Od smrti k novému životu 43: Bůh netrestá

Nemyslete, že Bůh trestá! – Bůh nikdy netrestá, ani toho největšího hříchu. Bůh stanovil zákony nezměnitelné, zákony svaté a kdo se jimi neřídí, ten potrestá se sám; avšak Boží milost jest tak veliká, že ke každému zákonu přidružuje i zákon o zmírnění následků.

Tedy trest Boží nese každý člověk v sobě, jako následek předstoupení zákonů určených. – Bůh nemůže zrušiti ani zmírniti těchto zákonů např., aby oheň nepálil, když do něho sáhneme. Bůh dal nám však pochopení toho, že oheň pálí a my pozorujeme a vystříháme se ho.

Takovým způsobem musíme posuzovati hřích a pochopovati trest. Milost Boží záleží v tom, že Bůh nám dal duchovní vědomí, které máme v sobě pěstovati a zušlechťovati, abychom dovedli postihnouti tyto zákony a zmírniti následky jich přestoupení. Jsme-li již duchovně vyvinuti a dokonalí, není možná, abychom hrubě hřešili a hřešíme-li, víme, že hřích nemůžeme učiniti nehříchem, že musíme pěstovati duchovní sílu a svou dokonalost, aby zmírnila následky, které jsme zasloužili a jich účinky. Tak musíme souditi. A nyní, jak by mohl býti porovnáván fysický trest s trestem Božím? Člověk na fysické úrovni řídí se zákony, které vydal zase člověk, lidský rozum. Zde tedy musí býti odplata i zamezení hříchu; vždyť na fysické úrovni chápe člověk fysicky, ale v Boží Velikosti jest pochopení Božské a Bůh jinak soudí hříchy než člověk.

Vám se zdá hřích oproti světským ustanovením velký, u Boha však neznamená tolik. On ví, že vložil do vaší fysické podstaty takové city a vlastnosti, kol vás nakupil takové okolnosti, že jste jinak nemohli jednati, ale duše vaše zůstala čistá.

Jindy však zase lidé na fysické úrovni mají něco jiného za zcela nepatrné, skoro jen jako za provinění proti zvyku a zatím tak velice hřešili oproti duši své, a ji v jejím pokroku pozdrželi, že nesnadné jest skutek ten opět napraviti. Proto hleďte svou duši vnímáním povzbuditi a zjemniti, a věřte, že při tom vaše svědomí, váš vnitřní hlas neboli Bůh ve vás vám v nejistotě poradí.