Od smrti k novému životu 32: Pozorování znovuzrození našeho ega v duchovní říši po dokončení jeho dočasné pozemské pouti

Vznáším se v neznámém prostoru s podivným pocitem. Prostor je pln jasu, místy však proniknut mlhovinou. Spatřuji bytosti, zahalené jakýmsi šedým rouchem, které přece jsou v jasném prostoru. Nyní pozoruji, že v těch mlhovinách se něco skrývá. Pouč mne, Mistře můj, co to znamená?

„Hleď – tam v těch mlhovinách jsou duše v prvním stadiu posvátného klidu. Víme o nich, však viděti jich nemůžeme, jsou ukryty v mlhovině, nám nepřístupné. Nyní pozoruj bytosti poněkud jasnější, zahalené šedou průsvitnou látkou, toť jsou duše probudivší se z onoho spánku, ale dosud ještě velice slabé a neuvědomělé. Vznášejí se zvolna dále – pozoruješ, za čím jdou? Je to světelný paprsek, který je vede. Jest to ono „Světlo na cestu.“ Vede je svou silou dál a dále, až je spatří jiné duchovní bytosti, již jasnější, uvědomělejší, jež se jich pak ujmou.“

Pozoruji nyní, že zmizelo místo mlhové, opustili jsme je a spějeme dále, následujeme slabé duše a pozorujeme jejich další vývoj.

„Ach, kam zmizelo ono místo?“

„Zmizelo pouze tvému zraku. Co pozoruješ nyní?“

Vidím, že jedna z bytostí se zvolna zvedá, narovnává a jakoby se rozhlížela – činí volný pohyb ku předu, pak spěje stále rychleji k světelnému bodu – stále dál do světelného prostoru. Pozoruji ještě, jak se k ní světlejší bytosti přidružují – jak spěje s nimi dále a uniká docela mému zraku.

A hle, jsem opět v nějakém smutném údolí. Duch zde klesá a odpočívá, jest to opět taková slabá duše, která se nemůže zvednouti. Avšak vidím a slyším šepot jiných, pokročilých bytostí, jak ji poučují a těší.

Vidím jinou slabou duši, která tak rychle světelného pásma nepřekročí, klidně se nese – zastavuje – stojí, jako by byla strnulá. Nyní odbočuje od světla a mizí mému zraku.

„Sleduj ji -!“

Vidím, jak se vznáší nad světským údolím. – Kde jsem se to ocitl? Nejsem již v říši duchovní, toť fysická úroveň. Mám pocit bolu při vstupu na ni.

„Pozoruj duši, kam spěje.“

Duše se vznáší údolím dále; nyní vidím malou chaloupku a v ní chudobnou světničku s několika muži a ženami kolem stolu – poznávám, že to schůzka spiritistů.

Vidím, jak se jim duše projevuje, pozoruji jejich ustrašené obličeje a spatřuji též medium. Ztrnulé leží na dřevěné lavici a duše jeho jest světelnou páskou s ním spojena. Nyní pozoruji, že ta slabá duše stojí těsně vedle media, jež mluví – či jest to duše, jež mluví? Nemohu toho pochopiti. –

Opouštím světničku, vznáším se výš a výše – a hle, jsem opět na oné světelné cestě a ona duše vedle mne. Opustila tedy také fysickou úroveň.

Bože, co jsem to pozoroval? Duše kráčí dále, již překročila světelnou hranici a jest ve velikém prostoru.

Opět se k ní přidružují jiné postavy, jiného druhu, krásně zářící, plyne s nimi do velikého jasu. – Ach, je tam tolik krásy a záře!

Pověz mi, má dobrá vůdčí sílo, zdali to sídlo duší na nějaké etherické planetě?

„Nikoli, jest to pouze vyšší úroveň. Vidíš tu duši pokročilou, která delší dobu zůstane mezi jasnými dušemi.“

Ach, zde jest nevýslovně krásně! Chtěl bych zde zůstati. Pocítil jsem takovou úzkost a tlak, když jsem se naší zemi blížil a přece musím se zase vrátiti.

Ano, neboť dosud neuplynula doba tobě stanovená! Však dojdeš také cíle, jako každá jiná duše.

Poučení.

V jakém stavu jest naše duše v onom posvátném klidu?

Nemohu s určitostí na tuto otázku odpověděti. V tomto Božském, naprostém klidu není duše viditelnou jiným duchovním bytostem, aniž komu jinému než oné Božské moci, která zákon klidu stanovila. Tedy ani tobě nebude možno tvým zrakem proniknouti k samému odpočinku duše. Ani my ještě nemůžeme, ale po jisté době, až duše získá dostatečně podstaty duchovního bytí, pak můžeme pozorovati její pokrok k vědomí. I tobě bude pak možno viděti její snahu a její úsilí ku pokroku.

V tomto prvotním klidu setrvává pouze krátkou dobu, avšak určitou – jako vše v přírodě má své určení. Tak se děje s každou osvobozenou duší, ať byla pokročilá nebo slabá, ať byla již vícekrát inkarnována či nikoli. Doba klidu jest stejně určena, až na malé odchylky, o nichž nelze tebe poučovati.

Rozdíl mezi pokročilou a slabou duší nastává teprve v době, kdy duše pochopila svoji hodnotu. Je-li duše již dokonalejší, tedy rychle stoupá ve svém vědomí a rychle pochopí možnost reinkarnace; anebo zase zůstává dlouho ve sférách vysokých a nabývá stále víc a více hodnoty a připravuje se na významnou inkarnaci, nebo se dokonce vznáší ještě dále na etherické planety.

Myslíš na to, zdali vyrušení z tohoto prvého klidu jest tím, co vám vyvolává zjev, nebo spíše projev zemřelé osoby, či spíše její duše.

V prvním stadiu klidu, - rozuměj dobře -  v okamžiku, kdy klid nastal, nemůže se duše vůbec projeviti, protože jest tak zákonem stanoveno. Projeví-li se velice brzy po smrti fysické, jest to buď znamením, že onen klid ještě nenastal, nebo že jiná příbuzná duše dle hodnoty – odpovídá za ni.

Připomínám, že doba klidu není dlouhá a projev děje se jen tenkráte, když se již první stadium klidu skončilo, pak teprve je možno duši připojiti se na okamžik k vaší síle, projeviti se a súčastniti se dokonce i schůzky; duše však jest si ještě málo toho vědoma. Po projevu zapadá opět do oné klidné doby, ale jest již tak dalece vyvinuta, že jest viditelnou i jiným bytostem v téže úrovni. A zde jest ten rozdíl, o kterém jsem mluvil, neboť v prvním stadiu pochopení jest duše ještě velice slabá a neuvědomělá.

Představ si to podobně jako s malým děckem: dokud se nezrodí, není vám nijak viditelné, aniž se projevuje nějakým, vám viditelným způsobem. Jakmile však se zrodí, již je vidíte, slyšíte, postupně vás poznává a stává se vám vždy víc a více přístupným svými pojmy, porozumí vám a vy jemu. A tak je tomu i s duší v jiné úrovni.

Nyní chtěl bys ještě viděti, zdali se vám může projeviti duše čistá, dokonalá, která se již povznesla na vysokou duchovní úroveň.

Možné to jest – avšak je k tomu u vás zapotřebí mnoho sympatické síly a vývoje duchovní síly a lásky, aby pochopila tak čistou duši.

Že by jí to působilo obtíž nebo nějaký odpor, blížiti se nižší úrovni, nemysli – neboť toho, co tíží vás, duše necítí a tak, jako duše hravě, bez námahy a odporu projde pevnou hmotou, tak překoná ještě mnohem snáze všechny fysické překážky. Nepřekáží jí také, aby se sešla s vámi, hmotnými bytostmi, okolnost že nemá pro vaši hrubou hmotu pochopení a že styk s vámi se děje pouze prostřednictvím vaší duše. Záleží pouze na tom, do jaké míry již vyvinula vaše duše síly, nutné k pochopení čisté duše.