Myslíte, že při náhlé smrti vojína smrt překvapí duši jako tělo, ale není tomu tak; duše padlého prozírá a pojí se již s říší duchovní dříve ještě, než kule zasáhla srdce vojínovo. A není to vždy trapná smrt, duše často plesá nad hrdinstvím svého fysického dvojníka a s nadšením vznese se vzhůru.
Jinak se to má se sebevrahem. Ten zaměstnává se obyčejně již delší dobu myšlenkou na smrt, která pak nastane při skleslé jeho duševní síle. Duše rovněž opouští tělo dříve, neb předvídá své odloučení a lhůta její již vypršela, ale tím, že ubožák tolik neblahých myšlenek vysílal, obtížil duši svou, jež zvolna jen stoupá do duchovní říše. Nebyl by udržel duši déle v těle, neb hodina jeho již nastala, byl by však při přirozené smrti svou duchovní družku lépe zaopatřil na její duchovní cestu; - takto ji vyslal těžkou a smutnou.
Vše na tomto webu pod odkazem Historie/Nový život
.jpg?s3=1)
