Ukrajině. Nýbrž i proto, že skomírání právě i českého ocelářství znesnadňuje možnosti EU Rusko účinně odstrašovat. Je pochopitelně pikantní, že EU chce Rusko odstrašovat jeho vlastní ocelí.
Z těchto hledisek se emisní povolenky a celý Green Deal EU stávají hned dvojitým bezpečnostním ohrožením České republiky.
Průmysl může kvůli povolenkám odejít z EU třeba do Číny, ale domácnosti nikam neodejdou
Proto pro spekulanty představují povolenky pro domácnosti zaručenější zdroj zisku
Ďábelskost nových povolenek pro domácnosti (EU ETS 2) spočívá v tom, že zatímco ekonomiku lze zbavit průmyslu, deindustrializovat, nelze ji zbavit domácností. Zatímco podnik se kvůli již existujícím průmyslovým povolenkám (EU ETS 1) přestěhuje třeba do Číny, domácnost bude odsouzena si chystanou povolenku EU ETS 2 v ceně vytápění nebo pohonných hmot kupovat stále.
Burzovní spekulanti s povolenkami, jako je třeba britský Carbon Cap, světově největší hedgeový fond zaměřený na investice do uhlíkových odpustků, tudíž povolenky EU ETS 2 obzvláště vítají. Protože vědí, že ekonomiku lze zbavit průmyslu, ale ne domácností, nové povolenky pro domácnosti pro ně představují zaručenější zdroj zisku než nynější povolenky průmyslové, EU ETS 1.
Proto také Mezinárodní asociaci pro obchodování s emisními povolenkami, která ony spekulanty sdružuje, letos v září tolik vyplašil tlak některých zemí EU na oddálení zavedení povolenek pro domácnosti. Oddálení spuštění nových povolenek by totiž znamenalo odložení otevření penězotoků, které mají vést i třeba od důchodců z českého venkova právě k obchodníkům s uhlíkovými odpustky.
Nejlepší obrana je útok. Mezinárodní asociace pro obchodování s emisními povolenkami teď přechází do protiútoku a žádá zahájení prodeje nových povolenek pro domácnosti už v polovině roku 2026, o půlroku dříve, než se dosud plánováno.
Brusel se nakonec zřejmě postaví na stranu spekulantů, nikoli některých členských zemí EU, mezi nimiž je i Česko. Brusel totiž spekulanty zjevně skrytě vítá, protože svými investicemi do povolenek šponují jejich cenu a nutí a budou nutit firmy a domácnosti v EU k ještě rychlejší dekarbonizaci. Vzniká tak symbiotický vztah mezi bruselským úřednictvem a spekulanty z celého světa, třeba i z Číny, kdy první si plní své ideologické zelené cíle, druzí oportunisticky bohatnou, přičemž ekonomika EU skomírá ztrátou konkurenceschopnosti v globálním měřítku a domácnosti se musí sžít s propadem vlastní životní úrovně.
To je faktická náplň programu Fit for 55, který Česko už schválilo. Vždyť to vše se děje ve jménu snížení globální teploty do roku 2050 o 0,003 stupně Celsia (snížení teploty oproti stavu bez povolenek EU ETS 2!), které povolenky zajistí přinejlepším, jak vyplývá z klimatického modelu OSN.
Tempo růstu českého veřejného zadlužení opět nabírá na obrátkách
Po dvou letech se vrací nad 300 miliard korun ročně. V poměru k HDP letos dluh narůstá nejvýše od krizového roku 2013
Meziroční nárůst českého veřejného zadlužení už opět překonává hranici 300 miliard korun. V letošním druhém čtvrtletí narostl český veřejný dluh meziročně o 306,2 miliardy korun, což je nejvíce od druhého čtvrtletí roku 2023, vyplývá z údajů, které zveřejnil Český statistický úřad.
Jedním z důvodů zhoršení výsledku hospodaření českých veřejných financí je fakt, že kraje a obce už nevytvářejí tak vysoké přebytky jako ještě loni. Letos ke konci druhého čtvrtletí meziročně hospodařily sice stále s přebytkem, ale už jen 48,5 miliardy korun. V pololetí roku 2024 činil meziročně výsledek hospodaření krajů a obcí kladných 74,6 miliardy korun, v polovině roku 2023 zase kladných 66 miliard korun.
Dochází nejen ke zrychlení absolutní výše veřejného zadlužení, ale i té relativně, tedy v poměru k HDP. Ve druhém letošním čtvrtletí činil dluh v poměru k HDP hned 43,8 procenta. To je nejvyšší úroveň od krizového roku 2013, jeho čtvrtého čtvrtletí. Roku 2013 se ovšem Česko na rozdíl od letoška potýkalo s recesí. (12.10.2025)