Objev v břevnovském klášteře

Historik umění Štěpán Vácha z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR (ÚDU AV ČR) nalezl v břevnovském klášteře pozoruhodný, dosud opomíjený obraz Bolestný Kristus. Uměleckohistorický a technologický průzkum potvrdil jeho domněnku, že autorem obrazu je Hans von Aachen, dvorní malíř císaře Rudolfa II.

V někdejší jídelně prelatury břevnovského kláštera visí mezi renesančními a barokními malbami obraz Bolestný Kristus, který dosud zůstával stranou odborného zájmu. V roce 2016 vyslovil historik umění Štěpán Vácha domněnku, že by mohlo jít o dílo Hanse von Aachena, dvorního malíře císaře Rudolfa II. Tehdy v rámci svého tehdejšího projektu studoval barokní nástěnné malby a padl mu do oka obraz Krista svlékaného z roucha. Zarazila ho popiska vedle plátna, na které stálo: neznámý český autor z druhé poloviny 17. století. „Zafungovala intuice historika umění – má vizuální zkušenost mi zkrátka říkala, že to nemůže být barokní obraz, že musí být starší a že by to mohl být Hans von Aachen. Zaujala mě kvalita malby a výrazný rukopis, který odkazoval jinam,“ řekl Štěpán Vácha, vedoucí oddělení raného novověku v Ústavu dějin umění AV ČR.

Restaurování obrazu

Bolestný Kristus z břevnovského kláštera prošel v uplynulých dvou letech náročným restaurováním a technologickým průzkumem, které provedl restaurátor Adam Pokorný z Národní galerie v Praze. Odhalené tělo nesoucí známky bičování, přesto stále krásné, jemné rysy v obličeji, výraz tichého utrpení, ale také odevzdanosti, elegantní gesta rukou potvrdilo Aachenovo autorství. „Malíř velice rád používal temnosvit, typické jsou pro něho dlouhé prsty – jako by patřily klavírnímu virtuosovi, jsou zvláštně afektované, což je poznávací znamení rudolfinských dvorních malířů. I výraz v tváři je příznačný – spíše, než vyhrocenou emoci v ní vidíme něžné utrpení. A podobně zobrazoval bolestného Krista v jiných svých pracích,“ dodal Vácha. Přisouzení autorství se opírá i o expertní názor mezinárodně uznávané znalkyně rudolfinského malířství Elišky Fučíkové, jež je podepsána pod několika velkými výstavami o dvorních císařových umělcích a tehdejší době. Ale nejen to, na restaurátora čekalo další překvapení. Ve spodních vrstvách malby za pomoci rentgenu a infračervené reflektografie došlo pod ramenem Krista k objevu mužské tváře. „Fyziognomické rysy jako tvar nosu a výrazný spodní ret připouštějí domněnku, že jde o nedokončenou podobiznu císaře Rudolfa II., kterou následně Aachen použil pro nový obraz. Má to svou logiku, portrétovat panovníka bylo primárním úkolem dvorního malíře, za svůj život musel namalovat mnoho císařových portrétů,“ sdělil Vácha. Některý obraz se mu možná nepovedl nebo ho z nějakého důvodu nedokončil, a tak plátno použil na jiný obraz.

Obr. Snímek obrazu s mužskou tváří v místě Kristova pravého ramene a detail. Foto Adam Pokorný

Obraz se na začátku prosince 2020 vrátil na své původní místo. O uměleckohistorickém bádání, technologickém průzkumu a průběhu restaurování byl natočen v produkci Odboru audiovizuálních technologií Střediska společných činností AV ČR časosběrný filmový dokument, jehož uvedení se plánuje letos. S výsledky výzkumu se je možno seznámit prostřednictvím výstavy Něžné utrpení podle Hanse von Aachena ve Window Gallery, výlohách knihovny Ústavu dějin umění AV ČR. Window Gallery je volně přístupná z ulice Husova 4.„Objevení obrazu tohoto umělce je v odborných kruzích vždy událostí. Také na trhu s uměním jsou jeho díla vysoce ceněna. Rozměrnější malba s podobnou tematikou, nalezená v roce 2017 v anglické soukromé sbírce, se prodávala za 1 750 000 eur,“ vysvětlil historik umění. Obraz Bolestného Krista si podle vědce u malíře objednal představený břevnovského kláštera, opat Wolfgang Selender, dosazený do funkce v roce 1602 přímo Rudolfem II. V pražské Národní galerii je podobizna pocházející z nostické sbírky, která náleží do řady portrétů, na nichž Hans von Aachen zachytil během svého italského pobytu (1574-1586/87) řadu svých kolegů umělců. Portrétovaný byl identifikován jako Joseph Heintz, malíř původem z Basileje, činný později také na dvoře Rudolfa II. Obraz vznikl v období 1584–1585, kdy spolu oba umělci pobývali v Římě a je dokladem jejich vzájemných kontaktů. V Národní galerii je i několik kopii obrazů H. von Aachena. V Obrazárně Pražského hradu je Portrét dívky (dcery von Aachena Marie Maxmiliány) z roku 1612. Je to jeden z mála obrazů sbírky Rudolfa II, který zůstal, po vyrabování sbírky švédským vojskem z příkazu královny Kristýny v roce 1648.

Hans von Aachen   

Hans von Aachen (1552–1615) („Hans z Cách“) se svým jménem hlásil k místu, odkud pocházela jeho rodina. Narodil se však v Kolíně nad Rýnem, kde si osvojil základy malířského řemesla.  Dvaadvacetiletý se vypravil za uměleckým zdokonalením do Itálie. V tamních uměleckých centrech, Benátkách, Florencii a Římě, se Aachen pohyboval v kruzích převážně nizozemských obchodníků a umělců a záhy se vypracoval na uznávaného portrétistu a malíře náboženských i žánrových obrazů. V Itálii namaloval portrét malíře Gaspara Rema i známého sochaře Giambologni a portréty malířů Josepha Heintze a Bartolomea Sprangera s nimiž se opět setkal na císařském dvoře v Praze. Na sklonku osmdesátých let 16. století se vrátil do Německa a vstoupil do služeb bavorského vévody v Mnichově. Zlomovým okamžikem jeho kariéry bylo jmenování komorním malířem císaře Rudolfa II. v roce 1592. Praha se Aachenovi stala novým domovem, kde pro svého náročného patrona, ale i další prominentní klienty maloval plátna s mytologickými náměty, alegorie, portréty či miniatury na alabastru a také náboženské obrazy. Pro císaře nejen maloval a sjednával nákupy obrazů, ale přiváděl do Prahy i další malíře.

Obr. Restaurátor Adam Pokorný a historik umění Štěpán Vácha (foto Jitka Walterová ÚDU AV ČR)

Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, v. v. i.      

Ústav dějin umění je součástí Akademie věd ČR od svého vzniku v roce 1953. Jeho vědečtí pracovníci se zaměřují na výzkum v oblasti dějin a teorie výtvarného umění a architektury a na uměleckohistorickou topografii. Podílejí se na domácích i zahraničních výzkumných projektech, jsou kurátory výstav i autory knih o umění a statí publikovaných v domácích i zahraničních vědeckých časopisech a sbornících. Působí jako pedagogové na vysokých školách a přednášejí doma i v zahraničí. Pozornost věnují také problematice ochrany kulturního dědictví. Mezi nejvýznamnější projekty patří několikasvazkové Dějiny českého výtvarného umění a soupisy Uměleckých památek Čech, Moravy, Slezska a Prahy. Od svého vzniku vydává ústav také mezinárodně respektovaný oborový časopis Umění/Art. Od roku 2019 se Ústav dějin umění rozšířil o nové oddělení muzikologie a oddělení historiografie a teorie umění

Jaromír a Věra Hamplovi (8.2.2021)               

Foto: archiv ÚDU AVČR - B. Líznerová, J.Walterová,  A. Pokorný NGP

Obr. Štěpán Vácha před obrazem Bolestný Kristus