Od smrti k novému životu 39: Duchovní podstata jest láska

(Sdělení bývalého člena kroužku)
Vidím sestru H., která nedávno opustila fysickou pláň. Proč nevypuknu v pláč? Není mi smutno, a zvláštní blaženost mne prochvívá.
Patřím na ni zcela bez bázně i bez lítosti, a vidím, že podoba její jest zjasněná a krásná. Nemluví, jen stojí a hledí na mne, vím však, že mne nepoznává, že jen tuší ve mně duši sympatickou. Jen ta naše vzájemná sympatie ji vedla k nám, do mé blízkosti. Vyrozumívám, že přeje si říci: „Vždy jsi se zabýval řešením otázky posmrtného života. Já nemohla jsem vše pochopiti a ty jsi mi také nesděloval nic podrobnějšího a přece bys mně tím byl mnoho posloužil a povznesl značně mé vědomí. Má duše by byla jasnější a uvědomělejší než jest, a než byla, když vkročila v záhady duchovního života.
Nevěděla jsem, co se se mnou stalo, protože jsem ani nepociťovala, že duše má jest osvobozena a volna, avšak netrpěla jsem. Nemysli, že neuvědomělá duše musí zůstati v temnu, jen krátkou dobu byla jsem v nejistotě a ve tmách, avšak záhy poznala jsem duše sympatické, které mi dříve byly otcem a matkou, nyní však jen ta naše sympatie a láska nás víže. Nežádáme si ničeho zvěděti o svých bývalých svazcích a oddáváme se jen pocitu lásky.
Znenáhla pochopila jsem jejich poučování a uvědomila si jejich vedení po cestě pravé a nyní jsou to tyto a ještě mnoho jiných duší sympatických, které mi umožnily tento sestup k vám, protože sama ze sebe bych s vámi rozmlouvati nemohla, kdyby mne duše ty nevedly.
Krátkou dobu jsem zde, ale již pochopuji tu velikou slast a blaženost i nicotu života pozemského a proto nelitujte mne a nenamáhejte mysle své úvahami, jaké přání měli byste mně vyplniti.
Vážím si pouze vzpomínky vaší a chci vás vyslechnouti i dáti se vámi poučiti a porozuměti všemu, jakmile mi to jen možno bude.
Dosud nepoznávám, čím pro mne byly v životě duše, jsoucí nyní kolem mne, ale tuším jejich cenu a miluji je i vás, vždyť duchovní podstata jest láska.“