Od smrti k novému životu 46: Sad blažených (Vidina)

Vidím Ducha Světla ve velikém jasu a slyším v blízkosti Jeho sférickou hudbu. Dívám se do sféry velmi vysoké: Je to sad blažených. Koho nazýváme blaženým? Jsou to duše odpoutané od těla, které jsou již prosty závazků hmoty, a jimž proto není již potřeba, aby se vtělovaly. Neměly jiného úkolu, než aby sebe očistily a vytvořily tak sílu, která by z nich vyzařovala ve prospěch slabších duší.

Těchto duší je veliké množství, a nemají největší hodnotu, protože úkol jejich byl snadný.

Ty duše, které se již očistily a jsou poutány nyní vyšším úkolem – vůdčím na zemi, jsou dokonalejší. Toť jeden z nejvyšších úkolů, protože je pln obětí.

Jak krásné je v tomto místě blažených. Zde zmizela již každá činnost bytosti, jen procházejí sady, vdechují vůni nejčistších sněhobílých květů a naslouchají hudbě sfér.

Duše s duší rozmlouvá. Rád bych postřehl jich hovor. Vyrozumívám jen, že mluvilo se o blaženosti a divech tohoto místa. Nemohu popsati život v něm, neboť pro nás by to nemělo smyslu. Jsme příliš hrubozrnní a nemůžeme postřehnouti té čisté blaženosti v tomto krásném místě.

Opouštíme sad a vcházíme do tmavé sféry. Lekáme se toho, že nás velké Světlo opustilo, noříme se však v temno, ale je nám blaze. Pociťujeme nevýslovný klid, jistotu a bezpečnost. Víme, že jsme tam, kam trpící duše zemské pláně bývají vedeny, když tělo jejich ve spánku odpočívá. Zde dlí tyto duše a duchovní bytosti je těší a našeptávají jim slova útěchy, i když to jsou ubohé duše zmítané ve dne všemi mukami života na pláni fysické. Ani netušíme, kde berou sílu, odvahu žíti ubohý a trapný svůj život vezdejší, a hle, útěcha jim přichází ve spánku s vyšší úrovně.

Je to místo, kam i já tak často vcházím a těším duše mně drahé ze všech inkarnací, rozmluvám s nimi, radím jim a tiším jejich bolesti. Mně je drahým toto místo, a ačkoliv přejímám utrpení všech do nitra svého, přece i sama nabývám zde útěchy.

Toť opět jedno z utrpení pro sebe, které čeká na duši určenou pro svaté poslání. Těch úkolů je tolik a jsou tak různé a duše vždy trpí, ale bolestí, které si představiti nedovedete. A přece neklesá ve svém fysickém těle, nýbrž snáší vše, vždyť ví, odkud se jí posily dostane.