Od smrti k novému životu 22: Ze záhrobních tajů IV.

Pozoruji dnes našeho bratra, který vstoupil mezi nás a praví: „Přišel jsem vás opětně poučiti, moje duše drahé! Víte dobře, že slíbil jsem vám přinášeti zprávy ze záhrobí a slovu dostojím!

Vzpomínali jste tak vřele a upřímně na sestru svoji, jejíž duše vstoupila do duchovní říše mezi nás.

Nestál při ní pouze bratr Evžen při jejím skonu, i já jsem jí pomáhal. Jsem s vámi sympatickými fluidy tak spjat, že co vás se týče, i mým nitrem prochází a mne k vám víže.

Hle, pozoruješ ten jasný stín, podoby mlhovité, jímž září paprsky sluneční?“

„Ano. Stojí při pravé straně bratrově.“

„Pohleď přímo na to místo. Co pozoruješ?“

„Mlhový obraz zesnulé sestry naší vybavuje se z této mlhy a září v obrysech ideálně krásných, poznávám dle výrazu oka, že jest to její duše. Vztahuje ruku k pozdravu a žehná.

Nyní mluví, ale hlas její zní jen tak, jako je asi z dáli slyšeti šumot horského pramene. Takový dojmem to na mne činí, a přece postřehuji v tomto šumotu slova, jež zní:

„Bratr váš, bratr můj sprostředkoval moje setkání s vámi. Jest mi to možno, mé duchovní vědomí se tolik zjasnilo, že pochopuji svůj duchovní stav, a mám tolik síly, abych vám sdělila, že jsem šťastna, blažena v tomto klidu a že shledala jsem se již se všemi, jež jsem dříve milovala a kteří mne sem předešli.

Žehnám a zdravím vás.“

Mlha se rozplývá, mizí, až jen světlý bod zůstává a konečně i ten znenáhla mizí.

Bratr praví: „Umožnil jsem vaší sestře vstup mezi vás! Žehnám vám z tohoto klidu, a věřte, že není slzy marné, kterou prolijete ve fysickém stánku, ni marného vzdechu, neb ten zachycen jest bratry a obrácen ku prospěchu duše, která za ním putuje!