Od smrti k novému životu 35: Styk s fysickou plání I.

Spirituelní lidé nemají vzpomínati v smutku drahých zesnulých, vždyť je smrt radostnou událostí pro duši, sevřenou v těle, která došla osvobození, protože utrpení, které zde zakoušela, zmizelo již okamžikem smrti. Vy nemůžete necítiti ztráty milované bytosti, která však je ráda již, že odešla, je šťastna v duchovní říši a nikdy ve svém projevu k vám by si nestěžovala.

Duše zemřelých se nesnižují k nám, nýbrž my povznášíme se k nim. Kdo má ten vzácný dar, že může se vznést duchovním svým tělem vzhůru, vyrozumí vše z jejich bytosti a podá vám slova lásky a útěchy; netřeba však namáhavě přemýšleti, je-li vzkaz ten skutečně od vašeho drahého, protože tam jedná jeden za všecky a všichni za jednoho. Možnost vlastního projevu jeho však zde jest, pokud je duše ještě blízko vás, když se však již vznese výše, není možný již styk s ní; pak zpravidla vždy některá z duchovních bytostí se vás ujme a podá vám další zprávy o bytosti vám drahé. Osudy lidské jsou pevně stanoveny, a vysoké duchovní bytosti dobře znají, co každému jednotlivci přísluší. Tak jako by zde rada nejzkušenějších měla rozhodovati, tak i tam jen nejvyšší bytosti rozhodují a řídí osudy lidstva.

Veškeré vědy, znalosti a vymoženosti jsou tam méně cenné pro vás nežli duchovní cítění, chápání a vědění. V duchovnu odpadá každé lidské mínění učence sebe většího, prostý člověk však, který je duchovně zrozen, nevyřkne nikdy zdání, nýbrž jen pouhou pravdu.

Tolik se píše, čte a mluví dnes ve světě, a to vše ruší vnitřní vaše ticho. Navykejte si vážiti si mlčení, ticha ve vás, neb právě v mlčení mluví ve vás poznání Boha, který vámi prochází.