Od smrti k novému životu 10: Stavy posmrtné IV.

Jest zde Mistr. Praví: „Dnes vám chci vysvětliti záhady posmrtného života, neboť vyciťuji tuto vaši žádost, kterou chci splniti.

Rádi byste se přesvědčili, možno-li vašim drahým zesnulým se jakýmkoli způsobem projeviti. Ano, a jest jim to snadnou věcí, neboť záchvěvy vaší lásky mohou je uvésti v kontakt s vámi. Nemohou se vám však ukázati, neboť vy fysickým zrakem jich nespatříte, ale mohou vám vnuknouti pocit své blízkosti. Líbají vás na čelo a tváře a jste-li duchovně v sebe pohříženi, poznáte jejich dotek dle lehounkého vanutí.

Jen když odpočívá duše v posvátném Klidu, nemůže se takto projevovati. Tehdy jest úplně odloučena ode všeho a očekává duchovní své zrození. To trvá určitou dobu, kterou naznačiti nemohu, neb náš čas se zcela liší od času pozemského. Tato doba jest pro všecky stejná, jak pro člověka dobrého, tak pro zlého. Ale rozdíl se objeví, když se duše z posvátného Klidu probudí. Byla-li již láskou očištěna a měla již dříve vědomí duchovního života, rychle se vzpamatuje a pluje do Světla a Lásky, poznává příbuzné duše, které ji předešly a pociťuje čistou blaženost. Vycítí i doteky z fysické pláně těch bytostí, s nimiž byla láskou spjata.

Přijde-li však duše temná, obtížená vášněmi, do posvátného Klidu, probudí se zakalenému duchovnímu vědomí. Duše tato nejde Světlu vstříc, nýbrž klesá v údolí bolu a utrpení, a to jen proto, že nechápe, co se s ní děje. Prochází tímto temným údolím a klesá. Šedé její roucho, nasáklé mlhovinou, táhne ji dolů. Duše, jež kolem ní jsou, mají za úkol ji těšiti. Duše tato však nechápe, co kol ní se děje, není to bol lidský, který ji tíží, nýbrž jen zatemnělost jí brání ve vzletu.

Konečně zasáhne temnou duši paprsek Světla! Odkud přišel? Ze sympatické síly, třeba i lidské, která jako modlitba za zesnulé byla vyslána. Dotkla se jejího vědomí, duše prohlédne a chápe mluvu duší soucitných: „Pojď duše výše!“ Východiště z tohoto temného údolí spatříš ve světelném bodu, jenž nad tebou září. Podej nám ruku!“

Duše pochopuje, podává jim ruku a hle, - balvany mizí, temnota prchá a duše stojí ve Světle vědoma praví: „Vyšla jsem z temnoty. Jdu za světlem!“

Toť veškeré utrpení duše. – Nevěřte v žádný trest boží. Bůh nikoho netrestá, dal jen zákony a ten, kdo jich nevystihl, trestá se sám; jen v neporozumění zákonům božím leží trest. Peklo a očistec jsou jen posmrtné stavy, do nichž vkročuje duše dle své hodnoty a porozumění svého věčným Zákonům.

Duše vašich drahých jsou zde. – Pociťuji jejich blízkost, jsou zde, mohou je viděti a tak rád bych vám ukázal jejich krásný a šťastný vzhled!

Vyciťuji z něho slova: „My blaženi jsme a vy truchlíte pro nás? – Nečiňte tak, nýbrž raději vzdejte Bohu dík a chválu, že došli jsme nejvyšší blaženosti! – Neříkejte pouze: „Světlo věčné ať jim svítí! – nýbrž dodejte vždy: „Nechť svítí i nám, abychom tím Světlem svým drahým mohli se blížiti.