Od smrti k novému životu 41: Působení duší vyspělejších lidí duševně chorých v říši duchovní

Vstupuji do Nekonečna, kde žiji životem duchovním. Je to tak snadná věc. I vám se tak děje, vy však nemáte tušení o tom, že žijete dvojím životem. Vědomí vám schází a právě vědomí je život. Co by znamenal fysický život váš, kdybyste ho nežili plným vědomím. Osoby duševně choré, jak říkáte, žijí právě tak, aniž by si toho uvědomovaly. Ztratily fysické vědomí, ale duší svou žijí dále. Vy litujete člověka šíleného a je skutečně politování hodný, ale kdybyste mohli sledovati jeho život duchovní, žasli byste mnohdy, jak velice vyspělým jest, a jak působí v duchovnu.

Hle, právě přichází jeden z nich a praví: Bratře, jsem zde, abych tě poučil. Chci ti vylíčiti pouť, kterou konám, když tělo mé odpočívá bez vlády na lůžku v ústavu choromyslných a každý mi přeje osvobození od útrap tělesných. Já, duše z tohoto těla, se vznesu vzhůru a vykonávám zde úkol Kristův, hledám ovečky bludné, které bez vědomí těkají v Nekonečnu. Neúnavně hledám a uvádím je na dráhu jim určenou; jakmile přijdou do svého okruhu, počne vědomí jejich pracovati a žijí svůj duchovní život, přidružují se k duším ostatním a zůstanou již na své dráze. Když pak vrátí se do fysického těla svého, zcela jinak může působiti duše jejich na fysické vědomí, jež podporuje opět činnost duše a tak roste jejich duchovní podstata. Toť úkol můj chrániti od zkázy duše, jichž těla na fysické pláni v různých ústavech choromyslných hynou a chřadnou. Pověz, drahý bratře, druhům svým, aby s porozuměním pohlíželi na každého choromyslného nebo zatemnělého a aby vysílali posilu jeho duši, která buď bloudí Vesmírem jako duše bludná, anebo koná duchovní úkol tak cenný, že i na své fysické blaho zapomíná.

Duše chorého mne opouští, spěchá dále a jasná dráha značí její let. Spěje opět do hlubin duchovní říše a hledá, volá a vábí duše a přivádí je ku blahu.